Sedm věcí, které na autech nejsou sportovní

Asi není výrobce, který by nechtěl mít více či méně sportovní model. Sportovní auto ovšem nevznikne tím, že dáte dohromady „sportovní“ prvky. Třeba tyto...

Velká kola
Asi největší průšvih, kterého se výrobci dopouštějí, jsou zbytečně velká kola s nízkým profilem pneumatik. Bohužel v dnešní době s tím mnoho udělat nejde. Auta rostou do velikosti a jen tak jim v tom nic nezabrání. Větší deformační zóny a lepší výbava (komfortní i bezpečnostní) mají za následek růst rozměrů a hmotnosti. Takže to není jen estetický problém, kdy by menší kola v přefouklých karoseriích vypadala titěrně. Větší a širší pneumatiky prostě použít musíte, abyste zajistili bezpečnou ovladatelnost většího a těžšího auta. Ale stejně nás trápí jedna otázka. Proč kdysi mohl mít malý sportovní Peugeot dostatek přilnavosti a zároveň poddajnosti na čtrnáctkách a zároveň mohl vypadat dobře?

Tuhý podvozek
Stejný problém jako u velkých kol. Jak auta rostou a přibírají na váze, tuto hmotu musíte nějak bezpečně kontrolovat. Kromě toho nás ale trápí trochu jiný fenomén tuhých podvozků – snaha navodit sportovního ducha. Štve nás absolutní posedlost rádoby sportovní nekonečnou přilnavostí. Buď je za tím neschopnost a nechuť (třeba finanční nebo časová) podvozek řádně odladit, nebo nepochopení pojmu sportovnost. Tak či onak, marketingové oddělení prkenný podvozek potom vždy nějak vykomunikuje.Chvála těm, kteří vědí, jak na to, a umí postavit poddajný a přilnavý podvozek, který svou vyvážeností je opravdu sportovní.

Opačné sekvenční řazení
U automatických převodovek s možností sekvenčního řazení by se to dalo pochopit, zvláště v obyčejných modelech. Pro většinu řidičů je asi řazení ve smyslu „plus dopředu“ (jako řadit nahoru) a „mínus dozadu“ (jako řadit dolů) logické, navíc kolik uživatelů k sekvenčnímu řazení opravdu sáhne? Nedokážeme ale pochopit některé ryze sportovní auta, ve kterých převládá tento opačný systém.

Třeba takové Audi R8. Asi stejně většina bude řadit pádly pod volantem, ale když už sáhnete po páce, v tom největším zápalu zařadíte špatně. Správně to je „plus dozadu“ a „mínus dopředu“. Možná to není na první pohled logické, ale v praxi to je mnohem přirozenější. Při brzdění má totiž hmota (a tedy i vaše ruka) tendenci se přesouvat dopředu a je intuitivní podřazovat stejným pohybem, naopak při zrychlování se hmota přesouvá dozadu a je snazší za páku zatáhnout, než na ni zatlačit.

Abychom neosočovali jen jednu značku, dělá to takhle drtivá většina výrobců. Řidičům to evidentně nevadí, ale je to špatně. Děkujeme tedy Fordu a BMW, kteří to dělají správně i v obyčejných modelech.

Plochý spodek volantu
Možná to dobře vypadá a trochu lépe se do auta nastupuje, ale při jízdě je to k ničemu. Pokud přehmatáváte třeba do zatáčky a najednou sáhnete do prostoru, kde očekáváte další kus volantu, ale najednou tam je prázdno, něco je špatně. Volant prostě vždy byl kulatý a i ve sportovním autě to je nejlepší řešení. Ačkoliv může někdo namítnout, že závodní auta mají také useknutý volant, to proto, že většinou závodníkům stačí držet jej v ideální poloze a nemusí přehmatávat. Když si ale koupíme sporťák, tak nějak očekáváme, že se do něj budeme těžko soukat. Kus rovného volantu nepomůže a při sportovní jízdě zase bude chybět.


Ne, tuhý podvozek neznamená sportovní. To platí i pro sníženou světlou výšku.

K volantu bychom ještě doplnili, že je důležité věnovat pozornost správné tloušťce a průměru věnce. Je to trochu věda, zvláště ještě v kombinaci s rychlostí převodu řízení, ale většinou v jednoduchosti je síla. A různé profilování na palce a široké paprsky přeplněné ovládáním rádia, kam nemáte pořádně jak zaklesnout prsty, jsou opravdu k ničemu.

Těžký posilovač řízení
Proměnlivý odpor v řízení je fajn, pokud si jej můžete libovolně nastavovat. Někdy je opravdu příjemné na dlouhé vzdálenosti trochu povolit a nastavit si relaxační lehké řízení. Pokud ale chcete navodit sportovní atmosféru, pouhým přituhnutím toho nedocílíte. Jestliže v řízení chybí přirozený cit a nepřenáší žádnou komunikaci mezi koly a volantem, umělým odporem se to ještě více umrtví. Možná to působí dojmem, že musíte s autem trochu víc bojovat, ale je to jen falešný pocit. Opravdu není sportovní, když máte pocit, jako by v rodinném hatchbacku na kola tlačil velký osmiválec.Skutečně sportovní auta mají řízení přirozeně vyvážené a trochu nadneseně, ale nikoliv uměle lehké.

Příliš mnoho koncovek
Další výsledek toho, jak auta rostou a posouvají se do vyšších segmentů. Mnohem víc ale za tím stojí jednoduchý princip „poměřování pindíků“, chcete-li „čím víc proužků, tím víc Adidas“. Dříve bylo zvykem, že auto mělo jen tolik výfuků, kolik bylo zapotřebí, většinou podle počtu větví výfukové soustavy. Vidlicové motory měly dva výfuky, řadové jeden, případně s dvojitou koncovkou. Snadno jste tak poznali nabroušenou verzi a na semaforech raději nevyzívali řidiče ke sprintu. Dnes v tom nejenže vládne zmatek, ale výrobci se nezdráhají použít i falešné koncovky. Především jich je příliš velký počet na autech, na která prostě nepatří.

Samozřejmě, třeba takové výfuky na supersportech Pagani nebo sportovních Lexusech jsou designově zajímavé, ale opravdu musí mít třeba nové Subaru WRX STi čtyři koncovky? Měla by se dodržovat určitá tradice a impreza vážně nikdy nebyla supersportem. A Fiat 500 Abarth už vůbec ne, přestože do světa křičí něco ve smyslu „jsem maličký fiat, ale až vyrostu, chtělo bych být ferrari“.

Falešné doplňky
Bez zbytečných cingrlátek by náš seznam nebyl kompletní. Kromě již zmíněných koncovek výfuků to jsou všemožné falešné výdechy, nádechy a průduchy, křídla, křidélka, lízátka a difuzory. Když to nefunguje, nemá to na autě co dělat. Stejně jako křiklavé barvy, samolepky, rychlé pruhy a imitace karbonových povrchů neudělají auto o nic víc sportovnější. Nejen, že to nefunguje, ale je to trapné a ostatním pro smích. Dobrá, některým to můžeme odpustit, jako třeba Renaultu Clio RS, ale jen proto, že opravdu něco umí.



Je sportovní body kit, který přidává na hmotnosti, je ošklivý a kazí aerodynamiku?

Do tohoto výčtu patří i různá rádoby sportovní pojmenování. Přemíra pojmů „Sport“ nebo „RS“ na autech, která si na sportovnost jenom hrají, je vážně úsměvná, nemluvě o klasických názvech míst a závodů. Taková Škoda Fabia Monte Carlo by se potom měla se vším studem raději schovat někam do garáže.

DOPORUČUJEME: Velký test BMW X5 M

Bonus: Špatná koncepce
Když je auto od počátku špatné, sportovnosti prostě nedosáhnete, i kdybyste se rozkrájeli. Tím nemáme na mysli, že sporťák musí být nezbytně zadokolka, jako spíš že SUV opravdu nikdy nemůže být Sportovní Užitkové Vozidlo. Vždycky to bude jen Subtilní Univerzální Vozidlo. Je to jako donutit hrocha sportovat. Možná umí opravdu rychle běhat, ale skákat do výšky mu nikdy nepůjde. Ano, jsou tu výjimky, jako třeba BMW X5 M nebo Porsche Cayenne, ale vždycky to budou spíš hlučná a rychlá auta s famózní přilnavostí, než že by poskytovala opravdové ryzí potěšení z řízení sportovního auta.

Hugo Kottás

7.12.2012 4:40| autor: Hugo Kottás

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist