Škoda Scala 1.0 TSI v závodě spotřeby Economy Run: Jak úsporná dokáže být?

Ani letos nechyběl v pořadí již 38. ročník populárního závodu na spotřebu Škoda Economy Run. Rozhodli jsme se do něj přihlásit se zbrusu novou Scalou a otestovat, jak úsporná dokáže být.
190921-economy-run-2019-skoda-scala-1100x618.jpgCelá galerie 29 Zdroj: Škoda

Automobilové závody jsou staré jako samotný automobil. Říká se, že vznikly přesně v momentě, kdy bylo vyrobeno druhé auto, se kterým mohlo to první závodit. Na světě existuje spousta různých závodů, ve kterých je úkolem být v cíli rychleji než soupeři. Škoda Economy Run je ale trochu jiný druh závodu.

Jak název napovídá, podstatou je totiž dojet do cíle s co možná nejnižší spotřebou paliva. A že nejde o žádnou soutěž lokálního významu, ale profesionálně organizovanou akci pod záštitou samotné Škodovky, dokazuje nejen skutečnost, že se závod koná už od roku 1979, ale také několik zahraničních posádek, dokonce až z Finska.

Já jsem pro každou špatnost, ale ploužit se několik hodin krajinou není zrovna mojí vytouženou zábavou na sobotní odpoledne. Kdysi jsem však objevil krásu setinové rallye a mám rád soutěže, které kombinují řidičské a navigační dovednosti, ale šest hodin sedět za volantem a snažit se jet co nejúsporněji, to je na mě vážně moc.

Za volant Scaly se tedy neposadím, vlastně to bylo celé nápadem mého bratra, který si chtěl tuhle soutěž vždycky vyzkoušet, a mně zase vyhovovalo dělat navigátora, protože je to činnost, která mě nesmírně baví. Takže role máme rozdělené.

Proč zrovna Scala?

Výběr auta padl na Scalu. Jednak je to žhavá novinka, kterou jsme v testu ještě neměli, a přestože má oproti Citigu a Fabii, které byly také na výběr, menší váhový hendikep, bude zajímavé sledovat, jak úsporně dokáže jezdit.

Turbem přeplňovaný litrový tříválec o výkonu 115 koní má totiž překvapivě dostatek elánu a vlastně za tu chvíli, co jsem autem jezdil před samotným závodem, nenastala jediná situace, kdy by mi jeho výkon nestačil. Tempo v pohodě udržíte i na německé dálnici.

Zdaleka největším bolehlavem pro řidiče tedy není motor, který se vážně povedl, ale jeho spárování s manuálním šestikvaltem, který se sice hodí na ekonomický závod, protože máte svobodu v jeho ovládání a můžete tak motor podtáčet, ale vůbec vám nedovolí normálně se rozjet, aniž byste vypadali jako žáci autoškoly.

Na obranu Scaly je ale třeba říct, že tohle je problém snad všech dnešních tříválců dohnaných do ekologického extrému. Utlumená odezva na plyn, dlouhý chod spojky s mrtvým citem násobený gumovitostí dvouhmotového setrvačníku a extrémně dlouhé převody jsou důvodem, proč bych okamžitě sáhl raději po převodovce DSG, protože bych zanedlouho zešílel.

Jak to funguje?

V mladoboleslavském Zákaznickém centru probíhají od brzkých ranních hodin administrativní a technické přejímky. Tady dostaneme roadbook, který nám poprvé prozradí trasu závodu. Dvě etapy o celkové délce 332,8 km musíme odjet za rovných 6 hodin, s pětiminutovým zpožděním pak budeme bez milosti diskvalifikováni.

Průměrná rychlost tedy činí lehce přes 55 km/h, což není málo, navíc, když jedete na spotřebu. Znamená to, že budeme mít rozhodně naspěch. V technickém středisku nám přes diagnostiku změří stav paliva v nádrži (musíme přijet s méně než půlkou), změří tlak v pneu a letmo prohlédnou auto. Poté dostaneme 10 litrů paliva a nádržka i kapota se zapečetí. Odteď už jedeme naostro!

Na start závodu auto dotlačíme, protože šetříme každou kapičku, o kterou se nenecháme svojí leností obrat. V 9:00 startuje první posádka, my se startovním číslem 26 čekáme do 9:50 hodin. Zbývají nám poslední minuty do startu a rozmýšlíme strategii, se kterou pojedeme. Nic kloudného nás nenapadá, takže hlavním úkolem řidiče je mít lehkou nohu a navigátor nesmí zabloudit.

Ještě musíme vynulovat palubní počítač, což se ve Scale jeví jako úkol hodný raketového inženýra. Údaje o spotřebě totiž nejsou v menu pod položkou Spotřeba, ale Přehled, zavádějící je potom také způsob nulování počítadla ujeté vzdálenosti (Trip), které se provádí přes displej multimédií.

Vypínání klimatizace (potažmo i manuální ovládání větráku) je také v nabídce infotainmentu, samostatná fyzická tlačítka z panelu klimatizace zmizela. Chápu, že dnes je běžné jezdit v automatickém režimu a pouze nastavovat teplotu, o zbytek se zdaleka nejlépe postará samo auto. Jenže pak chcete něco nastavit ručně a musíte to zdlouhavě hledat.

A ještě tu chybí klasické USB zdířky napájení, najdete tu pouze USB typu C. Mít jeden kabel ke všem zařízením všech značek je chvályhodný počin, ale neznám nikoho, kdo by byl na tuto změnu připraven vlastnictvím dostatečného množství kabelů. A dávat na poslední chvíli pět stovek za předražený kabel v hypermarketu se nám vážně nechtělo. Za tohle má Scala velký černý puntík.

Jdeme závodit

Takže vyrážíme bez navigace. A vlastně ji nebudeme potřebovat. Roadbook je logicky napsaný a trasa není nijak zákeřná, navíc to tu celkem známe. Z Mladé Boleslavi míříme zpět na Prahu, abychom okolo Kokořínska jeli přes Mimoň a dále přes Jizerské hory dorazili na obědovou zastávku do výrobního závodu Škodovky ve Vrchlabí.

První etapu, která měří 207,3 km, dojíždíme s průměrnou spotřebou 4,3 l/100 km a rychlostí 52 km/h za 3 hodiny a 54 minut. Výsledek zatím nic moc, druhá etapa o délce 125,5 km ovšem slibuje místo náročného kopcovitého terénu a častého stoupání cestu z kopce a delší rovinky po hlavních silnicích první třídy.

Musíme udržovat průměrnou rychlost na 60 km/h, abychom měli jistotu, že dojedeme do cíle akorát včas, zároveň bychom rádi srazili spotřebu. O třílitrové spotřebě, se kterou jezdí v kategorii litrových motorů profesionálové, si můžeme nechat leda tak zdát, alespoň pod čtyři litry bychom se mohli dostat.

Jenže trasa stále vede vesnicemi, ve kterých musíme dodržovat předepsanou rychlost, jelikož pořadatelé mají přichystané virtuální rychlostní radary a pomocí GPS, kterou nás sledují, nám pak mohou udělit penalizaci. Propadáme zoufalství, že budeme mít nejen špatnou spotřebu, ale možná vůbec nestihneme dojet do cíle včas.

Průměrná spotřeba neklesá, rychlost zase nestoupá, přitom bychom to potřebovali naopak. Necháváme myšlenku na dobrý výsledek plavat a snažíme se alespoň dojet bez diskvalifikace. Jenže v tu chvíli děláme první a jedinou chybu v závodu, když u Jičína zapomeneme odbočit. Zkratu si všímám až po několika kilometrech, jenže to už nemá cenu se vracet.

Čas ubíhá a spotřeba stoupá, takže místo složitého hledání, kde jsme udělali chybu, pokračujeme dál. Trasu jsme si nechtěně zkrátili o 7,7 km, takže na příjezdu do Kvasin ještě srazíme na kruhových objezdech náskok, který jsme zcela omylem, bez jakýchkoliv nesportovních úmyslů, nabrali.

Do cíle přijíždíme za rovných 5 hodin, 55 minut a 55 sekund, s dostatečnou časovou rezervou, ale šílenou spotřebou. Palubní počítač nakonec ukazuje 4,2 l/100 km, po technické prohlídce a měření spotřeby potom vychází oficiální průměrná spotřeba na 4,04 l/100 km, což by stačilo na pěkné 8. místo v kategorii do 1 000 cm3, jenže nás nakonec postihla diskvalifikace za nedodržení trasy.

Verdikt

Vítěznou se nakonec stala posádka Štěpán Zvěřina a Jakub Filip na Škodě Citigo 1.0 MPI s průměrnou spotřebou 3,01 l/100 km. Škoda Economy Run byla zajímavá zkušenost. Řidič si dosyta užil svých šest hodin sebemrskačství a mě bavilo po dlouhé době zase neřídit a navigovat. Na cestu zpět jsem se ujal kormidla a nadšeně vyrazit vstříc domovu s tempomatem nastaveným na 160 km/h. Konečně úleva! Nejen pro nás, ale věřím, že i pro auto samotné.

Profíci v kuloárech mi na námitku, že ekonomický způsob jízdy rozhodně neprospívá technice, vysvětlili, že někteří dosahují vítězných výsledků s motory, které mají najeto i 250 000 km. Že je tehdy motor hezky uvolněný a neklade tolik odporu. A najdou se i ti, kteří takhle brutálním způsobem jezdí normálně v provozu desítky tisíc kilometrů. A motor jim stále šlape.

Mně je ale nějak proti srsti řadit ve 1400 otáčkách, držet motor na hranici tisíce, jezdit na šestku padesátkou a neustále vypínat motor i pár stovek kilometrů při závodě, natož si představit, že bych tímto způsobem měl jezdit normálně.

Cestou zpátky jsem tedy jel úplně normálně, troufám si tvrdit, že mnohem bezpečněji, ačkoliv jsem překračoval povolenou rychlost, než když jsme šest hodin vytvářeli pojízdnou překážku a kolikrát to někam „poslali na hulváta“, jenom abychom ušetřili pár kapek benzinu. Výsledkem bylo 6,2 litru! A to mi přijde nakonec na nové Scale mnohem víc obdivuhodné.

 

26.9.2019 2:00| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist