Rakovan: Potřebuje svět sportovní auta? Ve skutečnosti ne.

Shodou okolností jsem teď musel pracovně vyrážet za hranice častěji než bylo v posledních letech mým zvykem a pohledem Evropana jsem se pohyboval v oblastech méně, a ještě méně civilizovaných. A jako vždy jsem sledoval, čím se v daných lokalitách jezdí.

Půjdu rovnou k věci, na jih či východ od Středoezemního moře jsem neviděl italské supersporty, Porsche 911 jakékoli specifikace, nepotkal jsem žádné Mini Cooper S, Focus ST nebo Audi RS4. A to nemyslím žhavé novinky, ale jakékoli generace bez ohledu na rok výroby.

Svět sportovní auta nepotřebuje. A myslím tím opravdu „svět“ a ne to, co za svět sobecky považujeme, tedy Evropskou unii, okolní státy, které do ní nevstoupily, USA a asijské supervelmoci. Ale svět jako takový…Po čem je tedy poptávka? V závislosti na vyhrocenosti místní politické situace buď čtyřdvéřové sedany anebo pick-upy.

Na odvráceném pobřeží Středozemního moře a dále od něj nikoho nezajímá, zda má plochý motor turbo anebo ne, tady je auto hodnoceno podle jiných schopností, je otázkou samotného přežití. Pokud my v Evropě potřebujeme auta k porovnání penisů a ukázky, kdo je větší machr, tak mimo starý kontinent probíhá volba největšího frajera přirozeným výběrem. Ten nejlepší prostě přežije. Na sport, pokud to není fotbal s pytlem nacpaným suchým palmovým listím nebo hlavou bojovníka sousedního kmene, není prostor, veškerý čas je třeba věnovat boji o potravu, přežití, a to není „podhoubí“ pro sportovní auta.

Touto úvahou mířím k jendoduchému závěru – pokud máme rádi sportovní auta (a nikdo jiný než my je rád mít nemůže), tak pokud chceme, aby přežila, musíme je kupovat. Protože u nás je trh se sportovními auty, ne v rovníkové Africe. Automobilistu kdesi v tropech nezajímá, zda má nová generace ostrého hatchbacku namísto dvoulitrové atmosféry přeplňovanou šestnáctistovku, anebo zda je supersport vybaven aktivní aerodynamikou. Podstatné je, zda se do auta vejde dvanáct příbuzných a koza či zda se auto nerozpadne, když v sousední ulici exploduje nálož.Není to o ceně! I když se budeme bavit o ojetinách, najdeme na silnicích a prašných cestách Blízkého východu a Afriky Mercedesy, Land Rovery a Toyoty Hilux, které sjely z výrobní linky v dobách, kdy USA a Sovětský svaz začínaly rozjíždět svůj boj o dobytí kosmu. A pokud stály tehdy jako nové pohádkové jmění (optikou jejich dnešních provozovatelů), tak dnes je pořídíte za dvě ovce, samopal nebo nejmladší dceru. Stejné by to bylo i se sportovními auty, leckterá byla v „dávné“ době levnější a stála zlomek ceny, co nové „Pijáno.“

Zpět ale o pár řádek… Sportovní auta, chceme-li je udržet „naživu“, musíme je kupovat. Ano, my. Já, vy, váš soused i známého syn, který právě získal řidičák. Není žádoucí, aby si s novým řidičákem koupil ojetého Golfa s turbodieselem (jakkoli je to dobré auto), ale třeba ojetou Hondu Civic Type-R. Pokud to neudělá, Honda ostrého Civica přestane definitivně vyrábět.

Automobilky budou stále produkovat praktická auta. O ta je zájem, a to i „ve světě.“ Auto, které bylo prodáno před dvěma lety jako nové v Německu, dnes stojí v českém bazaru, aby se za pár let objevilo na Ukrajině, a pak se oklikou posunovalo dále na východ a za dvacet, třicet let, pokud se nerozpadne (takže půjde o Mercedes, Land Rover nebo Toyotu Hilux) fungovalo někde v Afghánistánu.Sportovní auta mají jiný osud. Jejich životní cyklus začíná a končí (s výjimkou asijských států a USA, abyste mne nechytali za slovo) v okruhu dva tisíce kilometrů od Mnichova, a i když mohou být v provozu celá desetiletí, jejich majitelé za to musí vynakládat odpovídající sumy peněz a ne je opravovat kamenem.

Což ale znamená, že už od mládí je potřeba hledat a posilovat u dospívajících řidičů jiné hodnoty než jestli „to jezdí za pět,“ rozumějte litrů nafty na sto kilometrů a ne sprint z nuly na sto kilometrů v hodině do pěti sekund.

Nejde o to, že bych zaslepeně ignoroval praktické a racionální potřeby řidičů, to ne, sám řeším dnes a denně finanční stránku (nejen) provozu auta, ale celé domácnosti. Uvažuji ovšem tak, že mladý člověk obvykle nemá rodinu, děti a s tím související tuny zavazadel k přepravě, kočárkem začínaje a několika sadami lyžařského vybavení konče. A nemusí to celé (zatím) platit.Mladý muž, tedy pokud si já z dob svého řidičského dospívání pamatuji, vozí obvykle jednu až dvě slečny, tři kamarády a nejdál jede napříč republikou na rockový festival do Trutnova.

Jako vhodné auto se mi tehdy jevilo ojeté Subaru Impreza GT, anebo třeba Golf GTI, abych se vrátil ke zmiňovanému Volkswagenu. Na TDI je dost času, až se začne každá koruna ušetřená za palivo hodit na jednorázové pleny nebo dovolenou v Chorvatsku.

Svět potřebuje praktická auta, která automobilky vyráběly, vyrábí a budou tak jako tak vyrábět. Sportovní auta jsou tady jen pro volný čas, naši kratochvíli, uspokojení neracionálních potřeb. Ve chvíli, kdy je přestaneme kupovat, vyměníme klíčky za chytré telefony a projížďky po oblíbených okreskách a závodních okruzích za debaty na sociálních sítích, a náš zájem o sportovní auta bude ryze virtuální, automobilky je přestanou vyrábět. Nevěříte? Tak proč se nemluví o nové generaci Mitsubishi Lancer Evolution, ale Pajero se dál vyrábí v téměř nezměněné formě už několik desítek let?