Povinné ručení a převod aut, zánik povinného ručení

V souvislosti se záplavou dotazů ohledně přepisů vozidel, jejich vyřazování z evidence a s tím související problematikou povinnosti platit povinné ručení, bude tento článek věnován standardním situacím, které mohou nastat a jejich řešení.

Povinné ručení může zaniknout na základě těchto skutečností:

1) Prodej, darování, dědění apod.

Podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla zanikne povinné ručení v okamžiku, kdy pojistník nebo jeho dědic či právní nástupce oznámí pojišťovně, že vozidlo prodal, daroval nebo jakýmkoli jiným způsobem došlo k převodu vlastnictví k vozidlu.

Typicky tedy u prodeje platí, že aby povinné ručení zaniklo, musí původní vlastník (prodávající) oznámit písemně pojišťovně, že došlo k převodu vlastnictví. Takové oznámení je nejlépe doplnit kopií kupní smlouvy a zaslat jej doporučenou poštou, přičemž doklad o zaslání takového dokumentu je nutné si po řadu let uschovat pro případ, že by vznikl spor s pojišťovnou.

Pojišťovna má v případě toho zrušení právo na pojistné do konce měsíce, ve kterém pojištění zaniklo, tzn. do konce měsíce, kdy jí převod auta byl oznámen.

Podstatné u prodeje je tedy oznámení, že došlo k prodeji. Dokud to prodávající pojišťovně neoznámí, povinné ručení trvá dál a pojistník je povinen platit pojistné bez ohledu na to, zda vozidlo vlastní nebo provozuje (!). Pokud by tedy pojišťovna v takovém případě pojistné nárokovala, byla by úspěšná bez ohledu na to, že je auto už novým vlastníkem pojištěno, a to i klidně u stejné pojišťovny.

2) Zánik neregistrovaného vozidla

Několik dotazů se také objevilo ve vztahu k zániku pojištění u vozidel, která nepodléhají registraci (např. některé mopedy). Zákon v tomto směru říká, že pojištění zaniká okamžikem, kdy nastane nevratná změna znemožňující provoz vozidla. I v tomto případě je povinnost tuto skutečnost pojišťovně sdělit a dokázat, aby se nesnažila vymáhat pojistné a nedocházelo ke sporům.

3) Vyřazení vozidla z evidence

Je-li vozidlo vyřazeno z evidence, ať už dočasně nebo trvale, povinné ručení zaniká. I tuto skutečnost má vlastník za povinnost pojišťovně sdělit. Dále platí, že zanikne-li vozidlo, které podléhá evidenci vozidel, je dnem zániku pojištění odpovědnosti den jeho trvalého vyřazení z evidence vozidel s výjimkou případu, kdy osoba oprávněná k tomuto evidenčnímu úkonu nemohla z důvodů nezávislých na její vůli tuto povinnost splnit a jestliže ji splnila bezodkladně, kdy tyto překážky pominuly. V takovém případě je dnem zániku pojištění odpovědnosti den, kdy takové vozidlo zaniklo.

4) Odcizení vozidla

Okamžikem odcizení vozidla povinné ručení zaniká. Nelze-li okamžik odcizení zjistit, platí, že bylo odcizeno okamžikem nahlášení této skutečnosti policii. I tuto skutečnost musí vlastník oznámit pojišťovně.

5) Neplacením, výpovědí, dohodou, uplynutím času

Ze shora uvedených důvodů patří mezi zajímavější ten první. Zákon výslovně, že pokud pojišťovně zašle dlužníkovi upomínku, že dluží a současně jej v takové upomínce vyzve k uhrazení dluhu ve lhůtě, která nesmí být kratší jednoho měsíce a výslovně jej na zánik pojištění upozorní, zanikne POV den následující po uplynutí lhůty.

Co je na tom zajímavého, je, že pokud některá z podmínek není splněna, povinné ručení tímto způsobem nezanikne. Toho pojišťovny využívají tak, že záměrně posílají neperfektní upomínky, aby klienta upomínali, ale současně si dávají pozor na to, aby pojištění nezaniklo (tj. tím, že ta upomínka nesplňuje všechny podmínky). Pro pojišťovnu se takový klient totiž může stát zdrojem povinnosti hradit pojistné např. za něco, co vůbec nemá (pro pojišťovnu tedy žádné riziko) a na druhou stranu zdroj jistého příjmu. Klient totiž žije v domnění, že se nic neděje, pojišťovna počká těsně před promlčením a pak pohledávku zažaluje – úspěch jistý, peníze se zákonným úrokem kolem 10% p.a. hezky „uložené“.

Vlastníci vozidel by tedy měli velmi pečlivě zkontrolovat, zda u vozidel, která v minulosti prodali, řádně zrušili povinné ručení. Pokud to totiž pojišťovně neoznámili, fakt, že jej už právně nevlastní, není rozhodující.

JUDr. Tomáš Beran