Peugeot 308 GT 1.6 THP 205: Na dálnici a okreskách

Aktuální generace Peugeotu 308 je pořád hezké auto, se kterým se i moc příjemně jezdí. Má výkon 205 koní a přitom je moje dlouhodobá spotřeba 7,7 litrů. A je to kombinace města, 140 km/h na dálnici a dost divokých jízd po různých malých silničkách. Mimochodem – ve všech zmíněných prostředích je 308 GT jako doma.

Auto je zvenku kompaktní, vypadá menší, než jak pak působí při jízdě. Překvapí tím, jak tiché a pohodlné dokáže být na dálnici. Interiér je líbivý, s praktickými věcmi typu prostoru ve dveřích pro 1,5litrovou lahev a otravností v podobě dotykového displeje pro ovládání všeho. Musím uznat, že po několikatýdenním užívání jsem si už zvykl a dokáži si nastavit topení i rádio bez nutnosti na 5 minut zastavit.

Zdroj: archiv redakce

Nicméně to nic nemění na tom, že každé řešení s mechanickými ovladači je lepší. Nejnepochopitelnější je pro mě ale pár detailů, které jsou softwarové. Například odbržďování (elektrické) ruční brzdy. Samozřejmě je automatické při rozjíždění auta. Pouze po ránu se auto se mnou pokaždé pralo a úplně nesmyslně se studeným motorem je brzdu potřeba téměř přetlačit.

Další příšernost je zvuk, který vás upozorňuje na otevřené dveře při běžícím motoru a nezabržděné parkovací brzdě (vzhledem k tomu, že tlačítko start-stop je potřeba držet snad 2 vteřiny, než motor opravdu zhasne, stává se to pravidelně). Dojedete, zaparkujete, snažíte se vypnout motor a přitom otevřete svoje dveře a ozve se zvuk připomínající varovnou sirénu v Dukovanské elektrárně.

Zdroj: archiv redakce

K plusovým stránkám auta patří jeho ovladatelnost. Zajímavé je, že v době víceprvkových zadních náprav se Peugeot stále drží zadní pevné vlečené osy, což se opravdu projevuje na odskakování na příčných nerovnostech. Ale pokud překonáte strach, auto i po odskočení zase chytne svoji stopu a jede dál tam, kam chce řidič. A dokáže jet opravdu rychle.

Výborné jsou brzdy – jsou typicky francouzsky ostré, ale ne nepříjemně a hlavně brzdí a nevadnou. Tlumiče a podvozek celkově jsou skvělý kompromis mezi pohodlím a ovladatelností a moje typická testovací trasa Praha – Regensburg a zpátky je pro 308 bezproblémová porce kilometrů.

Zdroj: archiv redakce

Pro řidiče hračičky pak zmíním, že odskakující (a značně se zanořující) zadní náprava dokáže vyloudit velký úsměv na tváři například na dlážděné silnici v zatáčce. Najednou předek drží a zadek je jak na blátíčku a lehce ujíždí ven. K čemuž musím zmínit další plusový bod – stabilizaci lze vypnout, a to bez ohledu na rychlost. Sedačky jsou příjemně pohodlné a i docela dobře bočně vedou, zadní se pak dají dělit asymetricky.

Jako připomínka infantilizace aut může sloužit tlačítko Sport, které (je opět potřeba držet 2 vteřiny) způsobí ostřejší mapu plynového pedálu (neutrální), zčervenání celého přístrojového štítu (zbytečné), změnu displeje mezi budíky na „Dynamic“, kde je průběžně zobrazován výkon, točivý moment a plnicí tlak (zajímavé), ztvrdnutí, a tedy znecitlivění volantu (proč?) a hlavně začne do reproduktorů pouštět zvuk motoru navíc.

Zdroj: archiv redakce

Zajímavé je, jak rozporuplné reakce vyvolává řešení přístrojového štítu nad malým volantem. Části uživatelů to vyhovuje, část to přímo nenávidí. Samozřejmě je problém v tom, že takováto konfigurace znamená, že řidič musí mít volant hodně dole, aby koukal nad ním, a to není vhodné pro každého.

Celkově je 308 GT překvapení v tom, jak dokáže fungovat jako auto na dálniční přesuny a přitom jako hračka na rozbité české silničky někde mezi poli a lesy, kde krásně drží stopu a z řidiče nevytřese duši a odmění se rozumnou spotřebou paliva.

Zdroj: archiv redakce