Reportáž: Nová Škoda Octavia RS a nejlepší silnice světa

Mladoboleslavská automobilka zvolila pro prezentaci svého nejrychlejšího modelu historie příznačné místo, rumunskou silnici číslo 7C. Označení nikomu asi mnoho neřekne, známější je spíše pod názvem Transfagarasan. Protože Škodu Octavii RS už známe, je na čase se podívat, jestli je Transfagarasan skutečně tou nejlepší silnicí na světě, jak se o ní traduje.

Je ironií osudu, kterak na světě musí panovat harmonie. Nemůžeme mít to, co bychom si přáli, a ti, co to mají, stojí o něco jiného. Tak to na světě chodí, a proto mají třeba Švýcaři, kteří snad automobily musí nenávidět, ty nejlepší silnice na světě, a Rumuni, jejichž automobilová kultura s nadsázkou končí u starých Dacií a koňského povozu, mají Transfagarasan.

DOPORUČUJEME: Škoda Octavia RS – první dojmy

Jakkoliv si můžeme postesknout nad tím, že jedna z nejlepších silnic na světě byla shůry nadělena zrovna jim, nakonec můžeme být ještě rádi. Tím nahoře totiž nebyl nikdo jiný, než Nicolae Ceausescu, rumunský diktátor, který nechal silnici postavit jako strategickou komunikaci protínající nehostinné pohoří Karpat.Pokud jsem na začátku zmiňoval kulturu rumunských silnic, nutno uznat, ačkoliv je tato země po více jak dvaceti letech od pádu režimu stále na počátku svého rozvoje, provoz na silnicích je tu celkem civilizovaný. Nejvíce je třeba dbát na divoké psy a potulný dobytek, který s ledovým klidem přežvykuje uprostřed silnice, ale řidiči tu „divoký východ“ zdaleka nepřipomínají. Především tiráci ochotně uhnou na stranu a pustí vás předjet.

Krávy mají na rumunských silnicích přednost, a to nejen na přechodu. S předpisy si hlavu příliš nelámou, takže je klidně potkáte třeba v protisměru.

Silnice v podhůří jsou dlouhé a přehledné, takže to mnohdy není ani potřeba. Nížinu už pomalu začínají lemovat Karpaty a zlověstně začínám cítit silnici na dosah. Cítím, že tam někde v kopcích bude, už ji mám na dosah. Žaludek se mi začíná samým vzrušením stahovat. Kladu si otázky, jaká ona nejlepší silnice na světě asi bude. A jak vlastně poznat nejlepší silnici na světě? Co ji definuje?

Výběr bude u každého jedince čistě subjektivní, ale přesto bychom se na společných znacích shodnout mohli. Nejlepší silnice na světě musí určitě lemovat dech beroucí scenérie, měly by se na ní střídat klikaté pasáže s těmi rychlými v kombinaci s dobrým povrchem. Malý provoz, především bezpečnostních složek, je také žádoucí. V neposlední řadě je vhodné sedět také v odpovídajícím autě, nevhodná volba totiž může zkazit kouzlo sebelepší silnice.V pomalých vracečkách, kterých tu je spousta, bych uvítal spíše auto se zadním pohonem, v němž bych s vyceněnými zuby okamžitě umlčel všechny trpaslíčky kázající o bezpečnosti, zvláště za uplakaného počasí, které nás zrovna postihlo. Ale celkově jsem za přítomnost Octavie RS rád, i přes hendikep v podobě předního pohonu zábavu rozhodně nekazí.

Škoda Octavia III fotogalerie – vše co potřebujete vidět

A tady bych mohl skončit. Hustá mlha totiž nedovoluje prohlížet si nádhernou krajinu a řidiči v hustém provozu se zoufale loudají. Také povrch nestojí moc za řeč. Klasické vyobrazení jako z pohlednice si tak nemohu dopřát, mám problém dohlédnout na konec kapoty, natož se kochat okolím. Po agonickém vyšplhání na vrchol hory projíždíme úzkým tunelem na druhou stranu svahu, kde je počasí o poznání moudřejší. Konečně se před námi otevírá překrásná scenérie divoké přírody, obnažených skalisek a křišťálově čistých vodopádů, pod nimiž se pase divoká zvěř. Atmosféra působí tak nedotčeným dojmem, až začínám na chvíli pochybovat, zda-li není nepatřičné se tu prohánět autem. První kritérium přesto splněno.

Na počasí jsme měli velkou smůlu, přes mlhu nebylo vidět ani na špičku nosu. Klikatici jsme tak viděli jenom v navigaci.

Dokonalost prostředí dobarvuje zlověstný pohled do hlubokého údolí a chybějící mantinely v ostrých zatáčkách, což mne nutí trochu zvolnit tempo. Hlavně drze nepřekročit úctu k tomuto posvátnému kusu asfaltu. Stále se však ve mne mísí pocity jako na prvním rande při náhlém zjištění nedostatečné zásoby prezervativů. Něco mi říká, že není dobrý nápad do něčeho se pouštět, ale žene mne vpřed neodbytné nutkání tuhle silnici zdolat.Asfalt tu zdaleka není tak hladký, jak jsem očekával, silnice je zvlněná, posetá záplatami jako chrup dítěte požívajícího bonbóny a místy se tu najde i nějaká zapomenutá díra nebo balvan trčící přes celý jeden jízdní pruh. Mně tento druh povrchu ale naprosto vyhovuje, poskytuje mnohem větší zábavu a nutnost zapojení do děje než dokonale hladká silnice. Odškrtávám si druhé kritérium.

VELKÁ FOTOGALERIE: Škoda Octavia RS na silnici Transfagarasan

Na provoz dnes zrovna nemáme štěstí. Od dob, kdy britský motoristický pořad Top Gear tuhle silnici proslavil se stala oblíbeným poutním místem. Podle místních je tu jeden den plno, druhý zase pusto, chce to mít zkrátka štěstí. Kupodivu tu nepotkáte pouze zahraniční motorkáře, ale také spoustu místních. Na druhé straně hory, kde se pohybujeme také my, je ale provoz o poznání řidší a netvoří výraznou překážku.

A policie? Ta sem ani nepáchne. Určitě si musí být vědoma toho, co tento kus silnice pro řidiče znamená a jistě by tu mohla doslova pořádat hody, ale něco mi našeptává, že záměrně nechává řidičům alespoň maličký kus ráje na Zemi.

Takže úchvatnou scenérii, nulový provoz (a policii) a dokonalý povrch, ačkoliv z trochu jiného hlediska, bychom měli, i když nám zrovna štěstí moc nepřálo. Ačkoliv Transfagarasan velmi připomíná horské průsmyky alpských zemí, kombinace prostředí, provozu, povrchu a v neposlední řadě také fauny ji tvoří jedinečnou. Jestli je pro mne tou nejlepší silnicí na světě?

Nerad bych dělal nějaké ukvapené závěry, zdaleka jsem ještě nestihl projet všechny cesty světa. Pro mne osobně je nejlepší silnicí ta, kterou mám po ruce v dosahu bydliště a po které v sobotu ráno neštěkne ani pes. Což pro tuhle silnici moc neplatí, jelikož psi se tu prohánějí ve smečkách. Jedno ale mohu říci s určitostí – silnice Transfagarasan je jednou z těch, kterou bych chtěl mít hned za barákem…