Plaštiak: Kde schovává ŘSD krysu?

Možná jste na Autowebu zachytili dvojici pojednání o rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury (o jeho evropských příjmech a o příjmech z rozpočtu ČR). Přestože jsou nevyhnutelně protkány mými osobními názory na fungování světa, snažil jsem se je stavět na rozumně objektivních základech. Trocha hraní s čísly stačila na odkrytí obrovské hromady špinavého prádla, které česká vláda schovává pod nánosy evropských dotací. Nebylo to zdaleka všechno špinavé prádlo. Nedošlo třeba na téma, které je podle mého hlavním a největším problémem české silniční sítě: Téma kvality asfaltových směsí, které naši silničáři používají.

Chtěl jsem původně vydat ještě stručný třetí díl článku o SFDI, ale text postavený na vlastním pozorování se hodí víc mezi blogy. Na rozdíl od rozpočtových záležitostí jde o špínu tak špinavou, ži ji v žádném dokumentu nenajdete. Zato jsou jí plné silnice.

Nevím, jak vypadají vaše stereotypy, ale já se dvakrát až třikrát týdně vydávám po dopravní tepně číslo sedm z Prahy do Chomutova. Už jsem na to narazil v jednom ze starších blogů (o měření rychlosti). Sleduji práci silničářů na sedmičce léta, zejména od roku 2006, kdy jsem začal novinařit. Za tu dobu jsem například na obchvatu Loun viděl už nejméně dvě kompletní výměny povrchu (kdo si to má pamatovat). Opravdu nevím, jestli ta poslední byla vloni nebo předloni, nicméně na jednom z úseků se asfalt opět totálně rozpadl. Ne v zimě, ale v létě.

Není to jen vina provizorního záplatování, které praktikují čeští silničáři, protože v relativně novém úseku by předně neměly být žádné díry. Jsou tam. A kdekoli kdokoli položí nový povrch, se díry znovu rychle udělají. Ne za tři roky. Za rok. Naše silnice ztratily schopnost přežít v dobrém stavu jedinou zimu.Mám takový divný pocit, že to dřív bývalo o pořádný kus lepší. České vozovky nikdy nepatřily k rovným, ale tak rozbité jako právě dnes nebyly nikdy. Bohužel je to jen můj pocit, kolegové z redakce hledí do minulosti méně obdivně. Chvílemi mluví dokonce s pochopením, za leccos skutečně mohou poslední dvě tuhé zimy. Proto bych rád znal také váš názor – neváhejte se o něj podělit v diskuzi pod článkem.

Pohled do rozpočtu Státního fondu dopravní infrastruktury však přeci jen něco naznačuje. Podle něj se vloni na údržbu a opravy silnic první třídy a dálnic vydalo celkem 7,3 miliardy korun. Pokud půjdeme postupně zpět až do roku 2005, dostaneme čísla 5,5 mld., 5,7 mld., 4,8 mld., 5,2 mld. a 3,6 mld. (sestupně). Také v letech 2002-2004 se výdaje na údržbu a opravy pohybovaly pod čtyřmi miliardami, takže číslo z roku 2005 není pouhou anomálií. Výroční zprávy SFDI jsou bohužel zjevně sestaveny tak, aby byly pokud možno nesrozumitelné. Proto bych vám tato čísla jako správná rozhodně nepodepsal.

Pokud správná jsou, ukazují, že náklady na opravy dálnic a silnic první třídy vzrostly mezi lety 2005 a 2010 na víc než dvojnásobek. Nemáme dvakrát víc silnic, divil bych se, kdyby silnic první třídy přibylo deset procent. A na expanzi dálniční sítě to se mnou neuhrajete – náklady na opravy dálnic totiž tvoří sotva čtvrtinu celkové částky. Ani zima nebyla vloni dvakrát tužší než kdy předtím. Opravy silnic zkrátka stojí dvakrát víc než před pěti lety a ani korekce podle inflace na tom mnoho nezmění (od roku 2005 se ceny zvýšily asi o 15 procent).

Otázkou je, co může být příčinou. Opět si rád přečtu také váš názor, ale nabízím dvě vlastní vysvětlení, která k sobě mají jen zdánlivě blízko.Scénář A: Bezelstná neschopnost
Pokud stát v prvních letech nového tisíciletí vydával na údržbu silniční sítě málo peněz, může se mu to dnes vracet. Pohár tiché trpělivosti českých asfaltových směsí možná prostě přetekl. Rozpadají se proto, že se jim už léta nedostává potřebné péče. Mnohokrát jsem slyšel z rádia představitele Ředitelství silnic a dálnic, kteří posluchače přesvědčovali o platnosti této teze. Udělal někdo prostě chybu?

Má to malý háček. Jenom opravdu velký blbec udělá chybu, a pak po ní jezdí den co den do práce, aniž by cokoli postřehl. Když říkám, že jsou naše silnice dnes horší, nemluvím o posledním roce. Postupný rozklad trvá nejméně pět let. Pokud by zhoršující se stav silnic byl něčí chybou, musel by se dotyčný pomýlený altruista dávno chytit za hlavu a zkusit svou chybu napravit.

Místo toho české úřady mlčky a bez pozastavení platí rok od roku víc za opravy. Takže přichází…Scénář B: Sprostá krádež
Můžete to zkusit, ale sotva mě přesvědčíte, že nemám pravdu. Firmy, které staví naše silnice, používají stále nekvalitnější asfaltové směsi. Vždyť záplaty vypadají dnes úplně stejně jako před deseti roky, jsou odbyté na povrchu i pod ním. Jak to, že dřív zvládaly fungovat déle? Dnes nepřežijí ani jedno léto, natož zimu. A jak to, že dřív vydržel nový povrch silnice nepřiměřeně málo (řekněme tři roky) a dnes zvládne pouze tragicky málo (rok)? Pravda, provoz zhousl. Ale za posledních pět let nepřibylo tolik kamionů, aby vrátily české silnice do středověku.

Žádná kombinace jmenovaných faktorů nemůže způsobit zdvojnásobení ceny oprav.

Naopak používání nekvalitní obalované směsi vysvětluje všechny problémy českých silnic výborně. A já vám můžu konečně přiznat, že ji nemám ze své hlavy. Zaslechl jsem kdysi kdesi příběh o iniciativním mladíkovi z ŘSD. Když prý viděl specifikace používaných směsí, sám ve volném čase zpracoval zprávu, ve které navrhl několik zlepšení. Když jeho nadřízený dokument viděl, vytáhl ze šuplíku v podstatě stejnou zprávu. Najít řešení není problém. Jenže ředitelé velkých stavebních firem podle všeho nemají o zlepšení zájem – jednoduše ho zakázali. Než však začnete lomit rukama, berte prosím v úvahu, že neumím nic z napsaného dokázat a jde tedy o ryzí spekulace.Musíte uznat, že druhý scénář vypadá při pohledu na průměrnou mezinárodní silnici v České Republice velice pravděpodobně. Nejde samozřejmě o úspory výrobních nákladů. Materiály na výrobu obalované směsi budou v nákladech na stavbu silnic téměř haléřovou položkou. Jde právě o ony opravy – firmy staví nekvalitní silnice, které pak draho a často opravují. Prvních pár let ještě ze svého (peníze mají nejspíš započítané už v ceně původní zakázky), pak už navěky za peníze státu. Výnosné – podle rozpočtu SFDI nejméně dvakrát výnosnější než dělat silnice dobře.

Asi nejhorší na tom celém je, že pokud by předchozích pár řádek bylo pravdivých, vůbec by mě to nepřekvapilo, nešokovalo, nevyvedlo z konceptu. Míra nechopnosti zůstává přibližně konstatní, loupení bují – proto pokládám za pravděpodobnější scénář B. Podobné věci se u nás dávno staly nornou. Buďme ale pro dnešek skromnější a zaobírejme se místo sociologie jen silnicemi. Po rozbitém asfaltu přeci jezdíte také a jistě máte na jeho stav vlastní názor. Podělte se o něj s ostatními stejně jako já.