Suzuki S-Cross 1.0 BoosterJet: Levné auto. Opravdu?

Suzuki S-Cross už táhne na druhý rok po facelftu, který oproti předchozímu modelu především zchromoval přední masku.

Foto: Autoweb.cz

  • Dynamika 7

  • Chování na silnici 8

  • Provozní náklady 9

  • Praktičnost 9

  • X-Factor 5

  • Celkové hodnocení 7.6

Což ale neznamená, že by se jeho vzhled už stal nudným. Zaznamenával jsem jen dva typy reakcí – moc se mi to líbí a je to příšerné – rozdělených tak půl na půl. Stejně tak jsou rozporuplné moje pocity z auta jako takového. Na jednu stranu je hbité, úsporné, vzhledem k ceně 436 900,- dobře vybavené, na druhou stranu ve spoustě detailů působí opravdu lacině. Ale lacině ne jako třeba Renault Twingo – tedy čínská hračka – ale spíš ve smyslu jednoduše a nekomplikovaně.

Takže palubní deska je nejtvrdší možný plast, bezklíčkové odemykání funguje nejotravnějším možným způsobem (viz níže), při přidání plynu auto zatočí doprava. Na druhou stranu tříválcový litrový motor nepůsobí v takto malém autě nevhodně, je přiměřeně silný a přitom jsem auto po týdnu vracel s průměrnou spotřebou 6,5 litru na 100 km. A to včetně ježdění po Praze a jedné delší cesty po dálnici. Jízdní vlastnosti jsou naprosto čitelné a nezáludné a i přes moderní zvýšení celého auta dokáže zatáčky projíždět celkem rychle.

Motor je litrový přeplňovaný tříválec s výkonem 112 koní a točivým momentem 170 Nm, což dostačuje i pro jízdu na dálničním limitu s potenciálem pro zrychlení, případně vyjetí kopce, a stejně tak pro bezstresové předjíždění na ostatních silnicích. Automobilky obecně udělaly ve vývoji tříválců velký kus práce a daří se jim potlačovat hrčivý projev motorů na přijatelnou úroveň. A podle mě je S-Cross přesně na psychologické hranici mezi auty, kam se tříválec hodí, a mezi těmi, kam už ne. Ale zde se s ním dá bez problémů žít. Převodovka – v případě našeho auta pouze pětirychlostní – řadí hladce a asi není nic podstatného, co by se jí dalo vytknout.

Se svojí délkou 4 300 mm je S-Cross přiměřeně kompaktní, aby se s ním snadno parkovalo, a zároveň není problém cestovat ve více lidech než ve dvou. Samozřejmě limitující je kufr, který svým objemem 430 litrů netrhá rekordy, ale pro rodinu s jedním dítětem nebo ještě typičtěji dva důchodci jedoucí na chalupu bude stačit. A to mě přivádí k myšlence, pro koho je S-Cross vlastně určený. A napadají mě právě ti důchodci. Budou sedět výše, řídit jednoduché, lehké a přitom ne nudné auto a za benzin neutratí moc. Jen se musí smířit s omezeními plynoucími z nízké ceny auta.

Zvenku auto působí trochu japonsky nezařaditelně, ale možná to je přesně ten typ vzhledu, který se hned neokouká a vydrží originální až do příchodu nástupce. Mohutná chromovaná mřížka chladiče předku dominuje, ale ne tak, jak by se mohlo z některých fotografií zdát. Pořád je šance, že si všimnete i šikmo dělené spodní, nelakované části nárazníku nebo světlometů, které zasahují poměrně dost do boků. Díky klínovitému tvaru bočních plechů a naopak mírně se snižující střeše a k tomu přidanému malému oknu ve třetích sloupcích působí auto z boku docela živě a ani zadní část neobsahuje něco, co by uráželo vkus přísného kritika.

Interiér je také levný – tvrdé plasty už byly zmíněny výše, ale vše potřebné řidič nalezne snadno a rychle. Před ním jsou dva klasické budíky s malým centrálním displejem, kde se zobrazují údaje z jednoduchého palubního počítače. A právě s palubním počítačem souvisí jedna z nejhloupějších věcí v autě v roce 2018 – přepínání zobrazovaných funkcí tlačítkem v pravém horním rohu pravého budíku, které musíte hledat skrz volant.

Uprostřed palubní desky je displej multimediálního systému, naštěstí topení a klimatizace má své ovladače oddělené a jsou to dvě kolečka a několik tlačítek. Sedačky jsou příjemné, poloha za volantem neotravuje. Musím ale zmínit funkci, kterou jsem za celý týden nepochopil. Auto totiž bylo vybavené systémem odemykání bez klíčku, a to tlačítky na klikách obou předních dveří.

Funguje to tak, že přijdete k autu, zmáčknete tlačítko a příslušné (jen a pouze) dveře se otevřou. Takže když jdete s nákupem, otevřete si pravé přední dveře, uložíte nákup, tašku, ve které máte klíče, zavřete dveře, obejdete auto na levou stranu, zjistíte, že máte zamčeno. Pochopitelná reakce je, že zmáčknete tlačítko na klice. A nestane se nic. Takže musíte zpátky k pravým dveřím a buď vyhrabat klíče z tašky a tlačítkem na dálkovém ovládání (pozor, jeden stisk otevírá zase pouze dveře u řidiče, pro nastoupení ostatních členů posádky musíte zmačknout 2x) odemknout. Nebo se můžete natáhnout až k levým dveřím, kde vedle ovladačů stahování oken je i tlačítko pro odemčení dveří a odemknout je odtamtud. Ale to už je na celkově solidním autě jenom taková maličkost pro zasmání.

25.7.2018 6:00| autor: Jiří Kotyk

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist