Plaštiak: Proč se mi vyplatí jezdit autem

Nejsem ekolog, zato se snažím myslet hlavou. Spotřebovat víc, než chci nebo potřebuji, mi přijde zbytečné. Mám malé auto. Bydlím v malém bytě. A když je hezky, chodím tu hodinu z práce pěšky. Jenže když hezky není, jezdím autem. Dává mi to nejvíc smyslu. A je to nejlevnější.

Odmítám podporovat zvěrstvo jménem Opencard, jenže i kdyby město za své mizerné služby nežádalo skrytou daň v podobě osobních údajů do zpeněžitelné databáze, využíval bych hromadné dopravy minimálně. Je drahá. Do práce to mám čtvrt hodiny metrem a další čtvrthodinku musím pěšky. Krátká cesta mě vyjde na 24 korun. Pravda, pěkně se projdu, vyčistím si hlavu a ještě po cestě stihnu dobrou snídani.Vlastním ovšem také auto. Žere nejvýš šest litrů na sto kilometrů a v Praze o něco méně. Teplo mého domova dělí od tepla redakce šest kilometrů – měřil jsem to. A teď počítejte se mnou. 6 km * 6l/100 km = 0,36 litru benzínu. To je při dnešních nekřesťanských cenách kolik, dvanáct korun za cestu? Třináct?

Můžete se ohánět poklesem hodnoty auta a cenou všech pojistek, jenže dokonce i na mém skromném ročním nájezdu se cesty do práce a zpět podílí málo. I kdybych jezdil svým autem do redakce každý den – což jako motoristický novinář nemůžu – o víkendech mimo Prahu přibyde na počítadle čtyřikrát tolik kilometrů. Dál by to chtělo složitější výpočet. Ale já tvrdím, že všechny faktory vyjma paliva se těžko nasčítají na víc než deset korun.Nesedí to? Sedí, trik je v předpokladech. Nekupoval jsem si auto na cesty do práce a ty ani zdaleka nevoří hlavní náplň jeho aktivit. Možnost vyhnout se drahé MHD čerpám jako výhodu, vedlejší produkt jiných „investic“. Proto je pro mě téměř zdarma. V mém případě klesá hodnota auta spíš s věkem než pro ujeté kilometry (asi deset tisíc ročně). Kdyby moje C1 stála doma, ztrácela by na ceně stejně jako cestou do redakce. Pojištění mám směšně levné. Rozpočítané na kilometry (přestože pojištění platím, i když jedu metrem) mi cestu do práce prodraží o tři koruny a padesát haléřů.

Protože jsem si auto nepořídil na ježdění do práce, měl bych ho, i kdybych do práce nejezdil. Takže by stálo před domem, ztrácelo na hodnotě a užíralo z mého rozpočtu na pojistkách. Pokud tedy pojistky a pokles hodnoty při cestách do práce zcela zanedbám, neudělám velkou chybu. A přitom na ně mám ve výpočtu velkorysých jedenáct korun rezervy.I kdyby cesta autem stála o trochu víc než MHD, zbývá daleko vyšší komfort a rychlost. Věřte tomu nebo ne, v té nejhorší špičce dojedu z Karlína přes kopec na vzdálený okraj Vinohrad za půl hodiny a většinou mi stačí čtvrthodinka. Poslechnu si u toho rádio a snídani zvládnu třeba v práci. Větrat se můžu po libosti oknem a nemám u toho strach o peněženku.

Drtivá většina autařů v Praze to má stejně jako já. Nebo jim přímo nic jiného nezbývá, leda by se chtěli cestou do práce hodinu a půl tlačit v autobuse. Těch, kteří hromadnou dopravu přehlíží z rozmaru, bude málo, zato jsou zhusta poměrně bohatí a žádná omezení je nezastaví – nezapomeňte, že nízkoemisní zóny dopadnou především na chudší polovinu národa, stejně jako poplatky za vjezd do centra a další skvělé výmysly uvědomělých obyvatel zelené Evropy.Ještě jednou: Předchozí odstavce platí za předpokladu, že už auto máte. To je ovšem případ většiny dojíždějících. Proč by své auto nevyužili, když je pro ně jednou z mála možností, jak si užít trochu nadstandardu. Metro i autobus vyjdou dráž, takže ve skuečnosti ani není o čem přemýšlet. Také vaše rozhodnutí se jistě častěji řídí touhou po osobním pohodlí a úsporách než zájmy planety Země. To je normální. Zvlášť když nad vazbou mezi podstoupením martyria cesty hromadnou dopravou a záchranou světa dosud visí tlusté černé mraky pochybností.Pokud nepojedete do práce autem, svět horší nebude. Otázkou je, jaké máte v těchto dnech alternativy. Jít pěšky se v hustém smogovém oparu nedoporučuje a na kolo je nadto ještě docela zima. Zbývá tedy osobní a městská hromadná doprava. Ta první je pro velkou skupinu lidí rychlejší, pohodlnější, zdravější a bezpečnější. Druhá má na své straně teoretický ekologický potenciál. Kdo z vás je skutečný altruista? Obětujete ráno pohodlí, čas i peníze, abyste spoluobčanům nadělili pár litrů zdravého vzduchu? Gratuluji, jste menšina.

P.S.: Dokud stál lístek osmnáct, jezdil jsem metrem.