Hyundai Accent 1,5 CRDi

Korejská automobilka Hyundai se s první generací Accentu pustila do zápolení s konkurencí na evropském trhu malých aut v roce 1994. Tento model byl typickým příkladem rané úrovně korejského automobilového průmyslu a do historie se velkým písmem určitě nezapsal. V roce 2000 byla na trh uvedena druhá generace Accentu, kterou se zabývá tato recenze. Accent 2. generace vydržel ve výrobě až do letošního roku, kdy byl nahrazen současnou třetí generací, již jsme shodou okolností v redakci testovali ve stejnou dobu, což nám poskytlo zajímavou možnost přímého srovnání. Korejci však mají jednu dobrou vlastnost, a tou je učenlivost. Možná to ještě chvíli potrvá, ale po zkušenosti s rozdíly mezi druhou a třetí generací lze říct, že se Accent alespoň přibližuje evropskému vnímání auta.

Accent druhé generace se vyráběl v letech 2000 až 2006 ve tří, čtyř- a pětidveřovém provedení. V roce 2003 podstoupil Accent facelift, který zahrnoval zejména designové změny přídě a zádě. Nepříliš široká nabídka motorů zahrnovala benzínové čtyřválce 1,3 litru o výkonu 86 koní a 1,5 litru  s výkony 90 a 102 koní. Na silný růst zájmu o maloobjemové diesely pak Hyundai zareagovalo tříválcovým turbodieselem 1,5 CRDi o výkonu 82 koní, který byl k mání od roku 2002.

V AAA AUTO jsme si vypůjčili stříbrný Hyundai Accent 1,5 CRDi z roku 2004, který měl na tachometru teprve necelých 22 tisíc najetých kilometrů. Šlo tedy o nepříliš intenzivně využívaný a mladý kus, který se blížil stavu nového auta. Design Accentu však nezapře svá léta a je docela s podivem, že se tento model ještě velmi nedávno prodával na trhu nových aut – a ne právě špatně… Obhájci designu Accentu, jehož vnímání je subjektivní záležitostí, se možná najdou, ale i oni se mnou snad budou souhlasit, že vzhledu testovaného Accentu rozhodně nepomáhají sice litá, ale malá kola o průměru 13 palců (navíc s logem Mitsubishi).

Interiér

Po usednutí do jednoduchého interiéru mě obklopila záplava levných šedých plastů, ale přístrojové desce nelze upřít přehlednost ani to, že všechno funguje, jak má. Dojem z tříramenného volantu obšitého kůží kazí tenký věnec, sedadla mají takřka neznatelné boční vedení, ale tvůrci možná věděli, že je zbytečné. Ovládání palubního počítače přepínačem zlomyslně umístěným u rychloměru na přístrojovém panelu není za jízdy právě nejbezpečnější. Pokud jde o prostornost, na předních sedadlech najdou cestující s ohledem na velikost auta dostatek místa, na zadních sedadlech pak mohou i přes krátký rozvor 2440 mm relativně pohodlně cestovat osoby střední velikosti. Dlouháni by asi od Accentu přehnaný komfort tak jako tak nečekali. Dobře přístupný kufr disponuje pro běžné potřeby dostatečným objemem 321 litrů, páté dveře však lze otvírat pouze klíčem nebo od řidiče.

Jízda

Turbodieselový tříválec se po nastartování projeví nekultivovaným chodem připomínajícím traktor. Po zahřátí se sice trochu zklidní, ale například při akceleraci do vyšších otáček o sobě dává tříválcová konstrukce vědět zcela bez ostychu.

Možná namítnete, že jeho hlavní předností je kombinovaná spotřeba 5,5 l/100 km, ale já jsem při vyšším podílu městského provozu jezdil za 6,7 l/100 km. Netvrdím, že Accent neumí jezdit úsporněji, ale mnohé dvoulitry dokáží to samé. Ovládání spojky nevyžaduje velkou sílu, což je v městském provozu příjemné. Při prvním zabrzdění jsem se ale nejprve vylekal, že mi selhaly brzdy, vzápětí jsem však se značným ulehčením zjistil, že je pouze třeba na pedál vyvíjet větší tlak a pokud jej zatlačím až někam do motorového prostoru,  dočkám se i určitého zpomalení, které bych ani vzdáleně neoznačil za razantní. Převodovka má poněkud delší dráhy a není nejpřesnější, ale proti první generaci znamená výrazný posun vpřed.

Na nepřesné řízení si lze zvyknout, horší je to s jízdními vlastnostmi. Při přímé jízdě není problém, ale pokud se náhodou (Bože chraň) pokusíte o razantnější manévr, podvozek Accentu okamžitě řekne: „tak tohle se mnou nezkoušej“. A to je věta, která by od ještě nedávno prodávaného auta neměla zaznít. Příjemnější stránkou Accentu je dobrý výhled z auta a snadné parkování díky prolisům na přední kapotě, dávajícím přesný přehled o poloze přídě.

Jaké zkušenosti mají s Accentem v bazaru?

„Hyundai Accent je poměrně oblíbený vůz. Lze jej brát jako zahraniční alternativu k domácí Škodě Felicia. Největší zájem o jeho koupi mají mladí lidé nebo senioři, nejpopulárnějším provedením je 1,5i s výkonem 90 koní. Mezi klady Accentu patří cena na trhu ojetin, solidní mechanická odolnost a nízké riziko odcizení. Zápory jsou naopak špatný komfort odpružení, koroze karoserie, hlučné motory, nepřesné řazení, interiér nebudící důvěru, horší dílenské zpracování, dražší náhradní díly a vliv pohonu na řízení, zejména u modelů bez posilovače,“ říká Petr Suchánek, manažer prodeje AAA AUTO.

„Pokud jde o nejčastější závady, objevují se závady na ovládání spojky, úniky oleje z motoru, špatné převodovky, netěsná chladící soustava, vůle v zavěšení kol, nepravidelný účinek brzd a lámající se klíče u prvních modelů,“ dodává Petr Suchánek.

Testovaný model: Hyundai Accent 1,5 CRDi, rok výroby 2004, najeto 22 tisíc km, cena 189 000 Kč

Výbava: klimatizace, 2 airbagy, ABS, litá kola, el. okna a zrcátka, palubní počítač

Obvyklá cena Hyundai Accent 1,5 CRDi podle Eurotax:

2004: 191 000 Kč

2003: 165 000 Kč

2002: 147 000 Kč

Jan Cacek

Měření a technické údaje