Subaru XV 2.0D (2014)

• Dynamika 8

• Chování na silnici 8

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 8

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8.2

RADOSTI
Dobrá spotřeba; komplexnost naladění podvozku a motoru; pozice za volantem

STAROSTI
Drobné mezery v kvalitě jízdy; vyšší než očekávaná cena

Slovo crossover je ve světě aut něco jako univerzální hnědá omáčka z vaší školní jídelny. Schováte za něj prakticky cokoli od městského mini s plastovými lemy blatníků až po symbolicky přizvednutý dvou a půl tunový kombík s pohonem předních kol, velkými ambicemi a technikou, která by těžce pohořela i na dětském pískovišti.

Což o to, žlučí mi tato móda hnout nedokáže, „nosit“ ji mě nikdo nenutí, a pokud ji zákazníci chtějí, automobilky by byly padlé na hlavu, kdyby poptávku po pseudo-terénních autech ostentativně ignorovaly. Sám ale vozy tohoto typu opravdu nevyhledávám a v případě možnosti volby se jim raději velkým obloukem vyhýbám. Bylo nutné překonat odpor i v případě Subaru XV?

Sám za sebe můžu říci, že vlastně ani ne. Ač do vágně definované třídy crossoverů XV nepochybně spadá a tak nějak i vypadá, popelnice potěmkinovského typu pro asfaltové dobrodruhy to vážně není.

Hledat redukci či uzávěrky diferenciálů na podvozku by bylo geriatrickým nepochopením dnešní doby, nicméně Subaru to pořád je, takže se na příděl permanentního pohonu všech kol spolehnout můžete a jako bonus pro případy „kdyby-něco“ dostanete také slušných dvaadvacet centimetrů světlé výšky.

Že to na hrátky v terénu není žádné terno? Netvrdím, že určitě je, každopádně – jen pro ilustraci – Land Rover Discovery se vzduchovým odpružením nabízí v terénním režimu s maximálně přizvednutou karoserií jen o dva centimetry navíc, takže určitou jistotu, že neskončíte na převisu potupně polapeni za břicho, přeci jen máte.

Jak asi tušíte, jízda s hlavou v oblacích moc stability v zatáčkách obvykle neskýtá, Subaru má nicméně pádnou odpověď i na tenhle rozšířený svízel. Své těžiště drží XV dostatečně nízko díky plochému motoru, a aby vůz při svižné jízdě po náročnějších silnicích sebou necloumal jako nálada poďobaného týnejdžra, dostal relativně tužší podvozek.

Pro kvalitu jízdy to poslední hřebík do rakve s komfortem není, pružiny mají stále jemný náběh, plavnost předchůdce a jeho bohorovný klid na rozbitém povrchu však vůz postrádá. Podle všeho za to můžou sedmnáctipalcová kola, která přizvednutému zbytku sice po vizuální stránce svědčí, jenže se nechávají poměrně nepříjemně nakopávat ostrými nerovnostmi a co je horší, neprojevuje se to pouze akusticky, ale v zatáčkách sem tam i nějakým tím milimetrovým uskočením zadku ze stopy.

Jestli by tento diskomfort vyřešily šestnáctky na větších gumách, vám ani při nejlepší vůli neřeknu. Subaru dodává o palec větší disky už v základu a jiné v ceníku nemá. Po menších kolech se ale můžete zkusit poptat anebo je nakoupit jinde a dát vědět, jak to funguje, samotného mě to zajímá.

Jakkoli může výše nakousnuté nastavení odpružení svádět k domněnce, že se „iks-vé“ při jízdě chová poněkud jankovitě, ochočit se nechá poměrně snadno. Že je svět v Subaru ještě v pořádku, signalizuje nejen kabina ve stylu raných devadesátek, ale především výtečná pozice za volantem. Řízení asistující elektricky by potřebovalo tlumočníka, v autech toho formátu však obyčejně narážím na mnohem tupější a hůře vyvážené řízení, takže dávám nejhůře dvojku.

Co je naopak skoro na jedničku, je to, jak se podvozek nechá řídit plynem a přesouváním hmotnosti. Na staré časy, kdy o setrvání rozhodovaly jen reflexy, vám přísná stabilizace vzpomenout nedovolí, ale podržte plyn v ostrém vracáku trochu déle či z něj naopak sundejte botu v nájezdu a elektronický anděl jedno očičko ochotně přimhouří. Na hurónský řehot a poplácávání v kolenou to není, ale jako osvěžující zpestření jízdy to funguje spolehlivě.

Nemůžu uvěřit, že to tady veřejně přiznávám, ale dojem ze solidní skládačky nekazí ani naftová pohonná jednotka. Ač se mi docela zamlouvá představa mít pod kapotou přizvednuté Imprezy benzínové dva pět turbo, které by vzkřísilo něco na způsob koncentrovaného Foresteru XT, realita není zase tak fádní.

Více než 147 koní ze svého specifického agregátu automobilka sice nevyždímala, nicméně průběh výkonu a placatý vrchol točivého momentu 350 newtonmetrů v rozmezí 1600 až 2400 otáček atrofovaně nepůsobí. Podle mě za ten pozitivní dojem můžou především lepší než průměrné reakce na plyn, progresivně zabírající spojka a plynule nabíhající síla ve středních otáčkách než prostý poměr výkonu ke hmotnosti, a pokud bych to měl vzít ještě stručněji, boxující diesel má zkrátka charakter. Tichý při své poctivé práci není, ani od Rockyho ale v zápalu boje nečekáte nezúčastněné pobrukování.

Subaru XV 2.0i CVT

Abych nezapomněl, spokojené poplácání po ramenou patří rovněž převodovce. Pohyb poněkud delšího klacku v kulise bych k šermování horkého nože v másle asi nepřipodobnil, ale představte si v tom másle kousky kamenné soli a budete mít docela přesnou představu, jak řazení pracuje.

Předpokládám, že s uvedenou kombinací techniky chuť vyjet na Monzu mít nebudete, respektive já alespoň neměl, a pokud jsem v duchu myslel na nějaký okruh, tak maximálně na Nordschleife a zkratku přes les z Fuchsröhre na Pflanzgarten. Hugo byl nicméně jiného mínění a XV prohnal po asfaltu v Sosnové, tak vám snad ve svém příspěvku pod tímto článkem něco hezkého napíše. Musí, pokazil mi totiž spotřebu. Bez skrblení jsem jezdil za šest dva, zatímco jeho mladická nerozvážnost nechala poskočit palubní počítač na celých 7,6 litru na sto.

Verdikt
Jestli je Subaru XV 2.0D nejlepší verzí ze všech, vám přesně neřeknu. S benzínovými modely jsem nejezdil. Pravděpodobně však je. Dynamicky vychází nejlíp, spotřebou jakbysmet, takže teď už jen zbývá najít někoho, kdo si to koupí.

Nutit XV zákazníkům jako městský offroad, bych jako prodejce nemohl, stoprocentně bych pošel hlady. Být to ale porodní bába z vesnice či její soused veterinář, moc bych asi neváhal a ani bych se sám před sebou nestyděl. Akorát bych musel mít jistotu, že nebydlí v chudém regionu. Subaru vás i za základní provedení oškube o 780 tisíc a o dvě výbavy výš si z účtu utrhne nejméně o dalších sto litrů navíc. Jestli se chytáte za hlavu a vidíte se raději za volantem nového BMW X1 či Audi Q3, představy vám brát nebudu, ale podle mě patříte do města. Můj kousek duše vesnického kluka by volil jinak.

Druhý pohled – Hugo Kottás
Subaru XV na mně zanechalo veskrze pozitivní dojem, zejména díky způsobu, jakým se pohybuje po silnici. A také mimo ni. Tím mám na mysli závodní okruh, na kterém jsem se přes všechny počáteční předsudky prostě bavil. Díky plochému motoru s nízkým těžištěm a pocitově lehké přídi maskuje svoji výšku a zatáčky tak nejenže nejsou překážkou, ale ve světě crossoverů nečekaně spíš požitkem.

Ano, dalo by se namítnout, že je to v podstatě jen zvýšená Impreza, ale XVčko ze skutečnosti, že je to víc přizvednutý hatchback než zmenšené SUV, jen těží. Nikde není zbytečně nafouknuté prázdnotou, ale je akorát velké zvenku i uvnitř. A navíc velmi dobře jezdí. To už jsem ale říkal, nicméně není na škodu si to párkrát zopakovat.

Pro mě je to jedno z nejpříjemnějších aut tohoto druhu, řidičsky přitažlivé a zároveň pohodlné, spolehlivé v lehkém terénu a vizuálně zajímavé. Pokud dokážete přehlédnout poněkud strohý interiér, který však neurazí, Subaru XV je svými schopnostmi jeden z nejlépe namíchaných crossoverů na trhu.

Měření a technické údaje