Diskuze

Jaký je postup, když je díra v pneu pro lepící sadu moc velká?

Pokud to děláte prvně v životě, nemáte k heveru kličku (protože ji ze služebáku kolega někde ztratil), šrouby na kole jsou ze servisu utáhlé pneumaticky a vy máte jen takový ten malý křížový klíč, a navíc jste v obleku šitém na míru (určeném k sezení v autě, ne dřepění u auta) u sjezdu z dálnice, je pět minut scifi.

já sem zatím v životě měnil kolo třikrát, jednou v něm byl zapichlý hřebík, když sem přišel ráno k autu, a to bylo dva dny poté, co sem si koupil nové auto, takže myslím, že někdo ze sousedů… jednou sem ve firemní dodávce vzal obrubník, a značně jetá guma to nevydržela, a to bylo pěkně nahovno, protože tam byl nějaký neorigo hever, který sem vytočil na max, a kolo ještě nebylo ve vzduchu, tak sem musel po okolí hledat cihly 🙂 a potřetí mně asi ve 120 na dálnici cestou na hory prasklo zadní kolo, přitom guma byla zánovní, tuším Semperit nějaká zimní.. výměna kola vždycky OK, až na problém s heverem. A co se týká samolepících sad, tak jednou sme jeli s otcem, a zjistili sme, že je ušlé zadní kolo. měl v kufru nějaký sprej s hadičkou na ventilek, tak to tam nafoukal a jeli sme dál, pak to dal zkontrolovat do servisu, a prý nemohli najít ani místo defektu a zkoušeli to natlakovat na tuším 5 barů a OK, tak s tím jezdil normálně dál… ale stejně su zastánce klasické rezervy, to je jistota

taky me to pobavilo, tipuju na nejakou „chytrou“ autokorekci ze slova „prémiovějších“ :p

slušný servisák utahuje momentovým klíčem. Jenže to je moc práce a tak většina na to kašle, vezme hudrovadlo pneumatický a dotříská to takovou silou že to nikdo nepovolí. Kamarád co kdysi jako gumař pracoval, říkal že vždycky utahovali s rozumem. Ale pak je někdo obvinil když mu praskl disk že to bylo utažením a tak od té doby vždycky jen a pouze předepsaným momentem. U osobních aut to bývá tak zhruba kolem 100 Nm, což je asi tak síla jakou je normální člověk schopen bez nějakých akrobacií vyvinout na klíči který bývá ve výbavě auta.

ještě k těm zkušenostem s lepící sadou. Dobře prostudovat návod k použití, nejlíp ten původní, natištěný na piksle asi v šesti jazycích ve fabrice. Ta nálepečka s pidipísmenkama v češtině obvykle není k přečtení a ještě to překládali tichou poštou přes swahilštinu, hebrejštinu, jazyky čtyř vymřelých jihoamerických kmenů a bulharštinu, protože jinak není možný aby zaměnili výrazy „nahoru“ a „dolů“. Pikslu s lepidlem je totiž nutné použít ve správné poloze jinak si vyfouknete jen plyn a žádné lepidlo. Což se mi málem stalo. Naštěstí mi bylo divný že to v hadičce nefrflá žádnou tekutinu a napadlo mě, návodu navzdory, pikslu obrátit.