Diskuze

Je spousta zakonu ktere nereflektuji spolecenskou poptavku, ale spise tlaky lobistickych skupin. Pak se samtny zakon stava kriminogennim faktorem.

Opět zdravím.

Já jsem si vždycky myslel, že s tím materiálním korektivem to je takto:

Zákonodárce se rozhodl určitá jednání trestat a zařadil je do trestního či přestupkového zákona (z tohoto pohledu je jedno, do kterého z nich). Už tím vyjádřil, že za normálního běhu věcí je takové jednání společensky nebezpečné (tedy jeho typovou společenskou nebezpečnost, která se také odráží do stanovení výše sankce). Jinými slovy, za normálního běhu věcí bude platit, že takové v zákoně popsané jednání je společensky nebezpečné natolik, aby nastoupila ona stanovená sankce.

Protože ale zákon nemůže předjímat všechny myslitelné případy, je tam ještě materiální korektiv, který za určitých výjimečných okolností může zapříčinit, že jednání, které sice formální znak splní, nebude možno trestat pro nesplnění materiálního znaku.

Problém s tím ovšem je, že materiální znak je (a ze své podstaty nutně být musí, jinak by nemohl fungovat) značně neurčité kritérium. Do jeho posouzení se tedy nutně musí promítat hodnotová orientace soudce či jiného rozhodujícího orgánu, který musí posoudit, co je vlastně onen společenský zájem v dané věci a jak jej na daný případ aplikovat. To samozřejmě příliš nelahodí principu právní jistoty. Proto by se s ním podle mě mělo spíše šetřit. Opačný přístup zavání právním aktivismem, který je sice fajn, pokud jde o věc se kterou sympatizujeme, ovšem zítra tomu může být naopak. Tedy, absurdity vyvolané aplikací zákonů z oblasti silniční dopravy by se měly řešit především jejich změnou.

Výše uvedené nic nemění na tom, že (jak už jsem uvedl v komentářích k minulému článku) s argumentací ohledně materiálního znaku přestupku obecně souhlasím. Jenom varuji před jejím přílišným nadužíváním. Počkám si tedy na ty příklady :o)

Bod 3) je slušný protimluv – pokud by přestupek ohrožoval nebo porušoval zájem společnosti, pak by přece společensky nebezpečný byl.

Dnes jsem se mimochodem v nějakých zprávách dozvěděl, že prý polovina dopravních nehod má společného jmenovatele – nepřiměřenou rychlost. Přijde mi to už jako hodně trapná masáž – nepřiměřená rychlost čemu? Nárazu do stromu? To bude asi vše nad 30 km/h. Řidičská chyba může nastat hluboko pod povoleným limitem (nebo pod limitem auta), ale s rezervou se jde pohybovat i vysoko nad ním (místním rychlostním limitem), jedná se o tolik faktorů že žádným plošným nařízením je nejde zahrnout. A naopak jsou třeba místa, kde by max. povolenou rychlostí nedokázalo projet ani WRC. Jestli uvedený údaj o příčině poloviny nehod je pravdivý, pak asi naše policie snad vše krom usnutí za volantem, nedání přednosti a špatného předjíždění zahrnuje pod nepřiměřenou rychlost. Je to taky asi nejjednodušší závěr vyšetřování.

Nejdůležitější podle mě je nechovat se v provozu agresivně, předvídat a jednat předvídatelně pro ostatní. To že pak někdo popustí uzdu autu v řídkém provozu na silnici s rozhledem stovek metrů, opravdu nepovažuju za společensky nebezpečné.

Na závěr ještě citace z AUTOCARu 32/09, konkrétně článku převzatého z britské redakce:

"V roce 2006 byla vydána studie, která byla výsledkem zkoumání více než 200 tisíc dopravních nehod, jež policie řešila. Vyšetřovatelé zaznamenali ke každé z nich až šest různých příčin – od porušení místního rychlostního limitu až po prosté „Nepodíval se“. Policejní statistika ale ukazuje, že jen pět procent všech dopravních nehod (a 12 procent nehod smrtelných), které vyšetřovali, bylo zcela nebo částečně porušeno tím, že řidič porušil povolenou rychlost v daném místě. Zdaleka největší podíl kolizí měla na svědomí nepozornost, zejména špatný odhad pohybu přijíždějícího auta. A další příčinou mnoha těchto nehod je nedodržení bezpečné vzdálenost"

Samozřejmě tady mluvíme o materiálním aspektu jakéhokoliv přestupku a já se vyjadřuju jen k překročení povolené rychlosti, ale zrovna to je podle mě nejtypičtějším příkladem snadno kontrolovatelného paušálně hodnoceného přestupku při řízení. Nikdo nechce slyšet že většina nebezpečného jednání za volantem kontrolovat nejde. Jak chcete potírat nepozornost, špatný odhad, nepředvídatelné jednání…

Vy pojem "společenská nebezpečnost" užíváte úzce ve smyslu trestního zákona, zatímco oponenti jej očividně chápou a používají obecně ve smyslu "jednání společensky škodlivé, nežádoucí" tzn. včetně "jednání porušujícího či ohrožujícího zájem společnosti". Proto se neshodnete.

Souhlasím zcela. tedy k tomu významu:

Nejprve pro srovnání nějaký trestný čin, třeba vražda. V trestním zákoně jsou popsány znaky trestného činu vraždy a je tam určen trest za takové jednání. Nikde v žádném zákoně ale není napsáno, že člověk nesmí nikoho jiného zabít. Podle zákona člověk může dělat to, co není zakázáno, tedy může vraždit. Ovšen jen pokud tím nezasahuje do práva někoho jiného, a zde tedy musí nastoupit materiální aspekt, aby se posoudilo, do jaké míry a čí právní zájem (zavražděného, společnosti) byl ohrožen.

Ale u dopravních přestupků je to něco jiného. Přestukový zákon sice také popisuje znaky přestupku a trest (opatření) za něj, ale na rozdíl třeba od vraždy je v jiném zákoně (zákoně o provozu …) zcela jednoznačně popsáno, co se smí a nesmí. Zde je tedy pozitivní vymezení velmi silné. Argumentaci v původním článku by bylo možné brát vážně v případě, že by materiální stránka měla vysokou váhu jako u trestného činu (šlo by o společenkou nebezpečnost anebo o ohrožení zájmu nějaké osoby). Materiální stránka přestupku je ale vymezena mnohem slaběji než u trestného činu (a to je oč mi jde v této diskusi), jenom jako porušení nebo ohrožení zájmu společnosti (ani ne nebezpečnost, ani ne ohrožení zájmu nějaké osoby). A já jsem přesvědčen, že dodržování pravidel zákona o provozu (ve kterých je jasně řečeno co se smí a co ne), je v zájmu společnosti. Pokud by to nebylo v zájmu společnosti, asi by ten zákon neexistoval. Tedy jsem přesvědčen, že pokud nějaké jednání splňuje pozitivní znaky přestupku, je téměř nemožné vyargumentovat, že to jednání neporušilo zájem společnosti. Pokud by se to mohlo povést, tak jen v případech, kdy ustanovení zákona o provozu je evidentně proti zájmu společnosti (např. když je přenosná třicítka před stavbou a za staveništěm se nikdo neobtěžuje dát konec omezení, těším se na další příklady v pokračování). Nesmíme zapomínat, že jsme dědici rakousko uherska a pozitivního práva, žádná anglie. (Uf to jsem se vyčerpal.)

V pátek jsem se dostal do absurdní situace, která by mohla sloužit jako dokonalý doprovodný příklad k článkům.

Zastavila mě policie, s tím že špatně svítím. A vskutku-svítila mlha a obrysovky…na desce nebylo nic vidět (vyjížděl jsem za prudkého slunce a nikdo na mě ani neblikal). A při vyjetí jsem zapnul i potkávací…ale vypínač blbne(nesvítily) dtto dělá mlhovka. To že svítí mlha jsem neviděl(vyřešil jsem to tak, že jsem jí natvrdo odpojil-dělá to samé co světla-nevypíná a za prudkého slunce na desce nevidim co svítí). Řekl jsem policistovi, že jde o technickou poruchu. Ten řekl ať opět rozsvítím..po několika cvaknutích světla svítila a mlhu jsem vypnul. Policista řekl že z něj dělám blbce a chtěl 1000kč. Já odmítl zaplatit. Tak řekl, že mám předložit výbavu a začal šikanovat. Mám nějakou šanci prokázat u správního řízení, že šlo o poruchu?? Asi těžko budu s úředníkem jezdit po dlažebních kostkách a dokazovat, že při velkém drncání to blbne. Vypínače nechám vyměnit, ale stejně zase odejdou a tuším, že se to zopakuje :/…..Myslim si, že jsem poruchu nezavinil…tj, že neplatí bod 1).

Souhlasim.

Ale jak ten policista může vědět, že jsem o poruše věděl? To mě právě překvapilo, on už dopředu měl jasno o výsledku.

To co jsem napsal zde, jsem mu nevyprávěl.