Reportáž: V řidičské akademii Race4Slovakia

Na závodním okruhu Slovakiaring funguje řidičská škola. Instruktoři, sportovní auta k dispozici... Zúčastnili jsme se.

Cvičení dělá mistra… Ehm, to ne, to zní příliš sebevědomě, přísloví „žádný učený z  nebe nespadl“ se hodí víc, protože se samozřejmě za žádného mistra nepovažuji. Ale vím, že pokud se chce člověk zlepšovat, obecně v čemkoli, musí na sobě stále pracovat. Cvičit, trénovat, a to samozřejmě to platí také pro řízení. Takže pokud se objeví možnost zúčasnit se nějakého okruhového dne, automobilové akce, řidičského školení, neříkám ne. Naopak.

Jedna z posledních příležitostí se naskytla v rámci prezentace nového závodního speciálu Praga na závodním okruhu Slovakiaring. Na okruhu funguje poměrně zdařile řidičská akademie. Instruktoři, to jsou profesionální závodníci, namátkou mohu za všechny jmenovat Leo Hrobárka, který dělal toho dne společnost nám.

Nejde o ten typ školy, kdy přijedete se svým vlastním autem, jezdí se v dost unikátních vozech. Žádná „obligátní“ Cia RS, Fiesty nebo BMW, jak může být v  některých (zahraničních) řidičských školách a kurzech běžné, ale o tom až za chvíli. Nejprve teorie.

Ta základní o tom, jak se má sedět za volantem, jak správně nastavit sedačku, pár slov o držení volantu, něco instruktážních videí s ideální stopou a průjezdy zatáček, vše v režii Lea. Samozřejmě nemůže chybět povídání o přenosu hmotnosti mezi nápravami při akceleraci a brzdění. A pak už se jde jezdit.S autem, které se jmenuje K1 – Attack. Znáte? Asi před deseti letech se toto sportovní kupé objevilo díky snílkovi a malé slovenské firmě, dnes s odstupem jedné dekády funguje někdejší idea ve spojení se značkou Praga. Což sem ale až tak nepatří, důležité je vědět, že jde o kupé/targu s pohonem zadních kol, atmosférickým šestiválcem o objemu 2998 cm3, výkonem 242 koní v 6850 otáčkách a točivým momentem 300 Nm v 5500 otáčkách. Pokud jsou vám tyto parametry tak nějak povědomé, tak ano, tohle je pohonná jednotka z Fordu Mondeo ST.

Attack dokáže zrychlit na maximálku 250 km/h a na stokilometrovou rychlost se dostane za 4,9 sekundy. Takto zajímavé dynamické parametry samozřejmě musí vyústit v otázku na hmotnost a ta je agilitě odpovídající, stroj váží 1090 kilogramů. Svůj díl na tom má laminátová karoserie natažená na trubkovém rámu či lehké disky OZ racing.

Pojďme ale na okruh, začneme pilovat stopu ve vláčku za instruktorem. Jsem na Slovakiaringu poprvé a  tak se mi ukázka za vodícím autem hodí, i když na můj vkus nasazuje Leo celkem vysoké tempo. Udržet se za ním dál, ale kapacita pro vnímání detailů trati, brzdných bodů, vrcholů zatáček a výjezdů už moc není.

Okruh se mi ale moc líbí, na délku má bez osmdesáti metrů šest kilometrů, ale nevypadá na to. Tím, že je „namotaný“ na poměrně malé ploše se pohledem z boxové uličky zdá kratší. A méně technický, než ve skutečnosti je. Takže než zajedete jedno kolo, opravdu „si zařídíte.“ Je pravým opakem klasických, dlouhých, rychlých tratí. Tolik různých zatáček, slepých horizontů a krátkých rovinek z něj dělá opravdu náročnou dráhu.Na horizontu se nebrzdí… člověk by měl tohle pravidlo hodně rychle pochopit, tedy pokud s touto teoretickou výbavu už za volant nesedá – málem jsem viděl srážku dvou aut přede mnou. Řidič prvního auta za instruktorem na horizontu zazmatkoval, psychicky nevydržel s dynamikou, a přibrzdil si, což bylo v rozporu s plánem řidiče za ním, který v tu chvíli akceleroval, aby se na kopec dostal. Naštěstí pro oba byla první autu v tu chvíli tak nadlehčené, že zabrzdilo o kus dál, než jak by to zvládlo se zatíženími koly a nic se nestalo.


Chlapík vlevo se (asi) chystá vyloupit banku, vpravo je instruktor akademie Leo

Viděl jsem pár výletů mimo trať, když se adepti sportovní jízdy pustili do zatáčky příliš rychle a pak si nevěděli rady s nastalou situací. Ne každý uměl jezdit bez ABS … a zablokovaná kola jsou zablokovaná kola a ta nezatáčí… Jak z toho ven? Samozřejmě odlevit brzdám, srovnat volant, brzdit a po snížení rychlostí zatočit. Pomaleji, mimo stopu, ale také mimo kačírek. Ten byl v některých částech dráhy značně vynesen na asfalt – táhlá pravá ve střední části dráhy sváděla k vyšší rychlosti, když se ale utáhla, auta s nepřiměřeným nájezdem mizela v únikové zóně a při návratu na dráhu sebou vozila suvenýry v podobě drobného kamení.

Každopádně třeba tuhle radu (a tom, jak srovnat nedotáčivost na brzdách) bych od instruktora očekával – kdyby zazněla, asi by bylo výletů mimo dráhu méně. Obecně mi chyběla zpětná vazba mezi instruktorem a  řidiči. Z „akademie“ se postupně stalo „volné ježdění,“ což mně osobně v zásadě nevadilo, ale myslím si, že pár jezdců, kteří měli méně zkušeností, by rady uvítali. Takhle se dost trápili a to byla myslím škoda. Jen pro inspiraci tak, jak to dělají jinde – vysílačky v autě všech jezdců a komentáře instruktora nejsou ničím neobvyklým a myslím, že pokud to funguje v Mostě, u BMW Fahrer Trainning a v dalších 99 procentech akcí, tak by to fungovalo i v Race4Slovakia.

Jako automobil mne K1-Attack překvapil, příjemně. Auta na okruhu už měla leccos za sebou, opotřebení bylo znát a nečekal jsem zázraky ani po zkušenostech s malosériovými automobily typu Kaipan a spol, ale tady to bylo jiné. Příjemné tuhé řízení bez posilovače, zato s plnou měrou informací. Čitelný pohon zadních kol, dobré rozložení hmotnosti. Vše v pořádku… Tedy až na pneumatiky.

Obutí ovšem není problém auta jako takového. Na gumách byla znát opotřebovanost, či spíše únava, po několika kolech docházelo k mírnému přehřívaní a ztrátě adheze. Stalo se mi v jedné zatáčce, že při opakovaném, asi sedmém průjezdu v té samé stopě a při té samé rychlosti jsem ucítil značnou nedotáčivost a auto pochodovalo po tečně ven. Rovná kola a noha od plynu karambol vyřešily a jelo se dál. Nicméně pneumatiky nutně potřebovaly pauzu.


Na závodním okruhu je s Attackem zábava. Bezprostřední ryzí řidičská zábava!

Jak už jsem řekl, K1-Attack se mi moc líbil. Od lehce teatrálního nastupování přes křídlové dveře až po samotné jízdní vlastnosti. Trochu mne auto připomnělo mou starou Imprezu STI, která neměla také žádnou elektroniku, byla ovšem delikátně vyvážená, lehká, agilní. Attack přesně reagoval na povely volantem, jezdit s ním bylo jako naplňovat všechny řidičské příručky „pomalu do zatáčky – rychle ven.“ A pokud to člověk přehnal nebo vybočil mimo teorii, auto ho kleplo přes prsty. Lehce, bezpečně, ale důrazně. Přetáčivým smykem anebo nedotáčivostí, podle toho, jakou chybu a kde kdo udělal. Velká zábava!

Abych vše shrnul do nějakého závěru, tak okomentuji (pro mne) tři nové zážitky, tedy okruh, auto a školu. Začnu akademií – v rámci prezentace Praga R1 šlo předpokládám o jakou „odlehčenou“ verzi, zaměřenou právě na jízdu než na školení (bez ohledu na to, že větší instruktorská intervence by se leckomu vážně hodila), klasický režim školy bude předpokládám jiný, už jen podle programu, který mají na webu.

DOPORUČUJEME: Závodní auta na hraně (nebo za ní)

Auto? K1-Attack mne skutečně bavil, tak jak je postavený mi přijde jako ideální kombinací všech důležitých řidičských aspektů v té nejlepší formě. Jestli se mi lehké auto s uprostřed uloženým atmosférickým motorem, bez elektroniky, s pohonem zadních kol a manuální převodovkou líbilo? Ano, nadchlo mne.

Stejně jako závodní okruh. Pravda, Slovakiaring leží tak trochu v zemi nikoho a najít ho není až tak jednoduché, ale za to dráha samotná nemůže. Rozhodně udělám vše pro to, abych se na jih slovenska zase vrátil.

10.6.2013 9:12| autor: Filip Rakovan

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist