Reportáž: Nejlepší oslava narozenin Mazdy MX-5? Soutěž v driftování.
Oslavy narozenin bývají různé. Někdy vás naženou do konferenční místnosti, dvě hodiny posloucháte nudnou prezentaci o tom, jak je daný model nejúspěšnější, nejprodávanější a vůbec nejlepší na světě, na rautu se nacpete až k prasknutí obrovským narozeninovým dortem a na konci hrajete třeba bowling. Jenže Mazda pojala oslavu narozenin svého nejmilejšího dítka torchu jinak a rozhodla se ukázat, co je zač.
Přestože Mazda MX-5 musí celých 25 let žít s jistými nelichotivými přílepky. Třeba s tím, že je to auto pro holky, nemá moc výkonu a bokem tak jezdí jenom stěží. Něco pravdy na tom bude, nicméně nejlepší obrana je útok, a tak automobilka vzala na Slovakiaring partu řidičských nadšenců, protože nejsme žádné bárbíny, navlhčila povrch, protože to 160 koním trochu pomůže, a uspořádala soutěž v driftování, protože to jde!
„Existuje snad lepší oslava narozenin sporťáku, než s ním celý den dělat to, pro co byl stvořen?“
Takže můj den byl docela mizerný. Vstával jsem v šest ráno, zapomněl jsem si doma svůj oblíbený kondicionér (ne, vážně nejsem bárbína, opravdu), obědval jednu studenou bagetu a skončil celý zmáčený a promrzlý. Alespoň že neproběhla žádná tískovka! Vlastně počkat, proběhla, ale sestávala z tištění černých stop na asfalt a barevných kuželů na zadní nárazník. A tak to má být! Existuje snad lepší oslava narozenin sportovního auta, než že s ním celý den děláte to, pro co bylo stvořeno? Tedy učinit z chmurného rána den jako malovaný.
Promiňte mi to klišé, ale už mi skutečně dochází slovní zásoba, pokud jde o lichotky pro Miatu. Takže se nebudu znovu opakovat, jak je vyvážená, komunikativní, zábavná a prostě skvělá, a přejdu rovnou k pravidlům. Soutěž sestávala ze dvou týmů po pěti členech, českého a slovenského, takže to bylo zároveň i takové menší bratrovražedné klání. Dále ze tří sekcí – jednoho velkého půlkruhu na kluzné ploše, jednoho esíčka do kopce na stejném povrchu a jedné vracečky na suchu, kdy se z každé sekce vybíral lepší ze dvou pokusů. Ty hodnotili nezávislí rozhodčí na škále od 0 do 10, ze součtu všech bodů potom na konci vzešel vítěz týmové soutěže.
„S Mazdou MX-5 se můžete klouzat klidně s prstem v nose! Tak hodné je to auto.“
První sekce, 180stupňová táhlá zatáčka na kluzné ploše je relativně snadný úsek. Vyvážený a hravý podvozek Mazdy MX-5 umožňuje kontrolu nad autem do takové míry, že se tu můžete klouzat klidně s prstem v nose, a to i za předpokladu, že jsou na trati rozmístěné branky z kuželů, mezi nimiž musíte projet. Takže tréninkovou část využívám špíš k pobavení a do závodu si věřím. Hlavně ale nic nepokazi!. Naštěstí tři devítky od rozhodčích přispívají k celkovému týmovému skóre 127 bodů a po první sekci je stav mezi Českou republikou a Slovenskem nerozhodný.
Zleva: První půlkruh byl čistě na rozehřátí, druhé esíčko naprostá lahůdka, zato třetí, závěrečný suchý vracák pěkně tvrdý oříšek.
Druhá sekce je o dost náročnější. Začíná ostřejší pravotočivou zatáčkou, pokračuje do stoupání, ve kterém je nutné auto ještě dvakrát přehodit na druhou stranu, opět mezi brankami. Připravuji se k prvnímu pokusu, najíždím opatrně do první zatáčky, mírně ťuknu do plynu a chytám auto ve smyku, blížím se k prvnímu přehozu na druhou stranu a do toho projíždím sprchou ostřikovačů trati. Samozřejmě s vypnutými stěrači, jak je mým zvykem vždycky něco opomenout. Na druhé jízdě si ale slupnu jako na kandované třešničce na vrchu lahodné šlehačky a zaznamenávám tři devítky. Tohle opravdu vyšlo, tři devítky a naprostá spokojenost. Na konci se navíc dostáváme do vedení před Slováky. Teeď už to jenom nepokazit…
„Nejlepší drift mého života a ještě beru pár kuželek. A jak hezky cinkají!“
Třetí, závěrečná a nejtěžší sekce před námi. Vlásenka na levou ruku na suchém povrchu. V trénincích ještě byla trať docela vlhká, nyní se podmínky o dost ztížily, takže první pokus beru jako čistě tréninkový, na kterém si nejprve osahám chování vozu za odlišných podmínek. Nic moc, jenom šest bodů. Nevadí, mám ještě jeden pokus. Jdu tvrdě na brzdy, vrážím tam jedničku, pouštím spojku, dupnu na plyn, vykroužím snad ten nejlepší drift mého života a ještě odpinknu pár kuželek. A jak hezky cinkají!
Zleva: Takhle jsme vypadali před závodem, plní zdravého seběvědobí… takhle, když se dařilo… a takhle na konci.
Jenže místo abych je vzal efektně zadním kolem a odstřelil někam do neznáma, naletěl jsem do zatáčky moc brzy, skočil předními koly přes obrubník, kde stály tři kousky červeno-bílého plastu, a nemilosrdně je knokautoval k zemi. Stejně nemilosrdní byli i rozhodčí, když mi ukázali trojici nul. Takže jsem týmu přišpěl zcela bezvýznamným bodovým ohodnocením. Hluboce se stydím. Potopil jsem svůj tým, zahanbil svoji vlast, celý národ petrolheadů, a nechal vyhrát Slováky. A Filip mi teď jako šéfredaktor pěkně dlouho nesvěří na test žádného sporťáka…
No nic, vlastně ten bowling není zase tak špatná aktivita. Srážení kuželek by mi docela šlo…
