​Projednávání přestupků – postoupení, omluva, odročení

1) Postoupení věci

Podle ust. §55 odst. 1 a 3 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích platí následující:

„(1) K projednání přestupku je místně příslušný správní orgán, v jehož územním obvodu byl přestupek spáchán.

(3) Místně příslušný správní orgán může k usnadnění projednání přestupku nebo z jiného důležitého důvodu postoupit věc i bez souhlasu účastníků řízení jinému věcně příslušnému správnímu orgánu, v jehož územním obvodu se pachatel zdržuje nebo pracuje.“

První obecné pravidlo říká, že přestupek projedná ten úřad, v jehož místní působnosti k němu došlo. Trvalé nebo jiné bydliště obviněného není z hlediska místní příslušnosti relevantní. Pokud tedy spácháte dopravní přestupek na druhém konci republiky, než bydlíte a nevyřešíte-li tu záležitost na místě, pak musíte počítat s tím, že si uděláte ještě nejméně jeden výlet do stejných míst na ústní jednání o přestupku.

To je samozřejmě zpravidla nejen časově, ale i finančně náročné, přičemž náklady s předvoláním spojené (pokud je řidič již obviněn) si hradí obviněný sám.Logickou reakcí na to je požádat o postoupení věci do místa bydliště. Jak plyne ze shora uvedeného ustanovení, důvodem pro to může být např. usnadnění projednání přestupku. Podstatné je ale slůvko „může“, ze kterého plyne, že na postoupení není nárok. Jestli budete úspěšní se žádostí o postoupení nebo ne, záleží na posouzení správním úřadem, který o věci rozhoduje, tzn. toho, který má řízení dle obecných pravidel vést.

Ze zkušenosti plyne, že správní úřady těmto žádostem zásadně nevyhovují. Samozřejmě lze určitě v žádosti doporučit, aby tam zazněly co nejpřesvědčivější argumenty, proč je to procesně „snadnější“ nebo je to z jiných důvodů vhodné, nicméně si nedoporučuji od toho příliš slibovat. Důvodů, proč to nefunguje, je totiž řada. Když odhlédnu od toho, že v tom správní úřady často (někdy i důvodně) spatřují snahu o protahování řízení (ve kterémžto ohledu to může zafungovat a někdy se hodí každý den), tak hlavním důvodem je obvykle to, že úřad, který by to měl převzít, na to nemá kapacitu a odmítne to.

Jako procesní postup to tedy můžete zkusit, ale velkou důvěru v to, že vám bude vyhověno, není na místě mít.

2) Omluva z jednání a odročení

Součástí poučení na předvolání obviněného k ústnímu jednání je i poučení o možnosti omluvit se z nařízeného jednání. Zákon o přestupcích používá v této souvislosti pojmy jako „řádná omluva“ nebo „jiný důležitý důvod“.Častým důvodem pro omluvu z jednání řidiči uvádí plnění svých pracovních nebo podnikatelských povinností nebo činností.

Problém je v tom, že tyto skutečnosti samy o sobě neobstojí. Tak např. ve vztahu k pracovně-právním povinnostem totiž platí, že zaměstnavatel je povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance, pokud je např. předvolán k  ústnímu jednání o přestupku. Ke střetu dvou povinností tady tedy čistě z  hlediska zákona nemůže dojít, protože zaměstnavatel zaměstnance musí pustit, čímž správní úřady pochopitelně argumentují. Související argumenty, že to zaměstnanci může činit obecně potíže při jednání se zaměstnavatelem, protože se to v práci „nehodí“, nemusí stačit a správní úřady pro takové argumenty nemají pochopení. Plnění běžných a  pravidelných pracovních činností tedy jako důvod neostojí.

Totéž lze přiměřeně říci o osobách samostatně výdělečně činných.Kde lze hledat prostor pro argumentaci, je tam, kde se jedná o nepřítomnost dlouhodobější, déle plánovanou, finančně a organizačně náročnou a jen s  nemalými obtížemi nebo zcela vůbec přesunutelnou na jiný termín. Jako typický příklad mne napadá x-měsíční zahraniční pracovní cesta, k  jejímuž naplánování došlo před doručením předvolání k ústnímu jednání, u  které jsou náklady zaměstnavatele na její zajištění nemalé (např. již rezervované letenky apod.) a kterou s ohledem na její specifičnost nelze přesunout. Tady mám za to, a pokud by obviněný předložil odpovídající doklady o povaze takové nepřítomnosti, že by správní úřad omluvu akceptovat měl.

Samozřejmě má smysl argumentovat i dovolenou, plánovaným pobytem v nemocnici, péčí o nemocné dítě nebo manželku před porodem apod., nicméně obecná pravidla pro uznatelnost omluv by měla zahrnovat nejméně:

– o odročení je třeba požádat co nejdřív; když to necháte na poslední chvíli, spíš úřad naštvete a schválně vám to nepovolí
– argumentaci je nutné vyprecizovat, aby byla přesvědčivá a hodnověrná
– je smysluplné nabídnout jako vstřícný krok několik termínů nebo datum, od kdy již budete k dispozici
– je vhodné si před původním termínem telefonicky ověřit, že omluva byla akceptovaná a vyhnout se tak vydání rozhodnutí v nepřítomnosti (samozřejmě se proti němu dá odvolat, ale jste v riziku, že odvolací orgán rozhodnutí 1. stupně potvrdí a zbytečně přijdete o možnost se hájit).

Příště se podíváme na některé aspekty související s doručováním.