Rakovan: Co se děje, luxusní SUV musí vypadat, bez ohledu na značku, všechna stejně?!
Zdroj: archiv redakceMám paměť na obličeje a tváře, což se někdy může hodit a někdy ne. Tak třeba když jsem potkal po třiceti letech člověka, se kterým jsem chodil na základní školu, jeho obličej jsem poznal i po letech. Nebo vím, s kým už jsem jednal v rámci spolupráce nebo čehokoli jiného a při dalším setkání se dívám na obličej, který znám.
Problémem někdy je, že sice vidím známý obličej, ale nevím, kam přesně ho zařadit, je to známý anebo jen obličej, který znám z televizní obrazovky? Pamatuji si všechny, ale správné začlenění v čase a společnosti někdy pokulhává.
Prostě a jednoduše zcela přesně dokáži uložit do paměti tváře na věky věků, a ty i velmi podobné rozlišit. Pamatuji si, jak kdysi kamarádi sledovali filmy s dvojicí Bud Spencer a Terence Hill a mluvili o nich jako o Šimonovi a Matoušovi, přestože šlo o naprosto jiné herce.
No nic, vím, že vidím-li tvář, pamatuji si ji do konce života a přesně ji dokáži odlišit od jiné. Tedy, ehm, myslel jsme si to až do teď, dnes jsem se díval na fotky nového Citroënu, respektive DS a dokud jsem si nevyhledal tři různé zdroje, nebyl jsem si jistý, jestli se náhodou nedívám na nějakou fotomontáž, u které kdosi vzal logo DS a přilepil ho na příď Audi Q7.
Vzpomněl jsem si navíc na Hyundai a jeho SUV a uvědomil jsem si, že potřebuji znát odpověď na otázku, zda jde o trend „napodobme Audi, protože to funguje“ anebo jestli jde o fenomén obecného vědomí, že masku tohoto tvaru lidi chtějí a se značkami to nemá nic společného. Asi jako když si připomenu Subaru Impreza STI první generace a postavím vedle starý Nissan Skyline a hned vele třeba Lancer Evo z té doby. Opravdu nevím, a vlastně jsem sice zvědavý, ale to je asi tak všechno. Vnímám, v přímé konfrontaci nuance a rozdíly, které v mých očích staví Audi a vlastně i DS, vysoko nad Hyundai na žebříčku atraktivity. Nicméně pochopím, když někdy bude tvrdit, že „všechna auta vpadají stejně,“ protože bude mít vlastně pravdu.
Říkám si ale dál, podle čeho si tedy auto koupit? Jediným rozhodovacím kritériem bude asi cena (versus výbava), ale určitě ne vzhled, jak vidíme. A možná také ne motor, byť ne zde konkrétně, ale obecně v rámci koncernů mají doslova desítky různých modelových linií i napříč značkami základ ve stejných platformách, pod kapotou mají stejné motory, byť se mohou jmenovat jinak.
Vlastně začínám být trochu smutný, protože zjevně se z aut stávají jen transportéry z místa A do místa B, u kterých už asi nezáleží na tom, jak vypadají. Ne když vypadají všechny stejně. Ne když nezáleží na tom, co mají pod kapotou. Ne, když vím, že se automobilky předhánějí v tom, jak moc bude to které auto autonomní a jak moc bude online. Děsivý pak není možná jen fakt, že jsou auta ještě méně ideově hodnotná než jiné spotřební zboží typu mobilního telefonu, ale to, že jako lidstvo opravdu hloupneme a ztrácíme pojem o individuálnosti našich osobností.
Jedna fotka s třemi podobnými auty je jen detail, drobnost, důvod k pousmání. Ale to, že auta pod rouškou uniformnosti a sterility ve jménu lepší technologické výbavy a bezpečnosti pomalu přebírají (podobně jako jiná zařízení) vládu nad lidmi, se mi opravdu nelíbí. Nejsem žádný paranoidní hysterik, na druhou stranu si můžu myslet, že právě teď se děje přítomnost, která bude v budoucnosti označena jako začátek konce svobodného lidstva. Jsem snad sám, kdo viděl filmy Terminátor, Matrix a Wall-i?
