Přikládání a snímání „botiček“

Vzhledem k tomu, že se v rámci dotazů do právní poradny množí též otázky týkající se oprávnění Policie ČR a obecní policie přikládat a odnímat tzv. botičky, bude tento článek věnován některým aspektům tohoto oprávnění shora popsaných subjektů. U Policie ČR je tato kompetence dána §22a zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR:

(1) Policista je oprávněn použít technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla v případě, že vozidlo bylo ponecháno na místě, kde je ponechání vozidla zakázáno, a jeho řidiče se na místě nepodařilo zjistit.

(2) Technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla lze podle odstavce 1 použít, jen jsou-li zajištěny nepřetržitě podmínky pro jejich bezodkladné odstranění.

(3) Technické prostředky k zabránění odjezdu vozidla se odstraní bez zbytečných průtahů po projednání přestupku v blokovém řízení nebo po zjištění totožnosti řidiče, který vozidlo na zakázaném místě ponechal, nebo po provedení úkonů nezbytných ke zjištění totožnosti takové osoby.

(4) Technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla z důvodu uvedeného v odstavci 1 nelze použít, jde-li o vozidlo, které

a) tvoří překážku silničního provozu nebo

b) je viditelně označeno jako vozidlo ozbrojených sil, ozbrojených bezpečnostních sborů, požární ochrany, vozidlo určené k poskytování zdravotnických služeb, vozidlo invalidy nebo jako vozidlo osoby požívající výsad a imunit podle zákona nebo mezinárodních smluv, jimiž je Česká republika vázána.

(5) Přiložení a odstranění technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla se provádí na náklady osoby, která vozidlo ponechala na místě, kde je to zakázáno.“

U obecní policie je totéž oprávnění dáno ust. §17a zákona č. 553/1991 Sb., o obecní policii:“

(1) Strážník je oprávněn použít technických prostředků k zabránění odjezdu vozidla, které bylo ponecháno na místě, kde je ponechání vozidla zakázáno zákazem vyplývajícím z místní úpravy silničního provozu, nebo stojí-li vozidlo na chodníku, kde to není povoleno, nebo je-li vozidlem proveden neoprávněný zábor veřejného prostranství a řidič se v blízkosti vozidla nezdržuje.“

Odstavce 2 až 5 jsou v textu zákona o obecní policie totožné jako v textu zákona o Policii ČR.

Oprávnění Policie ČR je tedy o něco širší, neboť ta může dát „botičku“ každému neoprávněně stojícímu vozidlu, na rozdíl od obecní policie, která smí „botičku“ použít „jen“ tam, kde vozidlo stojí v zákazu plynoucím z místní úpravy (např. značka zákaz zastavení nebo zákaz stání), případně stojí-li vozidlo na chodníku nebo zabírá-li veřejné prostranství (veřejným prostranstvím jsou všechna náměstí, ulice, tržiště, chodníky, veřejná zeleň, parky a další prostory přístupné každému bez omezení, tedy sloužící obecnému užívání, a to bez ohledu na vlastnictví k tomuto prostoru).

Důležitou podmínkou umístění „botičky“ je možnost jejího bezodkladného odstranění. Tato podmínka je stanovena jak v zákoně o Policii ČR, tak v zákoně o obecní policii. Praktický dopad této podmínky tkví v tom, že má-li být přiložení „botičky“ učiněné v souladu se zákonem, je vyloučeno, aby řidič čekal dlouhé desítky minut nebo dokonce hodin na odstranění „botičky“. Zákon hovoří o „možnosti bezodkladného odstranění“, kterážto podmínka se splní nejvýše v řádu minut, nikdy v řádu desítek minut nebo hodin. Tato skutečnost může být zásadní dopad na povinnost hradit náklady spojené s přiložením a odstraněním „botičky“.

Jak totiž plyne ze shora uvedených ustanovení, je řidič, který na daném místě vozidlo zanechal, povinen uhradit náklady spojené s přiložením a odejmutím „botičky“. Tato povinnost by odpadla v případě, kdy by podmínky pro přiložení a odejmutí „botičky“ nebyly splněny. To by mohlo nastat i v případě, kdy by nebyly zajištěny podmínky pro bezodkladné odstranění „botičky“. V takovém případě by odpadla povinnost řidiče hradit náklady přiložení a odstranění „botičky“ (na uložení pokuty by to ovšem nemělo žádný vliv). Tento závěr je nicméně prakticky jen omezeně použitelný, neboť často tyto náklady vůbec uplatněny nejsou a je uložena pouze pokuta. Pokud by však k uplatnění nákladu na přiložení a odstranění „botičky“ ze strany policie došlo a podmínky bezodkladného odstranění by splněny nebyly, nebyl by řidič povinen tyto náklady hradit.

Nesplnění podmínek bezodkladného odstranění by mohlo mít vliv i na další otázky, např. na náhradu škody způsobenou nesprávným úředním postupem dle zákona č. 82/1998 Sb. Pokud by např. řidič-podnikatel nalezl své vozidlo s „botičkou“ a policie by nebyla schopna zajistit podmínky pro bezodkladné odstranění „botičky“, mohl by takový řidič-podnikatel uplatnit např. ušlý zisk, který mu vznikl nesprávným úředním postupem v podobě nezajištění podmínek bezodkladného odstranění „botičky“.

Dalším z problematických bodů odstraňování „botičky“ je zjišťování osoby, která vozidlo na místě zanechala. Jak již vyplynulo z některých minulých článků, není vlastník vozidla (nebo jiná osoba) povinen sdělit identitu řidiče v případě, kdy se jedná o osobu blízkou, které by takovým podáním vysvětlení způsobil/a nebezpečí stíhání pro přestupek. Vzhledem k tomu, že se tento postup mnohdy zneužívá, snaží se zejména obecní policie proti takové argumentace bránit tím, že vlastníkovi vozidla řekne, že „botičku“ neodstraní, dokud se řidič nezjistí, čímž současně tlačí na vlastníka vozidla, resp. na osobu, která k vozidlu strážníky zavolala, aby se taková osoba, resp. vlastník přiznal/a.

Takový postup však nemá oporu v zákoně. Shodně zákon o Policii ČR i zákon o obecní policii stanoví jednoznačné podmínky, kdy je policista nebo strážník povinen „botičku“ sundat. „Botičku“ je povinen sundat v okamžiku, kdy:

– je přestupek na místě projednán v blokovém řízení nebo

– je zjištěna totožnost osoby, která vozidlo na místě zanechala anebo

– jsou učiněny na místě všechny nezbytné úkony nutné ke zjištění osoby, která vozidlo na místě zanechala.

První a druhý případ je jasný. Pokud se věc projedná na místě v blokovém řízení, není problém. Pokud je zjištěna totožnost řidiče, aniž by to bylo projednáno na místě, taky není problém. Uvedené svérázné postupy však nastupují u třetího (nejčastějšího) případu, kdy osoba, která k vozidlu přijde, sama odmítne, že by s vozidlem přijela a současně sdělí strážníkovi, že totožnost této osoby nesdělí s ohledem na to, že se jedná o osobu blízkou.

V takovém případě je po sdělení této skutečnosti povinen strážník „botičku“ odstranit, neboť již provedl všechny na místě možné a nezbytné úkony nutné ke zjištění osoby, která vozidlo na místě zanechala. Jiné úkony, než se na totožnost dotyčné osoby zeptat toho, kdo k vozidlu přišel, učinit na místě nelze (nikoho jiného vyslechnout k dané věci lze sotva) a proto v tom okamžiku, kdy osoba, která k vozidla přišla a odmítla vypovědět, strážník vyčerpal možné úkony na místě ke zjištění osoby a je povinen odstanit „botičku“.

V okamžiku, kdy tak neučiní a kdy byl osobou, která k vozidlu přišla, „poučen“ o shora uvedeném, vystavuje se jednak nebezpečí trestního stíhání pro zneužívání pravomoci veřejného činitele (strážník ví, že nic dál nesvede, ale nechce se „vzdát“ a úmyslně odmítá postupovat dle zákona ve snaze přimět osobu, která k vozidlu přišla, aby se přiznala, čímž se jí úmyslně snaží způsobit majetkovou újmu) a jednak vystavuje obec uplatnění nároku na náhradu škody, která by byla způsobena nezákonným rozhodnutím, resp. nesprávným úředním postupem (např. uplatnění ušlého zisku, jak bylo shora popsáno). Toto lze doporučit na místě strážníkovi tlumočit, aby si byl vědom důsledků případného nezákonného postupu v podobě snahy „vymámit“ z vlastníka vozidla jeho přiznání, ačkoli s vozidlem doopravdy nejel.

JUDr. Tomáš Beran