Jak se ničí Bondův Aston
Hvězdný vůz pro film Casino Royale byl vybrán koncem roku 2005, když šéf Astonu dr. Ulrich Bez pozval producentku bondovek Barbaru Broccoli, aby se podívala na nový model, založený na DB-9, na kterém se v designovém studiu právě pracovalo. Auto se jí velmi líbilo a okamžitě ho obsadila jako dokonalý dopravní prostředek pro drsnějšího, nevychovanějšího a blonďatějšího Bonda Daniela Craiga.
To byl pro Aston drobný problém. Nový model, později pojmenovaný DBS, neměl být na trh uveden dřív, než v roce 2007 a v té době to byla pouhá maketa. Šéfdesigner Marek Reichmann navíc stále ještě dolaďoval detaily. Neexistovalo žádné skutečné DBS a kdyby se Bond jen ladně opíral o hliněný model, moc hvězdná role by to nebyla. Vzhledem k tomu, že natáčení mělo začít v lednu 2006, prototypová dílna Astonu musela překonat sama sebe a ručně vyrobit dva identické „hrdinské“ Astony DBS, které se daly používat na záběry zblízka a opatrné ježdění. Zvenku obě auta vypadala téměř k nerozeznání stejně, jako plánované sériové DBS. Uvnitř dostal vývojový tým Astonu trochu volnější ruku, nainstalovali držák na závodní přilbu, držák na zbraň a několik dalších hraček, kterých se běžní zákazníci na svých DBS asi nedočkají. Aspoň, pokud opravdu hodně pěkně nepoprosí. Vývojový tým pracoval naplno a auta byla doručena v dubnu 2006, podle původní dohody.
Nasazení Astonu ovšem neskončilo. Ve scénáři totiž stojí, že když Bond zjistí, že mu zloduši unesli Vesper Lyndovou, kterou měl v úmyslu unést sám a nejlépe do svého hotelového pokoje, skočí do DBS a vydá se po točitých černohorských silnicích na ostré pronásledování. Režisér Martin Campbell chtěl, aby si diváci mysleli, že bude následovat dlouhá honička a pak je překvapit tím, že Bond hned vzápětí uvidí Lyndovou ležet svázanou na silnici, strhne vůz, aby se jí vyhnul a převrátí ho několikrát přes střechu. Na plátně to jistě bude vypadat skvěle, ale pro gaydonskou dílnu to byla další poukázka na pořádný bolehlav. Museli totiž štábu dodat trojici kosmeticky přesných kaskadérských vozů DBS. Aston naštěstí ve svých skladech vyhrabal tři zbylé vývojové kusy DB-9, které byly odtaženy do prototypové dílny, kde z nich postavili repliky DBS. Zvenčí tihle obětní beránci vypadali na chlup stejně, jako plnokrevné „hrdinské“ prototypy, které už se v tu dobu činily před kamerami. Uvnitř už tak nablýskané nebyly, měly primitivnější palubní desky a tuhé ochranné klece, které prozrazovaly jejich původní testovací náplň práce. Osahaná tlačítka z černého plastu na vrcholu palubní desky byla na hony vzdálená nablýskaným chromovým verzím z výstavních prototypů. Filmaři ale nechtěli ponechat náhodě ani takhle malý detail, takže přišli s geniálním řešením, které spočívalo v pečlivé aplikaci kuchyňského alobalu…
Aston opět těsně stihnul termín a dodal štábu tři akční vozy plus původní prototyp DB9 s manuální převodovkou, ošuntělý a ztrápený, s odřeným bílým lakem, aby si kaskadéři měli v čem nacvičovat své manévry. Poslední plánování kaskadérské scény probíhalo na letišti v Dunsfoldu, nedaleko Guilfordu, které možná znáte jako televizní testovací trať pořadu Top Gear. Na tom samém místě právě druhý štáb Casina Royale točil explozivní noční scénu s cisternami kerosenu a starou 747. Z dokončeného filmu by nikdo neřekl, že se napínavá honička po mezinárodním letišti v Miami ve skutečnosti odehrává ve venkovském Surrey. Blikající světla velkoměsta totiž do filmu přibyla po zásahu digitálních kouzelníků v postprodukci.
Na jiné části letiště mezitím kaskadérský tým vybudoval dvaceticentimetrovou rampu, která by podle výpočtu měla stačit k převrácení DBS. Potom přivezli dva domlácené pětkové bavoráky E34, které svou velikostí a hmotností zhruba odpovídají Astonu, aby provedli několik zkušebních jízd. Šéf kaskadérů Gary Powell si na internetu našel několik dramatických nehod z rallye závodů a chtěl dosáhnout podobně velkolepé havárie, kdy jde auto mnohokrát za sebou přes střechu. A opravdu, jakmile bavoráky při zhruba stokilometrové rychlosti najely na rampu, převrátily se třikrát, čtyřikrát přes střechu, přesně, jak Powell zamýšlel. Spokojeni, že se kousek povedl, přesunuli se členové bondovského štábu na kopcovitou část testovacího areálu v Millbrooku v Bedfordshiru, který ve filmu hraje točité okresky Černé Hory (máme takový pocit, že tamní řidiči by za tak hladký asfalt upsali duši ďáblu, pozn. red.) a provedli několik finálních testů se zkušební DB9. Aston se bohužel ukázal daleko stabilnějším, než staré pětkové bavoráky a protože příliš pokusů nebylo, rampa byla pro jistotu zvýšena na 45 cm, aby bondovo auto šlo určitě na záda.
Jenže se ukázalo, že to pořád nestačí. Když kaskadér Adam Kirley namířil první DBS na rampu rychlostí přes 110 km/h, prostě se vzneslo do vzduchu – naprosto vodorovně – a přistálo na všech čtyřech, přičemž rozmázlo figurínu, která na zemi ležela místo Vesper Lyndové. Vzápětí nárazem povolil podvozek a vůz se smutně smýkal po vlhké trávě. Kvůli tužšímu podvozku a nižšímu těžišti nebyl Aston tak náchylný k převrácení, jako bavoráky v Dunsfoldu. Bondův tým měl naštěstí v záloze plán B, zahrnující další DBS s namontovaným plynovým kanónem. Ten používá stlačený dusík k vystřelení kovové vzpěry ze spodku vozu, což vůz spolehlivě převrátí na střechu. Adam Kirley musel stisknout spoušť přesně ve správný moment, jinak riskoval bolestivý výlet do stromořadí vedle silnice.
Když bylo všechno na svém místě a kamery se točily, Kirley rozjel Aston na 120 km/h a vjel na nádherně ozářený asfalt natáčené scény. Stočil vůz mírně doleva a na povel odpálil beranidlo. Výsledek byl ještě efektnější, než si kaskadérský štáb představoval. Jakmile se Aston dostal na trávu, zaryl se do měkké hlíny a kutálel se dál a dál, zatímco z něj uletovaly kusy karoserie a jedno kolo. Když konečně zastavil, zůstal ležet na boku a jeho světla osvětlovala podrost kolem trati. Kirley později popsal svůj zážitek slovy „byla to teda dost drsná jízda“, ale z rozmláceného Astonu vylezl naprosto nezraněný. V té chvíli ještě nevěděl, že ustanovil nový světový rekord do Guinessovy knihy. Pomocí kanonu totiž obrátil vůz celkem sedmkrát a překonal tak pokus z pořadu Top Gear, kde stanovili původní rekord pomocí o něco méně stylového vozu – Fordu Sierra kombi.
Pokud by záběr vzniknul s použitím rampy, musela by být skryta za hromadu rašeliny, aby to vypadalo, že se vůz převrátil o příkop. Protože bylo ale úspěšné až použití kanonu, byl potřeba další spojovací záběr, na kterém by byl vidět začátek nehody. Tým se tedy na Millbrook vrátil ještě o čtrnáct dní později, s posledním, třetím DBS. Tentokrát do něj naložili spoustu závaží, všechno na pravou stranu. Když Adam Kirley prudce zatočil kolem svázané Vesper Lyndové – což byla v té chvíli kaskadérka Nikki Berwicková, zaskakující za Evu Greenovou – stačilo závaží k převrácení auta na střechu. A první záběr, který vidíte ve filmu, byl na světě. Bylo hotovo. Tři skutečné Astony byly úspěšně a velkolepě zničené.
Když filmování dospělo do závěru, zničené repliky DBS se vrátily do Gaydonu, kde měly být sešrotovány. To je u předprodukčních prototypů standardní procedura, která dovoluje firmě nárokovat si daň z přidané hodnoty na jejich cenu a vyloučit riziko, že se nekvalitní části prototypů dostanou na veřejnost. Jak ale vidíte na fotografiích, auto vybavené plynovým kanonem zatím ze spárů vrakoviště uniklo. Lidé z Astonu přiznávají, že jim po své rekordní filmové bouračce tak nějak přirostlo k srdci.
Foto: Andy Morgan
Text:
Richard Porter
