Škoda Citigo na Masarykově okruhu: Stačí mrzký výkon k opravdové zábavě?

Říká se, že potřebujete alespoň 400 koní na to, abyste si pořádně užili Masarykův okruh v Brně, jinak je to utrpení. A co takhle mrzkých 60 koní litrového tříválce ve Škodě Citigo?

Všechny závodní okruhy na světě doprovázejí nějaké legendy. Masarykův okruh v Brně je známý svým širokým asfaltem a táhlými zatáčkami, takže vyžaduje spoustu výkonu, abyste si jízdu alespoň trochu užili. Ale je to nutně pravda? Tuhle fámu jsem chtěl už dlouho vyvrátit.

Není důležité, kolik máte koní pod kapotou, ale jak auto řídíte. Vidím to pokaždé, kdy vyrazím na závodní okruh. Spoustu přemotivovaných řidičů v silných autech, které ovšem předjíždějí řádově pomalejší, ale dobře řízená auta. Všechno je to hlavně v rukách. Okruhové dny ovšem nejsou o poměřování výbavy v kalhotách, ale hlavně o zábavě, kterou si při nich užijete.

A já dlouhodobě tvrdím, že si auto nejvíce užijete na limitu jeho schopností, tudíž jezdit rychle s pomalým autem je ta největší zábava. To ovšem platí hlavně pro běžné silnice, kde není tolik prostoru. Závodní okruh přece jenom vyžaduje trochu více schopnou techniku a Masarykův okruh obzvláště. Tedy alespoň se to říká.

Řídil jsem v Brně spoustu sporťáků a musím uznat, že třeba s novým BMW M3 to bylo skvělé. Přebytek výkonu, perfektní podvozek, lepivé pneumatiky a keramické brzdy zajistily, že se auto na okruhu vůbec netrápilo, ale bylo na něm jako doma. Bylo rychlé, vzrušující a náročné na řízení.

Ale co úplně opačný extrém? Třeba taková Škoda Citigo. Tohle už je hodně silné kafe. Nebo spíš slabé. Atmosférický litrový tříválec nabízí 60 koní, a to je opravdu hodně málo. Víc než sedmkrát méně oproti motoru BMW M3. Znamená to, že dostanete také sedmkrát méně zábavy? A užijete si vůbec nějakou? Jdeme to zjistit!

Škoda Citigo na hlavní bráně Masarykova okruhu působí ještě nenápadně, jenže stačí zaparkovat v boxu a ihned začne vzbuzovat úsměv mezi přihlížejícími. „To jako myslíte vážně?“ slyším ze všech stran. Jo, myslím! Vysvětlovat však každému na potkání moje záměry opravdu nezvládám, a tak raději nastupuji do auta, zavírám za sebou dveře a ignoruji všechny posměšky.

Už jenom čiperný cvrkot tří pístů o objemu jedné plechovky vyvolává na boxovné uličce poprask. Vážnou tvář nedokáží udržet ani traťoví maršálové, kteří jinak berou svoji práci jako rutinu. Tohle tady asi ještě neviděli.

V paddocku se Citigo cítí ještě jako doma, ostatně pro městské rychlosti bylo stvořeno. Rozjezd do plného tempa ale zvládá hůř. První táhlá zatáčka téměř o 180 stupňů je pro přední ekologické pneumatiky naprosté utrpení, ale perfektně naladěný podvozek odvádí svoji práci s grácií.

Zrcátko nebrousí asfalt, naopak se podvozek nenaklání nijak brutálně a ze zatáčky vyjíždí Citigo asi ve stokilometrové rychlosti. Na protilehlé rovince se ovšem zmůže sotva na dálniční limit a čtyřka vlastně vůbec nepřichází ke slovu.

Jenže nyní se naplno projevuje výhoda pomalosti – do zatáček totiž není třeba skoro vůbec brzdit. Největší slabina Citiga se tak nyní stává jeho největší výhodou. Brzdím daleko za obvyklým brzdným bodem a doslova zahazuji Citigo do další zatáčky.

Díky poddajnému a bytelnému podvozku můžete s klidem na duši agresivně do obrubníků a ihned trhnout na druhou stranu. Přechod mezi dvěma oblouky je citelný a vedle většího náklonu se také ozve chroupnutí stabilizace, která takhle brutální zacházení vyhodnocuje jako krizovou situaci.

Stabilizace se ovšem rychle vzpamatuje a Citigo nikterak zbytečně nebrzdí. Karoserie se na podvozku ustálí, zaklekne a poslušně drží zvolenou stopu, kterou je možné pěkně korigovat přesným řízením. Další rovinka do klesání před Stadionem probíhá jako přes kopírák, stejně jako série technicky náročných zatáček na samotném Stadionu.

A dál je to zase podobné. Celý profil trati, rovinky i zatáčky si jsou podobné, takže scénář probíhá téměř vždy stejně – pozdě na brzdy, ostře zalomit do zatáčky, prodat první zatáčku ve prospěch druhé, dlouho vydržet v náklonu, brzy na plyn a v táhlém stoupání vyluštit křížovku.

Všechny zatáčky spojuje jedno – na úpravu stopy máte neskutečně mnoho času. Když se dopustíte sebemenší chyby v rychlém autě, máte jenom okamžik na opravu, tady však začnete brzdit o deset metrů dál nebo zatočíte o sekundu později a stejně můžete svoji chybu smazat.

Pravděpodobně budete pomalejší, ale je to ohromná zábava. Ostatně nejvíce mě na jízdě Citigem po okruhu bavila nejen sadistická choutka v podobě trápení nebohého autíčka v prostředí, do kterého vůbec nepatří, ale také právě pilování ideální stopy.

Chvíle, kdy se vám povede vytěžit každičký milimetr asfaltu na maximum a nemarnit rychlostí, jejíž ztrátu na další rovince sakra pocítíte, je zkrátka k nezaplacení. Cítíte se prostě skvěle, když se to všechno povede.

V rychlém autě si toho nemáte šanci mnohdy ani všimnou. Stále si nevšímám svých hloupých chyb. Citigo mi najednou otevřelo obzory a pomohlo mi pochopit, kde mám mezery. Měl jsem konečně čas si vyzkoušet jinou stopu. Už jenom tohle samo o sobě bylo obrovskou zkušeností.

A v neposlední řadě mi dělalo radost, jak skvěle podvozek Citiga opravdu funguje. Řízení hezky poslouchá a je pěkně vyvážené, podvozek je naladěný na perfektní kompromis mezi tuhostí, poddajností a přilnavostí, a nebýt nevypínatelné stabilizace, využil by se také přetáčivý potenciál, který v sobě podvozek skrývá.

Takže ne, opravdu nepotřebujete 400 koní k tomu, abyste si užili Masarykův okruh. Bohatě stačí i pouhých 60 koní, když máte skvělý podvozek, dobré řízení a smysl pro humor. Tohle byla zkrátka ohromná zábava. Už jenom způsob, jakým pobavíte nevěřícně přihlížející diváky, vám prostě vykouzlí úsměv na tváři.

Samotný akt neustálého ždímání čiperného motůrku, kvílení ekologických pneumatik a neustálý pocit, že se ta věc musí otočit na boudu, přináší zábavu, přestože poněkud zvrhlou. Ovšem najdete i hlubší smysl v pilování perfektní stopy, díky čemuž z vás bude zase o něco lepší řidič.

Ve výsledku tolik netrpí ani technika. Motor netrápíte víc než v jakémkoliv dálničním stoupání, brzdy se sotva zahřejí, natož aby zvadly, jelikož brzdíte jenom trochu a pneumatiky ostrouháte jenom minimálně, i když se jedná o naprosto zoufalou ekopryž.

Už dlouho jsem se takhle skvěle nebavil! A je úplně jedno, že časy na kolo mi trvaly přes tři minuty. O to déle jsem si to užíval…

19.10.2017 8:05| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist