Rakovan: Blbý blondýny, jeďte už do háje!

Souvisí pozornost za volantem s barvou vlasů? Ehm, nesouvisí, a barva vlasů také není, s ohledem na závažnost tématu, nijak zásadní.

Je to jen pár dnů co jsem se v autě dostal do jedné situace, která byla svým způsobem prekérní, ale ne pro mne, a která vyvolala úsměv na mé tváři. Ovšem jen do určitého momentu, jak vysvětlím později. Jel jsem městem po klasické silnici – jeden pruh tam, druhý zpátky, až do místa, kde dělníci v rámci opravy potrubí jeden pruh překopali, silnici tak zúžili, a s tím souvisela i úprava značení.

V našem směru platila podle značek přednostní jízdy, logicky v opačném směru se dívali řidiči na červenou šipku a dávali autům v našem směru přednost. Tedy tak to mělo být.

Realita v mém případě byla takové, že jsem jel v koloně asi pěti aut, která se blížila k zúžení, a také do něj vjela. Ovšem trochu prapodivným způsobem. Jak jsem pochopil ze souvislostí, tak jak jsme zpomalovali, blížili se k „nestandardnímu“ místu na silnici, tak řidička v prvním auta zřejmě neodhadla jaký rychlostní stupeň zařadit a motor jejího auta zhasl, a to ve chvíli, kdy už byla celým vozem v onom zúžení.

My všichni ostatní jsme zabrzdili, zastavili za ní a čekali, až nastartuje a pojede se dál. Na tom nebylo nic zvláštního, stane se, mohl to být proces na dvě tři sekundy, než by dáma motor oživila a jelo se dál. To by ovšem v koloně z druhého směru nesměla jiná řidička (jak se domnívám) pochopit situaci na naší straně (zastavení) jako signál k tomu, že jí (značka-neznačka) dává „naše“ blondýna přednost. V protisměru se tedy řidička s prvním autem rozjela, a za ní bohužel celá čekající kolona, a dojela až před příď auta „naší“ blondýny, kde logicky musela zastavit, bylo tam místo jen na jedno auto. A co teď?!

Řidička na naší straně už dávno nastartovala a dokonce se pokusila rozjet, takže ještě více vnořila předek svého auta do zúžení, a nastala pro danou chvíli patová situace. Auta obou řidiček byla v zúžení „tělo na tělo“ a za nimi už stála další auta, která – i kdyby chtěla couvat, tak neměla kam, protože za ně dojížděla další a další auta, jejichž řidiči neměli o situaci kdesi v předu představu. Troubení, gestikulace, stres rostoucí jak tlak v Papinově hrnci.

Když už se situace stála bezvýchodnou a napětí si nezadalo s atmosférou finální scény Leoneho westernu, řidička v protisměru nevydržela s nervy, rozjela se, lehce odrazila i za cenu mírného škrábance zábrany kolem díry a i s rizikem, že se dostane příliš blízko k výkopu, projela mezi značkami a červenobílými panely blokující druhý pruh. A, ehm, dělníky. Což už nevydržel jeden z nich, který se snažil pomoct, poradit, situaci uklidnit, ale když mu dáma téměř přejela špičky bagančat, neudržel a zvolal to, co jsem si půjčil jako nadpis do tohoto svého textu. Vše tím pro mne mělo skončit s tím, že jsem si sám pro sebe řekl, že trocha nepozornosti, nevěnování s značkám, nerespektovávání pravidel a přehlédnutí situace nikoho nezabije.

Jenže… teď na velmi vážnou notu. Nejprve přiznání z mé strany, že nijak neřeším to, jestli je za volantem řidička s blond vlasy anebo dáma s vlasy zrzavými jak výfuk čtyřicetiletého Žigula, využil jsem náhody a upozornil na blondýny – ve spojení s vulgárním akcentem nadpisu – tak, abych zaujal vaši pozornost, protože toto téma považuji za velmi důležité.

Znovu k závěru předchozí části textu, kdy jsem chtěl mávnout rukou nad mírnou nepozorností a nevěnování se řízení. A zpět za volant, o pár hodin později, jinde v Praze, kde na jižní spojce jedu levým pruhem a zničehonic se řidič v pruhu vedle mne rozhodne přejet do mého pruhu. Aniž by bral na zřetel, že výskyt mého auta podle platných fyzikálních zákonů odporuje tomu, aby tam on své auto přemístil bez toho, že by došlo k porušení hmoty na obou stranách.

Netroubím, negestikuluji, z principu se nijak zpoza volantu nevyjadřuji k ostatním, ale tady jsem zatroubil, abych předešel nehodě. Řidič se probudil, všiml si mne, na zlomek sekundy manévr přerušil a to mne stačilo k tomu, abych pod plynem z místa krize vystřelil. Blikání dálkovými světly do zad, masivní troubení a zaťatou pěst jsem pak pochopil jako gesto díku a omluvy. Nicméně – opět šlo evidentně ze strany toho řidiče o nepozornost, nevěnování se řízení, nepodívání se do zpětného zrcátka (nejel jsem v Caterhamu, aby mne přilepeného nízko u silnice přehlédl, ale v obrovském bílém BMW X5).

To samé se mi přihodilo, když jsem pokračoval dál z Prahy směrem na České Budějovice, u sjezdu směr Benešov. Opět řidič, který se nepodíval do zrcátka, opět na mne najížděl, opět to byla situace zcela zbytečná, a velice riskantní. Definitivně jsem si uvědomil, že malá nepozornost (a nezáleží na tom, jestli s blondýnkami u zúžení nebo na víceproudové silnici při přejíždění z pruhu do pruhu)může být vražedná. Bohužel jak moc vražedná jsem měl pravdu jsem zjistil o dalších pár hodin později, když jsem jel tou samou cestou zpátky a u Mirošovic dojel k dopravní nehodě.

Jak jsem se později dozvěděl, došlo k tomu, že (starší) řidič Peugeotu jel do kopce, stoupání směrem od D1 nahoru do míst, kde je na benešovské hotel Sen, a přejel z pravého do levého pruhu. Ve chvíli, kdy vedle něj jel řidič Fordu. Došlo ke kolizi, kterou řidič Fordu ustál, dokázal se vrátit do svého směru… Ovšem ne tak řidič Puegoetu, který kolizi způsobil. Ten přejel přes dvojitou plnou čáru do protisměru a čelně se střetl s Renaultem. Jedno auto skončilo za svodidly, druhé na kaši rozsekané u krajnice. Posádka Renaultu s těžkými poraněními putovala na Vinohrady a do Motola, posádka Peugeotu, muž a žena, zemřela na místě.

Byl to velmi ošklivý, smutný pohled a jako člověka, který tráví na silnici soustu času, mne taková „podívaná“ vždy hluboce zasáhne. Zejména když se pak dozvím, že za vším byla nepozornost (jak tuším z dostupných informací, tak i věk řidiče – opět připomínám své předchozí názory a blogy na téma starších řidičů a nebezpečí, které představují). Možná to byla nepozornost „stejného rozsahu jako u dvou blondýn, jen zlomek sekundy, kdy se řidič nedíval kolem sebe, stejně „velká“ nepozornost jako v „mých“ dvou kolizích před tím, ovšem tady stála život dva lidi a další dva „snad pouze“ těžká zranění.

Chápu že chyby děláme všichni, chápu že udržet pozornost je těžké a namáhavé, ovšem na silnici je pro „přešlapy“ tohoto druhu jen velmi málo prostoru, resp. není žádný a pokud dojde ke kolizi a nic se nestane, je to pro mne vždy jako malý zázrak. Věřit na zázraky – proč ne, ale jen a jen naše (řidičské) stoprocentní nasazení za volantem, a všudypřítomní pozornost s neustálým sledováním provozu kolem nás je tím správným receptem na plynulý provoz bez nehod. „Kochat se“ může jen filmový doktor ze střediskové vesničky… V tom autě, které jelo – nic netušíc – od Benešova k Praze, a které znenadání proti sobě, bez možnosti úniku mělo příď rozvztekleného Peugeotu s překvapeným seniorem za volantem, mohl sedět kdokoli z nás.

9.5.2016 12:42| autor: Filip Rakovan

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist