Příběhy úspěchu: Carrozzeria Zagato (1919)

"Vidíte to auto? Je jiné než všechna ostatní? Tak je od nás," říkával Elio Zagato, který vždy řešil nejprve funkci, až pak formu.

Přestože karosářské umění si spojujeme hlavně s designem, slavné karosárny obvykle nevznikaly z prosté touhy po kráse. Počátky výroby automobilů byly divokým obdobím a samy automobilky zprvu stavěly jen podvozky. Karoserii si musel zákazník obstarat sám u externího dodavatele. Realizovala se řada výrobců kočárů (například Mulliner), proti nimž stály zástupy schopných truhlářů a klempířů.

Nemělo samozřejmě trvat dlouho, než se automobilky naučí stavět si karoserie samy. Zvládly to obvykle krátce po skončení první světové války. Řada mladých karosáren zanikla, ty ostatní posbíraly kreativitu a vymyslely, co nabídnout zákazníkům navíc. Nebylo to tak těžké. Až do druhé světové války měla většina konfekčních automobilů hranatou karoserii div ne z vlnitého plechu (což by ovšem bylo v té době také inovativní). Stačilo tedy ručně vyrobit něco pohlednějšího a zájemci se jen hrnuli. Nabízel se však i trochu jiný přístup – náročnější, ale zajímavější a konečně i historicky hodnotnější

Po první světové válce byl svět plný vynálezů a technologií, které jen čekaly na adaptaci pro úžasný svět automobilů. Válka za skončení válek, podobně jako její druhé dějství v roce 1939, donutila lidstvo přemýšlet a inovovat. Mnoho nových vynálezů katalyzovaly divoké letecké souboje rytířů nebes. Jestliže na začátku války létali ctění pánové na šedesátikoňových vlaštovkách ze dřeva a plátna, Fokker D.VII nelítostných bojovníků roku 1918 byl třikrát silnější a z velké části kovový. Obrovské pokroky techniky zblízka sledoval ani ne třicetiletý Ugo Zagato (*1890), vysoko postavený zaměstnanec letecké továrny Pomilio, která na konci války stavěla jedna z nejrychlejších letadel na světě.

Zagato opustil svého zaměstnavatele už v roce 1919 a založil si v Miláně vlastní dílnu. Jeho cílem nebylo nic menšího, než dostat na čtyři kola všechny exotické konstrukce a materiály, s nimiž zacházel za války. Excelentní aerodynamika (přestože v tomto oboru měl automobilový průmysl dělat až do padesátých let jen nesmělé krůčky) a extrémně lehké konstrukce karosárnu Zagato rychle proslavily.

Pomohla spolupráce s Alfou Romeo, kterou Ugo Zagato navázal a pečlivě opatroval od poloviny dvacátých let. Vozy jako Alfa Romeo 6C a 8C nosily mnoho různých karoserií od Zagata. Také vztahy s Fiatem a Lancií byly ještě před druhou světovou válkou výjimečně dobré. Zagatovi snad šlo i o fyzickou krásu, ale svůj čas trávil především snahou udělat auta rychlejší. Byl to on, kdo jako první opatřil přdní světla za vypouklými kryty, aby je později zcela integroval do karoserie. Věc tak samozřejmou jako šikmo sklonění přední okno dal světu Ugo Zagato. Už ve třicátých letech také experimentoval s aerodynamicky tvarovanými mřížkami chladiče či hladkými kryty kol a blatníků. Zagato byl posedlý detaily a jeho zákazníci to uměli ocenit. Jak nakonec řekl jeho přítel Enzo Ferrari: „Krásné auto je to, které vyhrává.“ A Ugo Zagato stavěl vítězné vozy.

Je těžké zjistit cokoli o Zagatových politických názorech, příliš aktivní nicméně nejspíš nebyl. Fašistickou érou proplul nepovšimnut a za války se uklidil k tichým břehům jezera Maggiore. Neodpočíval tu. Šest let přemýšlel, jak po válce udělat auta ještě lepší. Ani v ústraní nezapomněl Ugo Zagato na kreativní využití nových technologií. Jako první na světě tak nahradil některá skla v oknech svých vozů plexisklem. Dokázal tak víc než ušetřit hmotnost. Nový materiál se nechal snadno ohýbat a umožnil dát karoseriím funkčně výhodnější tvary.

Jestliže však dal Ugo Zagato své karosárně dobré základy, byl to až jeho syn Elio Zagato, kdo je dokázal naplno zatížit a využít. Narodil se v roce 1921, takže každodenní provoz rodinného podniku ovlivnil až po druhé světové válce – nejprve jako zaměstnanec, po smrti otce v roce 1968 z vedoucí pozice. Elio byl v padesátých i šedesátých letech renomovaným amatérským závodníkem, vyhrál přes osm desítek velkých závodů včetně Targa Florio a pětkrát se stal mistrem v šampionátu vozů Gran Turismo. Karosárna Zagato v něm získala muže, který v týdnu stavěl auta a o víkendech s nimi závodil.

Ugo Zagato vychoval svého syna dobře. Vštípil mu lásku k minimalismu a funkčnímu designu, kterou on sám proslul už před válkou. Kromě desítek a stovek krásných aut dala plodná dvojice světu střechu se dvěma boulemi, pod které se vejdou helmy cestujících (okopírovali ji třeba tvůrci Dodge Viper), a karoserii se vysokou zužující se zadní částí, nazývanou coda tronca. Pokud nevíte, o co jde, podívejte se na nejnovější Zagato TZ3 Stradale.

Eliovo mladické nadšení získalo karosárně Zagato řadu nových zákazníků. Jako první vás možná napadne Aston Martin, díky závodnímu V12 Zagato z minulého týdne, ale stopy italského vlivu jsou jasně patrné i na těch nejnovějších vozech Bristol. Kromě bezpočtu soukromých zákazníků pracovali zruční zaměstnanci Zagata pro Ferrari, Rolls-Royce i Ford. Nejen pracovali, pracují dodnes. Jen za posledních několik týdnů ohlásila italská společnost zahájení výroby tří nových aut.

Přestože také Elio Zagato je už mrtvý, zemřel předloni ve věku 88 let, společnost, o níž se zasloužil stejně jako jeho otec Ugo, prosperuje. To není samo sebou. Dva z nejbližších konkurentů nezvládli probíhající krizi: Bertone zkrachoval v roce 2009, Giugiara vloni koupil Volkswagen. Zkrachoval i německý Karmann a třeba Ghia, kdysi slavný soupeř Zagata, dávno patří Fordu. Dlouhý seznam úspěchů a úchvatných aut nejlépe svědčí o tom, že jednoduchá nenáročná řešení nejsou vždy ta nejlepší a funkce, byť méně atraktivní, má trvalejší hodnotu než forma. Ugo Bertone si vybral dobře.

3.6.2011 5:00

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

TOPlist