Rakovan: Pozor na Vietnamce za volantem, komunikují jiným jazykem!

Doby, kdy jste mohli potkat člověka jiné národnosti pouze na dalekých cestách mimo Evropu, jsou dávno pryč. Dnešní multikulturní globalizace přináší každodenní setkávání ras i v české kotlině. Z toho pak plynou jazykové neshody.

Nikdy jsem nebyl talent na jazyky, alibisticky to připisuji době, ve které jsem se začal jiné řeči než češtinu učit, časům transformace z komunistické společnosti na postkomunistickou, a – jakkoli jim to nemohu mít za zlé – tak ruštinářky přes víkend postavené do rolí učitelek angličtiny nemohly položit dobrý základ mému cizojazyčnému vzdělání.

K tomu jsem se učil paralelně, sám ve svém volném čase, také německy a bohužel ani zde nepadlo zrno na úrodnou půdu – po patnácti letech studia řeči našich germánských sousedů si stěží dokážu objednat jídlo a koupit boty a vnímám, po těch letech, že můj původní záměr „dělat s Němci byznys“ prostě nevyjde. Na druhou stranu je otázkou, jestli bude za pár let němčina na západ od našich hranic ještě tím správným komunikačním nástrojem, ale to sem teď nepatří.

Rusky umím jen jednu básničku a pár proletářských písní – jakkoli by dnes byla ruština zase v kurzu, tak tehdy jsem s ní skončil dřív, než jsem se do ní pořádně dostal. A ani francouzský jazyk, který jsem zase sám ze své vůle v rámci volného času studoval, mne nijak nezasáhl. Jediné, co umím, je plynně s perfektním přízvukem říct, že nemluvím francouzsky, což vždy člověka proti mne, francouzštinou vládnoucího, zmate. Má pocit, že jsem na úrovni mluvčího narozeného na předměstí Marseille. Nebo raději Paříže, první případ optikou dnešní doby také nemusí přesně vystihnout mou snahu příkladu jazyka Voltairea a Louise de Funese.

Prostě co do jazykové komunikace neustále narážím a to nemluvím o dovolené v Řecku nebo Bulharsku, kde je „ne“ „ano“, nebo naopak, už nevím… Tak vidíte. Jediné, kde se trochu domluvím, je Itálie, protože tam spíše než na řeč spoléhám na nonverbální komunikaci, pohledy, výkřiky a divoká gesta. Gestikulace funguje tak dobře, že jsem skoro podlehl dojmu, že se tak domluvím s každým. Až do okamžiku, kdy jsem právě dnes narazil (skoro doslova) na partu mladých Vietnamců.

Pražské sídliště, obousměrná ulice, spíše ulička, poměrně úzká, přesto obousměrná. Šikmooká omladina proti mému autu ve starém Audi A6, jakkoli silnice byla dostatečně široká pro dvě auta, jezdím tam denně a vejdu se tam, i když potkám v protisměru Transita, tak vietnamská audina jela – už ani ne uprostřed, ale spíše v „mém pruhu.“ Tento manévr pak zavdal příležitosti k následné komunikaci, o které chci mluvit a psát, protože jsme se nutně v jednom místě museli, pokud jsme do sebe nechtěli narazit, zastavit.

Já téměř dřel koly o obrubník napravo, Vietnamec se viditelnou fyzickou námahou na volantu pokusil a nakonec zvládl dostat Audi opět do směru, ve kterém měl být od začátku. Když jsme se pomalu míjeli, podíval se na mne a zaťukal si razantně na čelo. A v tu chvíli padla kosa na kámen.

Nevěděl jsem, co gesto ve vietnamštině znamená, co mi chce mladík naznačit, výraz v jeho tváři byl spíše brunátný, což mne ještě více zmátlo, protože já na jeho místě, v okamžiku, kdy bych udělal stejnou řidičskou chybu jako on, cítil asi lítost, pokoru, rozhodně ne vztek, který jsem v jeho očích viděl. A tak jsem udělal přesně to, co dělali naši předkové, jak si aspoň myslím, když ještě nevládli mluvenou řečí, když potkali cizince a snažili se domluvit. Gesto po něm jsem zopakoval.

Zjevně ale šlo z mé strany o špatnou odpověď, říkám si, že to byl zřejmě nějaký daný rituál, pozdrav, který má svůj začátek v zaťukání a jedinou možnou reakci, kterou jsem já netrefil. Asi jako když se anglicky ozve „How do you do?“ a jedinou správnou odpovědí je „How do you do“ a ne třeba něco jako „Ale co ti budu povídat, včera jsem se opil a žena mi doma po návratu dala jednu za uši válečkem, takže se moc dobře nemám, protože mě bolí hlava a cuká levé oko.“ Zpátky k vietnamské mládeži, kromě řidiče jsem vnímal v autě ještě tři další asiaty, pohlaví bych si učit asi netroufl. Má reakce je asi popudila.

Zjevně jsem se dopustil hrubého komunikačního a pro Vietnamce společenského přešlapu (neřeším teď, že oni jako cizinci v naší zemi mohli projevit určitou míru tolerance a pochopit, že prostě jako místňák jejich kulturu, zvyky, tradice, znát nemohu). Vztek v jejich tvářích začal gradovat. Řidič, zdálo se mi, pojal úmysl z auta vystoupit, možná mi chtěl nakonec vysvětlit zdvořilou formou význam původního gesta.

Audi A6 (1997 – 2005)

Ojetá auta | vydáno 17. 9. 2010

Já jsem tedy znovu vsadil na stejnou kartu a zopakoval to, co jsem viděl na druhé straně – zatvářil jsem se také jako masový vrah a naznačil, že vystoupím. Tentokrát jsem se ale asi strefil, protože Vietnamci změnili výraz v tváři, rychle zavřeli pootevřené dveře a odjeli.

Celé toto mé zamyšlení pak míří k jednomu jedinému závěru, že v dnešní globální době se na silnicích a za volantem auta můžeme potkat s nejrůznějšími typy řidičů, a to i s ohledem na rasu či etnikum. A je jasné, že komunikační bariéry tady jsou a budou, dokud nebudeme mluvit všichni jedním univerzálním jazykem.

Až ve chvíli, kdy jsem začal psát tento článek, jsem náhodou narazil na řešení mého původního problému, mému neporozumění, přišel jsem čirou náhodou na to, jaká měla být správná odpověď, má správná reakce, mé „How do you do.“ Při listování ve fotobance jsem našel fotku (vidíte ji nahoře u titulku) s gestem, které jsem měl zjevně v tu chvíli, na té úzké silnici, použít. Vztek a brunátnost na vietnamských tvářích by pak určitě vystřídaly radost, spokojenost a porozumění.

26.1.2017 6:08| autor: Filip Rakovan
Více o tématu: Audiauta

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace, jak tyto stránky používáte, sdílíme se svými partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Pro více informací o nastavení cookies najdete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist