Polemika: Bodový systém má 5 let. Je důvod slavit?

Od 1. července 2006 platí v České republice takzvaný bodový systém. Řidiči jsou za zjištěné přestupky trestáni vedle finanční pokuty také trestnými body podle pevně daného sazebníku, přičemž 12 „nasbíraných“ bodů znamená odejmutí řidičského oprávnění. Předkladatelé příslušné legislativní úpravy očekávali od zavedení bodového systému dramatické zlepšení bezpečnosti silničního provozu. Milan Šimonovský, tehdejší ministr dopravy za KDU-ČSL a mediálně nejznámější prosazovatel bodového systému, slavně prohlásil, že přidělování trestných bodů za přestupky „ochrání slušné řidiče před těmi neslušnými“. Někteří jeho názor nesdíleli. Kdosi – tuším, že jsem to byl já (jak praví klasik) – tehdy napsal v úvodníku časopisu Autocar, že pokud bodový systém dokáže změnit bilanci tragických nehod, sní v roce 2011 stránku s řečeným editorialem.Bodový systém se od svého zavedení potýkal s řadou technických i praktických problémů. Úřady například neprojevily žádnou snahu informovat řidiče o stavu bodového konta, neboť je k tomu zákon nezavazoval. Mnohdy se tak stávalo, že jste přišli projednat domnělý jeden přestupek, nejčastěji zjištěný automatickým záznamovým zařízením, a odešli bez řidičáku. Až na místě jste se totiž dozvěděli, že jste desetkrát během půl roku projeli pod samočinným radarem na kapacitní komunikaci bez přechodů, semaforů a křižovatek o 11 nebo 15 kilometrů v hodině rychleji, než bylo povoleno.Dokonce i samotným policistům bylo žinantní trestat řidiče za některé „bodované“ přestupky, jejichž souvislost s bezpečností silničního provozu byla mírně řečeno nepřímá. Namísto nerozsvícených světel se „to napsalo na lékárničku“ a řidič spokojeně zaplatil pět stovek, mnohdy z vděčnosti odmítajíc třeba i vehementně vnucovaný bloček.

Jak dalece tyto okolnosti podpořily v široké řidičské veřejnosti úctu k zákonu a ochotu dodržovat kodifikovaná pravidla soužití nejen na silnici, by vydalo na samostatný článek, v němž by měli co říci psychologové, sociologové i právníci. Dnes se chceme zaměřit výhradně na to, jestli díky bodovému systému ubylo na českých silnicích nehod s nejtragičtějšími následky.

Tabulka počtu obětí dopravních nehod v České republice za období 2000 až 2010 vypadá takto:

Jakožto humanitně orientovaný tlučhuba jsem byl s čísly vždycky na štíru, mnohem raději mám obrázky. Pojďme si tedy zanést údaje do přehledného grafu:

Je zřejmé, že nejpozději v roce 2002 začal počet obětí stagnovat a od roku 2003 setrvale klesá, s jedinou výjimkou. Tou je rok 2007, tedy rok bezprostředně následující po roce zavedení bodového systému! Nespekulujme teď o příčinách, nás zajímá celkový trend. Jedině ten může potvrdit či naopak vyvrátit úspěšnost bodového systému.

Asi vidíte, k čemu se tady schyluje, ale pro jistotu si to můžeme nakreslit:

Je to tak. Trend poklesu obětí dopravních nehod po zavedení bodového systému ve skutečnosti zpomalil. Zatímco v letech 2003 až 2005 klesal počet nehod průměrně o 4,92 % ročně, v letech 2007 až 2009 to bylo v průměru jen o 3,44 % ročně! Rok 2006 ve výpočtech opomíjíme coby statistický extrém (a také proto, že bodový systém začal platit až v jeho polovině). Dramaticky jinou křivku ovšem nedostaneme, ani když protáhneme červené čáry až do roku 2010 a analogicky přidáme jeden rok také vlevo:

Není bez zajímavosti, že v roce bezprostředně předcházejícím roku zavedení bodového systému, tedy 2005, bylo obětí prakticky stejně jako v roce bezprostředně následujícím, tedy 2007 (1127 vs 1123 obětí). Ve skutečnosti je zcela očividné, že počet mrtvých na českých silnicích klesá víceméně lineárně, o čemž svědčí i protažení linie až k začátku milénia:

Dobře si graf prohlédněte. Zachycuje celou dekádu. Není to hezké, jak obrázek někdy vydá za tisíc slov? Zlom, který měl podle Šimonovského a spol. po roce 2006 nastat, nikde. Cokoliv kdo kdy napsal o vlivu bodového systému na bezpečnost provozu v ČR, nemá ani z poloviny takovou vypovídací hodnotu jako tyto dvě prosté červené úsečky, které vypadají jako jedna jediná linie.Co nám ten obrázek vlastně říká? Že v trendu nenastala žádná statisticky podstatná změna. Graf by vypadal víceméně stejně, i kdybychom z něj vynechali roky 2006 (extrémní meziroční pokles) a 2007 (extrémní meziroční nárůst). Ve skutečnosti bychom tak získali tvar odpovídající téměř ideální přímce. Jinými slovy, každoroční počet nehod se smrtelným zraněním klesá po zavedení bodového systému stejně rychle, jako klesal předtím. Žádná změna.

Šéf dopravní policie, o jehož schopnosti přicházet s alternativními výklady pozorované reality jsme se už v minulosti přesvědčili, spatřuje úspěch bodového systému jinde. „Když se podíváme na průběžné vyhodnocování, je zřejmé, že 80 procent trestaných řidičů se už přestupku nedopustí. Bodový systém má svůj výrazný výchovný efekt,“ říká ředitel dopravní policie Leoš Tržil v článku na iHned.cz. To ovšem jen potvrzuje dlouholetý argument odpůrců bodového systému, kteří tvrdí, že dopravní služba PČR zjišťuje a trestá jiné chování než to, které vede k nejtragičtějším nehodám!

Jestliže máme aktuálně více než 30 000 vybodovaných řidičů a ohromujících 650 000 lidí má na svém kontě alespoň jeden bod, aniž by se to významněji promítlo do křivky dlouhodobého trendu smrtelných nehod, něco je špatně. Dokonce to lze považovat za důkaz, že množina řidičů přistižených při dopravních přestupcích včetně těch „nejzávažnějších“ není v žádném případě totožná s množinou řidičů, kteří dříve či později zaviní dopravní nehodu s tragickým následkem – ačkoliv Policií i některými médii je nám systematicky vsugerovávána domněnka, že mezi oběma skupinami existuje rovnítko. Podle mého skromného mínění, jež je ovšem pro tento účel stejně dobré jako kterékoliv jiné, vypadá realita spíš nějak takto:

Obě bubliny pochopitelně nejsou v měřítku. Kdyby měla jejich vzájemná velikost reálně vystihovat poměr mezi „vybodovanými“ řidiči a smrtelnými nehodami, musela by levá bublina být asi čtyřicetkrát větší než pravá! A tolik místa tu nemáme.

Závěr
Nepředstíráme, že jsme tu provedli něco víc než zběžnou obrázkovou ilustraci základních faktů. Jakákoliv vážně míněná analýza účinnosti bodového systému by musela vztahovat počet obětí nehod k počtu ujetých „autokilometrů“ – na kteroužto veličinu v oficiálních českých statistikách ovšem nenarazíte, na rozdíl třeba od těch britských. Asi je to příliš pracné.

Z výše uvedených grafů také nelze bez dalšího vyvozovat, že princip bodového systému je v zásadě špatný – a my nic takového ani nenaznačujeme. Otázkou je pouze to, nakolik zdařilá je jeho česká interpretace, zejména spojí-li se s obvyklým modem operandi tuzemských policistů a úředníků.

Bodový systém nesporně přiměl část českých řidičů ke změně návyků a pomohl do jisté míry kultivovat poměry na našich silnicích (které mimochodem nejsou zdaleka tak špatné, jak se nejširší veřejnost, masírovaná permanentní propagandou, domnívá). A jistě není sporu o tom, že přinejmenším někteří z vybodovaných řidičů skutečně nemají na silnicích co dělat.

Tyto zásluhy bodovému systému neupíráme. Považovali jsme však za vhodné ukázat (když se k tomu neodhodlalo žádné z celospolečenských médií!), že v dlouhodobém trendu nehod se smrtelnými následky se jeho přínos prakticky neprojevuje – přičemž právě to bylo hlavním deklarovaným cílem bodového systému. Stránka s úvodníkem z archívního Autocaru tak prozatím zůstává před zažívacím traktem autora těchto řádek uchráněna.

Jirka Červenka