Diskuze

Dnes je snaha z této škodovky, plus ze všech dalších s pohonem zadních kol, dělat legendy. Byl to však šrot již ve své době, když vyjížděly z fabriky a byly to novinky v naší výrobě. Vím o čem mluvím, stovka byla moje první auto, Měl jsem i „stopětadvacítku“, Tu jsem poslal dál ještě v záruce. Její charakteristika – HLUK. V určitých otáčkách jakoby měl člověk za zády leteckou turbínu. Již při cestě z Mototechny mi vypadl z palubní desky panýlek s táhly na ovládání topení… Porovnejte tyto škodovácké skvosty s auty, které se dělaly v té době jinde – např. Renault 16, Fiat 124, Simca 1301, Citroen GS, Opel Kadett, a další.

Je to pouze nostalgie, avšak přiznejme si, všechny škodovky s motorem vzadu byly hrozné střepy, a to už jako nové. Pravda je, že se často musely opravovat přímo na cestě, to souhlasím.
Jinak benzín levný rozhodně nebyl a pojistka také ne – kupní síla byla vzhledem ke mzdě velmi nízká.

No legenda … jak se to vezme. Měli jsme Š110L, tedy ten „výkonnější“ artikl oproti klasické Š100. Samozřejmě, že když si na ni vzpomenu, tak jistá nostalgie tam přeci jen je, ovšem do chvíle, než si vybavím startování v zimě, kolikrát se roztlačovalo i v létě, než auto chytlo (mnohdy ani tak nechytlo), cesty do Starého Hrozenkova na dovolenou (cca 50km) kam jsme nakonec ani nedojeli. V rychlosti mezi 60 – 70 km/h se projevovali takové vibrace, až jsem měl strach, že se nám otevřou dveře za jízdy a jednou se to dokonce i stalo. I když byl zavazadlový prostor vpředu a zdálo by se, že je tam hromada místa, tak ve skutečnosti nikoliv. Hluk v kabině těžko popisovati … buďto byl velký, nebo ještě větší. Topení v zimě mělo tu zvláštní funkci, že prostě netopilo, zkrátka si vezmi hubertus, rukavice a buď rád, že vůbec jedeš (dědův Moskvič byl v tomto úplně jiná liga). Je pravdou, že se to auto dalo opravit „na koleni“ a mnohdy i na parkovišti před panelákem. Problém byl trochu v tom, že se průběžně opravovalo prakticky neustále. Pamatuji, že když nás známý vezl v Dacii 1300 byl jsem úplně u vytržení z toho, jak je to auto uvnitř tiché, pohodlné a jak dobře jede. Pak jsem do naší Škody nechtěl pomalu ani sednout. Ano na sněhu byla tahle zadokolka výhodou, co se výjezdu do kopce týče super a je také pravdou, že se jednalo svého času o jedno z nejdostupnějších vozidel, ale za jakou cenu? Vy kdož tak rádi vykládáte, že tehdy Škodovky byly pořádné auta a dnes to stojí za hovno, zkuste se na chvíli pozastavit a vzpomenout si, co všechno jste si s ní „užili“, pokud jste to auto vůbec měli. Dnes je v módě nostalgicky vzpomínat a tvrdit, že tehdy to bylo nejlepší. Ve chvíli kdy dobře víte, že ráno v zimě při -10°C bez problémů nastartujete, pustíte ohřev skel společně s klimou a za pár chvil můžete valit do práce, přičemž máte ještě u toho tucet elektronických asistentů a vychytávek, které vám z cesty dělají příjemný a bezpečný pobyt v autě, tak se to příjemně vzpomíná a zároveň nadává v jakém šrotu to jezdíte dnes 😉