První dojmy: Mazda 3 (2013)
Novou, v pořadí už třetí generaci Mazdy 3, jsme mohli v rámci londýnské premiéry prolézt křížem krážem, to nejdůležitější nám ale do této chvíle chybělo – svezení. Ještě než se ale vrhnu na první dojmy, nemůžu nezmínit, že i u nové Mazdy 3 je hlavním jádrem technologie Skyactiv. Mezigeneračně trojka o něco zhubla, suma sumárum se bavíme o nějakých 25 kilogramech, zároveň má ale tužší karoserii a dostala lepší výbavu.
Expresivní design Kodo je tady, pokud dobře počítám, už potřetí, přitom opět trochu jiný. Každý model má své rozpoznatelné rysy, v případě trojky je to značka umístěná v masche chladiče, což je podle Mazdy nejefektivnější řešení, aby proudění vzduchu kolem přídě neomezovalo elektricky ovládané lamely, které u nejsilnější zážehové motorizace pomáhají aerodynamice. Výrazné linie tvarují karoserii ze všech stran a z většiny úhlů vypadá trojka úžasně, musím ale přiznat, že některé barvy jí sluší více než jiné. Zatímco v červené vypadá famózně, stříbrná všechny ty výrazné křivky poněkud obrousí a auto docela zevšední.
Barva ale v tuto chvíli roli nehraje, objektem mého zájmu byl motor, tedy nová zážehová patnáctistovka o výkonu 100 koní v 6000 ot./min. a 150 Nm ve 4000 otáčkách. Jak je u benzínových motorů Mazdy zvykem, nenajdete tu žádné turbodmychadlo, to ke podle Japonců kompenzováno o pár deci větším objemem, než je dnes u stokoňových pohonných jednotek zvykem.
Samotný rozjezd je spíše vlažný a nějaké výraznější akcelerace se nedočkáte ani ve chvílích, kdy už takový tříválcový Ecoboost roztočí turbodmychadlo a začne zrychlovat docela razantně. Spíš než o zrychlení bych v případě Mazdy mluvil o pozvolném (ale adekvátním) nabírání rychlosti, které však končí až někde v šesti a půl tisících, což jsou hodnoty, ze kterých se nejeden přeplňovaný „turbovysavač“ strachem orosí. Sprint z klidu na stovku Mazda zvládne za 10,8 sekundy, maximální rychlost leží ve 182 km/h. To jsou mimochodem hodnoty plně srovnatelné s přeplňovanými agregáty konkurence, jen je potřeba s motorem více pracovat a řadit častěji.
A to je za volantem Mazdy čirá radost, dráhy šestistupňové manuální převodovky jsou krátké a přesné, pedály mají ideální rozestupy a dobrou progresi chodu. Chvílemi bych skoro zapomněl, že nesedím za volantem MX-5, ale docela obyčejného hatchbacku se základní motorizací. Mé smysly dokázal oklamat i podvozek, který je výtečný. Osobně mi přišlo, že je trojka o něco pohodlnější než poslední modely Mazdy, svou úlohu ale jistě sehrály i menší, šestnáctipalcová kola. Během krátké ochutnávky jsem nenatrefil (doslova) na díru, která by do kabiny přivedla nějakou tupou ránu, všechny nerovnosti dokáže Mazda spolykat jako otesánek a bez jakéhokoli projevu nelibosti se s nimi vypořádá.
Do zatáček se i díky lehkému motoru nad předními koly vrhá s nadšením bez jakýchkoli náznaků nedotáčivosti a po ubrání plynu poslušně utáhne stopu. Pochválit musím i řízení, které je i přes elektrický posilovač slušné, klade přirozený odpor a je příjemně citlivé i okolo středové polohy. Informace od kol mi do konečků prstů možná neproudily tolik, jak bych si představoval, ale v rámci třídy je to velmi slušné. Abych alespoň nějak vyvážil adoraci podvozku, zdálo se mi, že hluk od kol je i přes zimní obutí vyšší, než bych očekával. Takový Golf je podle mého tišší.
Pocit, že sedíte v něčem sportovnějším po podvozku navozuje i interiér a netradiční kaplička přístrojů. Všemu vévodí velký rychloměr, vlevo je menší digitální otáčkoměr, vpravo pak palubní počítač. U vyšších výbav, nejspíš odvislých od head-up displeje, se uspořádání údajů na přístrojovém štítu liší, uprostřed se nachází velký otáčkoměr, rychlost je digitálně vyobrazena pod ním a na štítku pod čelním sklem. Uspořádání interiéru je jednoduché, s jasnou vodorovnou linií, líbily se mi materiály, a to včetně karbon imitujícího plastu na volantu a dveřích. Všechno působilo solidním a trvanlivým dojmem, je jen škoda, že si Mazda neodpustila černý lesklý plast u řadicí páky a ovladače multimediálního systému, který na sobě zanechává otisky prstů.
Interiér je jednoduše uspořádaný a působí trvanlivým dojmem.
Co se týče prostornosti, tady Mazda nijak nevybočuje z dané třídy. Mezigeneračně rozvor narostl o šest centimetrů, na šířku si trojka připsala čtyři centimetry. Oproti předchozí generaci je prostornější především co se zadních sedaček týče. Ani s výškou okolo 185 cm není problém si sednout za sebe, komfort trochu omezuje jen střecha, která se v zadní části svažuje víc, než by se vyšším cestujícím asi líbilo. Lépe na tom budou i nároky posádky, pokud jde o zavazadla. Hatchback spolkne 364 litrů nákladu, se sklopenými sedadly objem naroste na 1263 litrů, přičemž sklopená sedadla vytvoří téměř rovnou plochu.
Konektivita. Právě tohle slovo se na tiskové konferenci podle mého skloňovalo možná nejčastěji. A já osobně se vůbec nedivím, nový komunikační systém MZD Connect je na tuto kategorii nadprůměrně funkční a promyšlený. Předně kombinuje sedmipalcový dotykový displej a ovládání otočným voličem. V rámci zachování pozornosti řidiče se dotyková vrstva deaktivuje ve chvíli, kdy se auto dá do pohybu a pak už nezbude, než sáhnout po ovladači, který svým principem fungování připomíná systém iDrive od BMW. Inu, proč znovu vymýšlet kolo, když do této chvíle nikdo nic lepšího nevymyslel?
Díky dotykovému displeji je pak celé ovládání ještě snazší. Cestu si můžete v klidu naplánovat ještě než vyrazíte a cokoli dalšího už za jízdy řešíte intuitivně, ovladačem umístěným u řadicí páky. Okolo hlavního kolečka je rozprostřeno přesně pět tlačítek – pro každý prst jedno, napravo se nachází ještě jedno menší otočné kolečko, které ovládá zvuk, stlačením pak docílíte klasického ztlumení. Osobně mi chvíli trvalo zvyknout si, že zvuk „nelovím“ někde na palubní desce, ale je umístěný dole, po pár kilometrech už jsem po něm sahal zcela automaticky.
Rozsahem funkcí se systém od Mazdy s tím od BMW srovnávat nemůže, ale zcela jinou ligu hraje i z pohledu cen. Veškerý hardware, tedy dotykový displej, otočný ovladač a podobně, to všechno je součástí sériové výbavy pro všechny výbavové stupně vyjma toho úplně nejzákladnějšího, tedy Emotion. Zároveň to znamená, že auto má připravenou techniku i pro navigaci, pokud se pro ni tedy rozhodnete někdy později, stačí jen do auta vložit příslušné mapové podklady a bude to bez problémů fungovat. Jádro systému je připravené i na aktualizace, do budoucna se tedy mohou objevovat nové funkce, pro které stačí jen z webu automobilky stáhnout novou verzi a vložit paměťovou kartu do auta bez potřeby navštěvovat servis. Super!
Displej můžete ovládat buď dotykem, nebo ovladačem připomínajícím iDrive od BMW. Obojí je hodně intuitivní.
A jak to celé funguje? Velmi, velmi dobře. Je vidět, že při návrhu někdo opravdu přemýšlel, hlavní menu je soustředěno do pěti hlavních položek, ty jsou uspořádány ve vodorovné linii, v dalších úrovních menu se pohybujete ve svisle uspořádaných seznamech. Při pohybu v menu se nic neseká, grafika je jednoduchá a přehledná, i za jízdy se tedy rychle zorientujete a snadno se dostanete k tomu, co zrovna potřebujete.
Svou jedinou výtku směřuji k překladu systému do češtiny, očividně by potřeboval editaci – kupříkladu u zrušení nabídky je popisek tuším „Výstup“ a v menu jsem objevil také položku „Vypnout otáčku kol“, jejíž význam mi do dnešní chvíle uniká. Jde ale o dětské nemoci, které automobilka jistě dá brzy do pořádku, do té chvíle můžete bez problémů přepnout do angličtiny, kde je vše v naprostém pořádku.
Navigace jako taková doznala ve srovnání s Mazdou 6 a CX-5 jistých změn, původního dodavatele mapových podkladů nahradila jiná společnost, mapy by tak měly být přesnější. Kromě klasických funkcí jako je rádio, podpora USB nebo bluetooth se umí nová trojka připojit i na internet. Nikoli však skrze zabudovanou SIM kartu, ale přes jakýkoli chytřejší telefon, než je Nokia 5110. Přes aplikaci, která se stará o spojení mezi autem a telefonem, umí Mazda zjistit počasí v dané destinaci, dopravní situaci a podobně, pro chorobné uživatele sociálních sítí nechybí možnost připojení na twitter a facebook. Co se líbilo mně osobně, je možnost poslechu internetových rádií. Stanic je na výběr asi 30 000 a najdete tu naprosto vše, od italského zpravodajství až po japonský heavy metal.
Něco málo k cenám, nejlevněji pořídíte hatchback se zážehovou patnáctistovkou Skyactive o výkonu 100 koní a výbavou Emotion. Tato jediná postrádá komunikační systém MZD Connect, ale vybavená je i tak více než slušně. Za 349 900 Kč dostanete manuální klimatizaci, elektrické ovládání všech oken, kontrolu tlaku v pneumatikách, palubní počítač, šest airbagů a podobně.
Sedan s takovou výbavou nepořídíte, ten začíná až s výbavou Challenge na částce 399 900 Kč, ve výbavě už ale dostanete dvouzónovou automatickou klimatizaci, tempomat, kožený volant, hliníková šestnáctipalcová kola, mlhovky nebo zmiňovaný multimediální systém se sedmipalcovým dotykovým displejem. A benzínový dvoulitr? Ten naladěný na 120 koní pořídíte za 424 900 Kč, bez ohledu na to, zda sáhnete po hatchbacku nebo sedanu, cena je shodná. Všechny motorizace a výbavy najdete v našem dřívějším článku.
Závěr
Krátká ochutnávka nové Mazdy 3 napovídá, že se máme na co těšit. I se základním motorem o výkonu sto koní je radost ji řídit, s vrcholným dvoulitrem naladěným na 165 koní už jde o takový příjemně přiostřený hatchback. Finální soud si ale schováme na připravovaný redakční test.
