Škoda Octavia Combi RS TDI 4×4 DSG: (Ne)dokonalý služebák

• Dynamika 8

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 8

• Praktičnost 10

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 8.2

Motoristickým novinářům bývá často vytýkáno, že se neumějí správně vcítit do skutečných potřeb kupujících. Sami si totiž nové auto jenom těžko pořídí, vlastně často nevlastní vůbec žádné, a přesto rozdávají ostatním moudra, jak nejlépe utratit těžce vydělané a často nemalé peníze. Pokaždé je to balancování na tenké hranici, a přestože se vždy snažím posuzovat auta podle svého nejlepšího svědomí, neubráním se kritice a odsouzení. Většinou za to, když prohlásím, ať si místo nudné krabice, kterou potřebujete, koupíte hračku, po které toužíte.

Kolikrát už za mnou přišli známí pro radu, že chtějí něco zajímavého, rychlého a vzrušujícího, nakonec ale vyměkli a skončili u praktické, úsporné a zoufale nudné konfekce, kterou navíc vůbec nepotřebují. Ale co kdyby náhodou… Vůbec nikoho za to neodsuzuji, život není jednoduchý a většinou finance stačí jenom na jedno univerzální řešení. Zastávám ovšem názor, že život je moc krátký na to, abyste řídili špatná auta. A snažím se tímto heslem skutečně řídit.

Zdroj: archiv redakce

Abych nemluvil jenom do větru, nedávno jsem si pořídil jednu děsně nepraktickou hračku, po které jsem dlouho toužil. Japonský roadster britského střihu. Ano, ten, o kterém kolují posměšky s homosexuálním podtextem. Navzdory nastávající zimě se snažím svoji novou závislost vychutnávat na maximum. Jezdím s ní všude. Jenže jsem zakrátko poznal realitu vlastnictví jednoúčelového sporťáku. Občas totiž nastanou situace, které prostě vyžadují něco většího, praktičtějšího a komfortnějšího. Zimní lyžování, kupříkladu.

Nastalé situaci jsem hodlal čelit jako chlap a chystal se vyrazit na Kronplatz roadsterem pro dva s miniaturním kufrem a pohonem zadních kol. Důkazem mého odhodlání budiž dva roky starý výlet se Subaru BRZ do Livigna na zimní driftování, po jehož úspěšném absolvování jsem prohlásil, že do Alp už jinak než sportovní zadokolkou nepojedu. Je to totiž úplně v pohodě. Stačí jenom trochu chtít. Jenže polovičce se můj bláznivý nápad příliš nepozdával, a tak jsem byl okolnostmi přinucen zvolit náhradní řešení. Najednou jsem potřeboval služebáka. Když už, tak s naftou, automatem, čtyřkolkou a velkým kufrem, prostě plná nálož. Takové zadání Škoda Octavia Combi RS TDI 4×4 DSG splňuje.

No co, alespoň zjistím, jaký ve skutečnosti je prototyp dokonalého služebáku.

Zdroj: archiv redakce

Interiér

Uvnitř je skutečně téměř perfektní. Ostatně žádné překvapení, ostré Octavie znám velmi důvěrně. Mám to tu rád. Interiér nenadchne přepychem, ale kvalitní sestrojení, chytrou promyšlenost a střízlivý design, který nikoho neurazí, mu prostě upřít nemůžete. Z pohledu nadšeného řidiče navíc RS nabízí téměř dokonalý posez – hezky nízký ve slušně tvarovaných sedačkách. Volant navíc perfektně padne do ruky a jenom nejnutnější tlačítka nejsou na obtíž. To ovšem nemohu říct o ryze dotykovém displeji multimédií. Nebudu znovu rozmazávat mnohokrát řečené, je to prostě krok zpět.

Kdysi jsem se jednoho člověka z vývoje zeptal, proč značka jindy tolik inovativní co se chytrých řešení v týče, prostě nepřišla s ovládáním multimédií prostřednictvím dnes tolik populárního otočného ovladače na středovém tunelu. Odpovědí mi bylo, že se vývojáři musejí držet technických řešení, která koncern nabízí, a zrovna modul infotainmentu je záležitostí, kterou prostě nelze změnit. Co ovšem změnit mohli, je přehršel tlačítek před řadicí pákou. Občas některé funkce dlouze hledám, protože jsou všechny naházené na jedno místo bez větší logiky. Také by mě zajímalo, jestli jdou všechna zaslepená tlačítka vůbec zaplnit. Nikdy jsem plně vybavenou Octavii neviděl a začínám trochu věřit tomu, že prostě neexistuje.

Praktičnosti se obšírněji věnovat nebudu, jelikož všichni víme, jak na tom Octavia je ve všech ohledech. Výborně.

Zdroj: archiv redakce

Pohon & spotřeba

Rozhodně se zastavím u pohonné jednotky. Jakkoliv na papíře vypadá 184 koní a 380 Nm na takhle velké auto zcela dostatečně, nějak mi připadalo, že to prostě nestačí. A to jsem neměl na RS přehnaně velké nároky. Rezignoval jsem na jakoukoliv sportovní jízdu, motor jsem zbytečně netočil, protože u turbodieselu to nemá valného smyslu. Vlastně ani turbodíra a s ní spojený placebo efekt surfování na mohutné vlně točivého momentu se nějak nedostavila. Předjíždění na okreskách není tak samozřejmé, jak byste čekali a německé dálniční tempo také není snadné udržet. Konstantní dvoustovku udržovat prostě nejde, to už motor hodně lapá po dechu.

Ještě víc mne ale zklamala spotřeba paliva. Volným tempem je všechno v pořádku, s přehledem se dostanete k hranici pěti a půl litru. Po městě se dá jezdit lehce nad sedmi litry. Jenže jakmile trochu začnete vyžadovat nějaké výkony, rázem naskakují nepěkná čísla. Necestoval jsem nějak závratně rychle, po většinu času jsem udržoval nějakých 180 km/h, příjemnou cestovní rychlost, kterou dnešní auta zvládají s přehledem. Na česko-německé hranice jsem za hodně řídkého provozu dojel za rovných deset litrů nafty. Benzínové ereso spořádá o litr více. Žádný velký rozdíl.

Čekal jsem, že RS TDI pojede slušně a zároveň toho moc nespořádá, jenže vystřízlivění bylo kruté – nejelo a žralo.

Zdroj: archiv redakce

Ovladatelnost

Co ztratíte na rovinkách, to doženete v zatáčkách. Podvozek „eresa“ totiž na rozdíl od motoru řidiče skutečně potěší, jelikož funguje na výbornou. S příplatkovými adaptivními tlumiči si můžete vybírat ze tří nastavení tuhosti, takže se vždy trefíte do svých chutí. Já jsem po většinu času jezdil v Comfortu, který nabízí dokonalý kompromis mezi přilnavostí, ovladatelností a pohodlím. Auto se stále snadno vrhá do zatáček, poslušně v nich drží, dobře potlačuje náklony a hlavně poddajně polyká nerovnosti. Sportovní nastavení jsem volil jenom na dálnici, kdy jsem potřeboval potlačit mírnou nejistotu a vlnění podvozku ve vysokých rychlostech.

Těžit navíc můžete z dokonalé trakce čtyřkolky. Na suchu nemáte téměř šanci dostat podvozek do svízelné situace, pokud nepřestřelíte nájezdovou rychlost. Auto poslušně zaklekne do všech čtyř kol a nehnutě prolétnete zatáčkou. Až je to nuda. Nečekejte ovšem, že kluzký povrch přinese nějaké větší vzrušení. Čtyřkolka je totiž naladěna neutrálně a jakýkoliv pokus o přetáčivost končí většinou nedotáčivým smykem všech kol. Zadkem můžete pohodit jenom když auto rozhodíte na brzdách – stačí potom vychytat ten správný moment na přidání plynu a mírně se sklouznete. Tento přístup ovšem vyžaduje trpělivost a dostatek prostoru. Takže nakonec stejně skončíte u škubání za ruční brzdu.

Chvála za ni, přesto se nemohu ubránit mírnému zklamání, že to mohlo být celkově malinko zábavnější.

Zdroj: archiv redakce

Verdikt

Škoda Octavia Combi vypadá v nejdražší možné verzi RS TDI 4×4 DSG lákavě, jenže co vypadá slibně na papíře, to ještě nemusí ve skutečnosti dávat smysl. Aspoň tedy mně ne. To, co jsem ze začátku považoval za naprosto dokonalou kombinaci schopnou zvládnout všechny životní situace, nakonec se projevilo jako zbytečně komplikované. Naftový motor neoslní výkony ani spotřebou při svižné jízdě, takže pokud dokážete ocenit rychlost a charakter benzínového motoru za cenu vyšší spotřeby, není co řešit. DSG funguje dobře a řadí bleskurychle oběma směry, jenže při ostřejší jízdě občas zaváhá, kdy nezvládá podřazovat okamžitě bez prokluzu. Ve městě jsem za dvouspojku byl rád, navíc s naftovým motorem, se kterým řadit vážně nesnesu, jenže většinu času jsem beztak strávil na dálnici, kde mě řazení tolik neobtěžuje, a na horských silničkách, kde mi manuál strašně chyběl. V kombinaci s benzínovým motorem, pochopitelně.

Nakonec zbývá ještě vyvrátit potřebu čtyřkolky. Podvědomá jistota její přítomnosti je příjemná, naprosto chápu, jenže pokud míříte alespoň trochu někam do civilizace, silnice budou vždy perfektně udržované. A jakmile přijde nenadálá sněhová kalamita a doprava zkolabuje, stejně se na půl dne zaseknete na místě. Jeden týden na horách přežijete i s pohonem jedné nápravy, a pokud žijete v nízko položeném velkoměstě a nejezdíte pravidelně výšinami, budete čtyřkolku tahat s sebou po většinu času úplně zbytečně. Z řidičského pohledu je potom k uzoufání nudně nastavená. Neříkám jezdit každou zatáčku naštorc, stačí jenom takové to drobné pohození zadkem při opuštění kruháče, na výjezdu z vracáku nebo při otáčení v úzkém prostoru, které mi tolik chybělo. Drobné nezbednosti na hranici společenské přijatelnosti, pro něž se tolik těším na každou zimu. Nejvíc mě na celé situaci mrzelo, že jsem dorazil do úplného řidičského ráje, a neměl jsem ten správný prostředek na to, abych si ho alespoň trochu užil.

Takže příště vytahuji hardtop, nasazuji rakev a jedu Miatou. Vážně!

Zdroj: archiv redakce

Měření a technické údaje