Ural M70: Kulomet za příplatek
„Byl surový chladný listopad roku 1941. Nacisté stáli na předměstí Moskvy, připravení na hlavní město Sovětského svazu zaútočit. V ten samý moment ve městě Irbit, dva tisíce kilometrů daleko na východní straně pohoří Ural, zastavil nákladní vlak plný strojů, materiálu a rýsovacích prken. Vystoupili z něj lidé s nemožným úkolem postavit uprostřed sibiřské zimy továrnu a zahájit výrobu motocyklů pro Rudou armádu.“ Tak začíná tisková zpráva k premiéře nového Uralu M70 Anniversary Edition, který si ruský výrobce nadělil k sedmdesátým narozeninám.
Ve druhém odstavaci zpráva přiznává, že motocykl M72, který už v únoru 1942 vyjel z bran továrny, byl sprostou kopií německého BMW R71. Fungoval zrovna tak dobře a vojáci v příštích čtyřech letech nasadili postupně 9799 strojů. Po válce Ural vyráběl dál a dnes má na kontě tři miliony motocyklů. Poté, co se z byznysu stáhl Harley-Davidson, navíc Rusové zůstávají jediným výrobcem motorek se sajdkárami na světě.Ale zpět k výroční edici M70. Má s M72 společné jen barevné provedení a řadu sympatických detailů, pod nimi se ukrývá model Retro ze standardního ceníku Uralu. To mimo jiné znamená, že zadním kolem točí nijak přehnaně moderní čtyřtaktní dvouválcový boxer o objemu 745 krychlových centimetrů s vrtáním i zdvihem 78 milimetrů. Dva karburátory Keihin mu pomáhají ke čtyřiceti koním v 5600 otáčkách za minutu a jeho točivý moment vrcholí ve čtyřech tisících 52 newtonmetry.
Na předpotopně vyhlížejícím stroji by mohlo překvapit relativně moderní odpružení. Zadní kyvná vidlice má sice dva tlumiče namísto modernějšího uspořádání s jedním, ale jednotky jsou plně nastavitelné a nesou značku Sachs. Přední vidlice – rovněž nastavitelná – pochází z Itálie od Marzocchi. Ani přední kotoučová brzda Brembo se čtyřmi pístky nepřipomíná válečné bubny.V nabídce se objeví jak verze se sajdkárou, tak bez ní. Obě vzniknou ve značně omezené sérii – tříkolových motocyklů vznikne třicet, sólovek vyjede z továrny všeho všudy deset. Výše zmíněné platí pro obě verze, dál už se stroje trochu liší. Nepřekvapí rozdílná cena – samotný motocykl stojí přibližně sto sedmdesát tisíc korun bez daně, za sajdkáru zákazníci připlatí téměř sto tisíc (opět bez DPH).
Jiné jsou také hmotnosti strojů – přesná data výrobce neuvádí, ale modely Retro váží 246 a 350 kg suché. Sajdkára zvyšuje spotřebu – ze 6,5 na 7,5 litru na sto kilometrů – a značně omezuje maximální rychlost. Ural Retro, z něhož M70 vychází, jezdí na dvou kolech až 130 kilometrů v hodině, s bočním vozíkem jen asi stovkou.
Proč byste tedy měli chtít sajdkáru? Krom toho, že uveze o člověka nebo sto kilogramů nákladu víc, má také celou řadu zajímavých doplňků. Retro lak a stará loga IMZ (Irbitský motocyklový závod) doplňují věci jako lopata a rezervní kolo. Především však na předku sajdkáry najdete funkční závěs na kulomet. A to se vyplatí…
Martin Plaštiak
