Rakovan: Tuning nebo trackday? Volím aktivní formu zábavy.

Teď o víkendu jsem byl na tuning srazu. Tedy ne že bych se tam chystal se svým autem, přišel jsem k tomu jako slepý k houslím, jak se občas říká. Zastavil jsem se na jedné čerpací stanici nedaleko Hradce Králové a když jsem si vytrpěl nekonečnou frontu ke kase – divil jsem se, proč je tam tolik lidí – a objel pak čerpačku na druhou stranu k parkovišti, z ničeho nic jsem se ocitl mezi několika desítkami vytuněných aut.

Připadal jsem si nepatřičně a to navzdory tomu, že i mé auto je celkem slušně poladěné. Z venku lze odhalit sice jen splitter na předním nárazníku a koncovku výfuku, ale jinak je mé auto upravené možná víc než bych chtěl.Zaparkoval jsem o kus dál, mimo hlavní dění, a jen tak se procházel. A poslouchal. Zvláštní bylo, že mě s tunery pojilo obrovské množství peněz, které jsme do aut evidentně všichni investovali. Desetitisíce korun, spíš víc. Já třeba nechal repasovat kovaný motor, pořídil speciální řídící jednotku dovezenou z Japonska, sání, závodní gumy, atd. U majitelů aut, která jsem sledoval na parkovišti šlo pak o bodykity, celolaky, kola, audio-soustavy.

ČTĚTE TAKÉ: První jízda Toyota GT86

Necítil jsem se mezi nimi dobře, vlastně jsem se trochu styděl, když jsem viděl ta naleštěná auta a můj stroj byl celý zaprášený a zablácený od poslední amatérské rally, na které jsem před pár týdny byl. A navíc jsem se cítil opravdu trapně díky nedopasovanému nárazníku, který jsem odrhl při jedné rychlostní zkoušce, když sem brnkl o gumu v retardéru.

Stačilo ale odjet od Hradce do Vysokého Mýta na závodní okruh, kde byla také (o něco menší) skupina automobilových nadšenců, z nich většina z nich také utratila celkem slušné peníze za svá auta, ale kde jsem se cítil nohem lépe. Okruhový den spojený s amatérskými závody…Různorodá paleta aut od malých hatchbacků s malými (pozor, ne downsizingovanými motory) až po upravené japonské čtyřkolky nebo BMW M3. Snažil jsem se později (a vlastně ještě i teď) pochopit mentalitu lidí, kteří se věnují tuningu a úpravám v tom duchu, jak jsem viděl na pumpě. Totiž i na dráze v Mýtě byli chlapíci s laděnými auty, a jak jsem pochopil, ve velké míře jim šlo o to samé jako tunerům na pumpě, totiž o zlepšení svého auta, ale neměl jsem z obou komunit stejný pocit.

Když jsem mluvil s lidmi na okruhu, řešili se sportovní podvozky, pružiny, motory, brzdy, řídící jednotky, jednotky aktivních diferenciálů, a gumy, gumy, gumy, do nekonečna gumy, které by byly ty nejlepší pro nejrychlejší čas na okruhu. Pokud tahle partička ladí auta tak jak je ladí a proč „pumpaři,“ i když zřejmě snaží dosáhnout podobného výsledku (slyšel jsem že chtějí, aby auto lépe sedělo, mělo větší výkon a podobně) jdou jinou cestou? Nebo jinak, obráceně, proč se snaží dosáhnout podobného cíle a pak nikam s auty nejezdí „jezdit?“

Abych vše uzavřel, nepochopil jsem, o co jde a vlastně budu moc rád, pokud se mi ozve někdo z tunerů, kteří nejezdí na závodní okruhu ale na srazy, a upřesní mi, jak svá auta a hlavně proč, upravují. Nemám teď na mysli optický tuning – ten chápu, snaha odlišit se a tak dále, proč ne. Vzhled auta je otázkou vkusu každého jedince, a já nemám nic proti chromu, nebo měňavému laku, pokud se majiteli líbí. Ani proti velkým křídlům a spoilerům, pokud fungují víc než jen jako „umocňovače“ aerodynamického odporu. Skutečně by mne ale zajímalo, proč auto upravovat ve jménu lepších jízdních vlastností, když pak s nimi nikam nejezdí. A to vážně nejezdí. Vím to, protože já při svém každotýdenním obrážení automobilových akcí nikdy na okruhovém dnu, závodě nebo volných jízdách žádného tunera neviděl.

DOPORUČUJEME: Čtenářský test Mazda 626