Diskuze

NE, podobnou úvahu jsem ještě nečetl a ANO, zamyslel. Asi bych to nedokázal takhle stručně zformulovat, ale kladu si podobné otázky.

Nechápu lidi, kteří berou auto jako symbol sociálního poměřování (a často si přitom myslí, že jsou nadšenci do aut) a oni zase nechápou, jak můžu tvrdit, že Favorit je nejovladatelnější auto.

Nechápu, jak v testech sportovních verzí aut, jako třeba BMW 1M, může autor vytýkat, že interiér se (až na věci, které skutečně k něčemu jsou – tedy volant a sedačky) neliší od výchozí verze. Proč by měl? Kamarád už má druhou Imprezu, a já si pořád nepamatuju, jaký má vlastně interiér. Možná bych si ani nevšiml, kdyby žádný interiér neměla.

Dalo by se tak pokračovat dlouho, tak dlouho, až bych si zkazil náladu. Ale radši si prostě jen budu vážit, že mám kolem sebe několik lidí, kteří to mají stejně.

Mimochodem – momentálně jezdím dvěma auty s r.v. 1990 a jedním s r.v. 2008 a přemýšlím, kde se to po cestě posralo. Nesmyslně dlouhé převody, půlsekundová prodleva plynu při sešlápnutí i puštění, přeposilovaný volant – to všechno ztěžuje užití si jinak nadšeně reagujícího podvozku.

zkoumáním 😉

Něco na tom všem bude. Dlouho jsem nadšenec do aut, odmalička. Teď je mi dvacet, mám řidičák dva roky, najeto nějakých 25 tisíc kilometrů, z toho 17 tisíc s toyotou yaris 1.0 vvti. Než jsem dostal řidičák, byl jsem prostě nadšenec do aut. Pomyšlení na yarise jsem nenáviděl a cokoliv mělo stovku před deset vteřin, byla \“s*ačka\“. Ale jakmile jsem sedl za volant a vyzkoušel řádku aut (několik tisíc jsem najezdil v octavii scout a teď se občas dostanu do volva xc70, mimoto jsem jel pár kilometrů řádkou jiných aut). Volvo je úžasné, relaxující a řídí se oproti ostatnímu specifickým způsobem, byť bych to v žádném ohledu nepopsal jako neochotu auta. Octavie první generace byla oproti ostatnímu, co jsem řídil, mechanický balzám, scout byl tupější, ale pořád parádní a volvo jak jsem řekl. A teď k yarisovi. Miluju to auto, malý benzínový motůrek a krátká převodovka spolu s lehounkou stavbou mi dovolí ho střelit do středně prudké zatáčky na okresce přesahující povolený limit a když to udělám a uberu plyn, cítím v zadku a dokonce i řízení, jak mi zadek auta pomáhá vytočit zatáčku tak, abych netrefil ten strom na tečně. Když chci, jede na dálnici 160, ani nemusím mrknout, sedí na ní nezřídka klidněji, než zmíněná octavie scout.

Abych se tedy vrátil k podstatě – mám rád auta, ale baví mě řídit jako máloco jiného a naučilo mě to milovat auto, které jsem dříve nenáviděl…a přesně vím, o čem Martin psal…:-)

Myslím si, že těch kategorií je ještě podstatně více:
1. LAJFSTAJLÁCI. Lidé, kteří si autem léčí ego. Typický majitel Audi 3.0 TDI, BMW X6, MB řady E a podobně. Neradi řídí, ale nikdy to nepřiznají; potřebují auto na přemisťování se z bodu A do bodu B pokud možno bez toho, aby vůbec věděli, že se pohnuli z obýváku nebo kanceláře. Auto je pro ně součástí image, ač občas bydlí v pronajatém holobytě, autem dávají najevo svoji často neexistující úspěšnost. Musí mít poslední modely pokud možno co nejsnobovatějších aut bez ohledu na smysl takového počínání. Jednají iracionálně již z principu, neboť tím okolí demonstrují, že na to mají. Trpí většinou komplexy, které si léčí snahou mít vždy poslední a rozhodující slovo, ukazovat svoji neexistující převahu všem kolem a mají radost, když se jejich demonstrace nadřazenosti u plebsu setká se strachem a hrůzou v očích. Velmi nebezpeční řidiči!!!
2. ŠEDÉ EMINENCE. Lidé, kteří řídí, protože to je nezbytná část jejich života. Je jim v principu jedno, co řídí, hlavně, když to nezaměstnává jejich mozek a peněženku. Typický příklad Octavia, Fabia, VW. U auta rozhoduje v jejich očích stáří a počet ujetých kilometrů. Řízení vnímají jako nezbytnost existence na tomto světě, chápou pouze okrajově, že pro někoho to je droga. Občas, když mají \“den nebo měsíc blbec\“ mají sklony si dokazovat, že vlastně jejich auto není tak mizerné a že oni nejsou tak špatní řidiči, mají snahu \“regulovat svět podle sebe\“, takže často někoho musí \“vyškolit jak se jezdí\“, protože doprava v jejích očích musí mít nezbytně dogmatický řád. Pořádek musí byť, ať to stojí, co to stojí! Volají po postihu všech, kdo je kdy předjeli, sami pak předjetí vracejí často na přechodech pro chodce, u škol a podobně, aby dotyčný viděl, že jim to taky jede. Nejsou tak apriori nebezpeční, ale alespoň jednou týdně vždy někomu pravidelně \“zavaří\“ nebo \“vyškolí\“ v domnění (zpravidla falešném), že jsou v právu.
3. KLOBOUKÁŘI. Lidé, kteří řídí vysloveně proti své vůli, ale bohužel musí. Jsou si nejistí, často ani neví, kam to vlastně jedou a kudy. Nenávidí z hlouby duše všechny ostatní účastníky provozu, kteří se chovají sebevědomě, nenuceně a samozřejmě. Pro ně je řízení noční můra, volají po přísnější regulaci a zejména jim vadí rychlost, kterou neumějí ovládat a z níž mají panickou hrůzu. Jsou nebezpeční sobě poměrně málo, ale svému okolí strašně, protože jejich jednání je panické, nepředvídatelné a zcela iracionální. Žádají více policistů v provozu a snížení rychlostních limitů, protože podle sebe soudí svět.Také velmi nebezpeční!!!
4. ZÁVODNÍCI. Řídí vysloveně rádi. Mají velmi vřelý vztah k technice, zpravidla i nějaký minimální technický cit. Většinou kupují skutečná sportovní a vysokovýkonná auta, která však obvykle nebývají nebezpečná, ač se pohybují velmi rychle (Porsche, Alfa Romeo, Mitsubishi, Subaru…) neboť tato vozidla bývají vybavena špičkovou technikou, i když často pamatují Šemíka hříbětem. Skutečný závodník je autem posedlý a pořizování stále něčeho nového (lepší tlumiče, brzdy, ECU…) mu působí slast. Často nedokáže pochopit, že někdo nemá orgasmus pokaždé, když usedne za volant. Nesnáší tunery, lajfstajláky a kloboukáře, jsou to u nich ubožáci. Nebezpeční bývají výjimečně, a to zpravidla pouze během závodu s jiným závodníkem kdesi v serpentinách na odlehlých místech (většinou ale platí přísná pravidla, že závod končí tam, kde začíná \“civilizace\“).
5. TUNEŘI. Ověsí auto čímkoli, aby byli in. Nosívali čepici kšiltem dozadu a jezdí všude na plný plyn. Naštěstí to obvykle nebývá moc rychle, protože jejich masově vyráběné šunky ala Golf, Felicia, Fabia, Octavia apod. ověšené nesmysly moc rychle utíkat neumí. Nebezpečí setkání s nimi spočívá zejména v jejich sebestřednosti a potřebě ukazovat se kdykoli a kdekoli (opět přechody, školy, školky, obchodní centra, parkoviště, atd.).
6. VIDLÁCI. Lidé, kteří si nelámou hlavu prakticky s ničím, jezdí, jak se jim právě hodí. Zpravidla jezdí tak, aby co nejjednodušším způsobem dojeli kam potřebují a jsou ochotni i připustit, že ostatní mají zájem stejný. Policie není moc jejich přítelem, protože většinou striktně trvá na dodržování nějakého nesmyslného řádu i tam, kde je jeho vynucování samoúčelné. Často jezdí i neuvěřitelných plečkách a dokud to jede, nemají důvod do toho vrážet peníze. Případné nebezpečí setkání s nimi spočívá v tom, že si nelámou hlavu s tím, zda si dají před jízdou pivo, zda má auto sjeté nebo nové pneumatiky, zda svítí červená nebo jiná, protože prostě nikde nikdo – tak proč striktně dodržovat předpisy.
ŽENY. Ženy jsou samostatná kapitola. Způsobí nejvíce nehod, často však policie z přestupku obviní zcela jiného účastníka. Řízení je obvykle nebaví, je pro ně nutné zlo a jejich zájem je nadřazen celému světu. Trpí utkvělou představou, že jezdí nejbezpečněji na světě, všichni ostatní jsou prasata, která je třeba vychovávat a měnit a skutečnost, že bourají v průměru po 4 měsících je v tomto názoru překvapivě utvrzuje. Jezdí téměř výhradně v nových automobilech, které během 2 let používání dokáží dokonale zvrakovat a tak vzniká opět potřeba jezdit v novém. Jsou nebezpečné z hlediska nehody, následky takových nehod však nebývají smrtelné, o to však náročnější na nervy.

Tak takych co jazdia 80km/h za kamionom by som nakopal najradsej do zadku. Za kamionom sa ich nazbieria 4-5, pekne nalepenych jeden za druhym a ten kamion uz nepredbehne nikdo. Ked sa Vam tak paci za kamionom, kludne, len nechavajte aj niake rozostupy aby ostatni co chcu ist rychlejsie mohli takuto kolonu predbehnut.

Já asi trochu patřím do obou skupin z článku a trochu do žádné. Mám rád auta, mám oblíbené dodávky(Nissan NV200), sedany (Kia Cadenza, Peugeot 508), sportovní auta (Peugeot RCZ, Nissan GT-R, BMW Z4), kamiony atd. A taky rád řídím – většinou mi vyhovuje jet 100m za kamionem nebo jiným autem, a na okreskách zase rád projíždím trochu rychleji zatáčky.
Ale když někoho vezu tak projíždím zatáčky pomaleji – protože vím, že v pozici spolujezdce to není moc příjemné když vás to tlačí na stranu. A hlavně mě hrozně baví řadit – ne rychle, ale naprosto plynule přeřadit, aby to ostatní v autě nepoznali. Miluji ten pocit ovládnutí auta.
Schválně si někdy zkuste nespěchat jet 50/90, před obcí nebrzdit, nechat auto zpomalit, nepředjíždět, je to úplně jiné a i když ujedete velkou vzdálenost budete odpočatí – jezdí se takhle například ve Švýcarsku, kde jsem jel v noci po silnicích první třídy z Ženevy do Freiburgu a skoro jsem nebyl unavený.

Kupte si dynamičtější auto a nemusí Vás štvát…

Mimochodem, podle nicku Integrale je zcela evidentní, že autor má Alfu Romeo… 😀

Mam seriovych 160k, to je myslim vcelku seriozny vykon. Ale ani s 300k cloveku moc nepomoze ked na to nie je cesta

Za normálních okolností samozřejmě jezdím klidně a \“střelit do zatáčky\“ znamená, že na kusu silnice, kterou dobře znám, vjedu směrem do kopce do vracečky třicítkou, čtyřicítkou a přidám do toho plyn (na dvojku) a nechám se s mírnou nedotáčivostí vytáhnout :-). Samozřejmě si uvědomuji, že jsem v krizovém období mezi dvaceti a třiceti tisíci najetými kilometry a jako takový si dávám sakra pozor, abych nedělal zbytečné bejkárny tam, kde nevím, zda si to mohu dovolit…:-)

Hehe, měl jsem naprosto stejné řidičské začátky, ale to nadšení z Yarise stejně moc nechápu. Je to malé a reagující auto, to každopádně, ale ve své době to byl řidičsky spíše podprůměrný hatchback. Až zkusíš něco alespoň kapku komunikativního, naznáš, že Yaris je docela pruda 🙂

Mimoto nechápu, jak se dá s Yarisem střelit zatáčka – mě se vždycky snažil vytřepat ze sedadla ještě dříve, než jsem se dostal k limitu 😀 A řízení, jakkoli je v něm určity stupeň citu, je dosti lehké a nepřímé…

Děkujeme teenagerskému odborníkovi za osvětlení situace.
Kdyby to snad někdo nepochopil: nekupujte italský auta, jsou to šmejdy!

Každá kategorie označuje sebe sama pojmem \“normální člověk\“.
To je v pohodě. Kategorie \“normální člověk\“ je sumou všech těchto kategorií.