Diskuze

Jen se chci zeptat. Čistě teoreticky, protože se neustále v tv objevují případy honiček policie s vyníkem. Kdyby se stalo, že by vyník ujel a měl by prohřešek za rychlost apod…. Je možné, že kdyby se vymluvil na osobu blízkou, tak ho nestihne trest?

Pokud je mi známo, mám právo odmítnout výpověď nejen pokud bych ohrozil osobu blízkou ale i sám sebe.

Druhořadý právník Tomáš Beran asi zase blázní. Neuvědomuje si, i když se tu ohání judikaturou evropských soudů, že Listina základních práv a svobod je součástí právního systému všech zemí EU, a přesto většina zemí EU v pohodě zrušili trik s osobou blízkou v oblasti dopravních přestupků. Když to jde např. v Anglii, tak to půjde i v ČR. LZPS se nemusí vůbec měnit, protože zaručuje právo nevypovídat pouze v případě nebezpečí z trestního stíhání jeho nebo osoby blízké.

Čl.37/1 LZPS

Každý má právo odepřít výpověď, jestliže by jí způsobil nebezpečí trestního stíhání sobě nebo osobě blízké.

Co je trestní stíhání a jak se zahajuje je jasně a srozumitelně stanoveno trestním řádem (§ 160 tr. řádu). Zahájení trestního stíhání musí vždy předcházet prověřování dle § 158 tr. řádu. To provádí pouze PČR, nikdy to neprovádí správní orgán nebo Městská policie. Aby někomu na základě nějaké výpovědi hrozilo trestní stíhání, musí být před podáním vysvětlení nejdříve poučen dle § 158 tr. řádu. Pokud ho PČR poučí před podáním vysvětlení pouze podle § 12 zák. o PČR, nebo ho správní orgán nebo Městská policie poučí podle jiných paragrafů a jiných zákonů, protože MP ani správní orgán nemohou provádět úkony v trestním řízení dle trestního řádu, tak žádné nebezpečí z trestního stíhání nehrozí.

Pokud tě před podáním vysvětlení nepoučí policejní orgán dle § 158 tr. řádu, tak ne. A MP ani správní orgán nejsou orgány činné v trestním řízení, ty tě ani dle tohoto paragrafu před podáním vysvětlení poučovat nemůžou.

Druhořadý právník se pozná podle toho, že nedokáže rozeznávat a odlišovat, co to je trestní řízení a co to je přestupkové řízení, nechápe rozdíly mezi přestupkem a trestným činem. Nebezpečí z trestního stíhání hrozí pouze za spáchaný trestný čin, nikoliv za přestupek. Není potřeba hledat nějaký extenzivní výklad pojmu trestný čin, protože přímo v LZPS je stanoveno, jakým způsobem se stanoví, co je trestným činem.

Čl.39 LZPS

Jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem …

Co je trestným činem, je definováno trestním zákonem, nikoliv zákonem o přestupcích. Skutková podstata každého jednotlivého trestného činu je uvedena pouze v trestním zákoně, jakékoliv jiné jednání, které není výslovně uvedeno v trestním zákoně, nelze v žádném případě považovat za trestný čin.

§ 3/1 tr. zák

Trestným činem je pro společnost nebezpečný čin, jehož znaky jsou uvedeny v trestním zákoně.

Stejně tak není potřeba hledat nějaký extenzivní výklad pojmu "trestní stíhání", protože je jasně a srozumitelně vyloženo trestním řádem, že trestní stíhání hrozí pouze za spáchané "trestné činy" nikoliv za přestupky.

§ 160/1 tr. řádu

Nasvědčují-li prověřováním podle § 158 zjištěné a odůvodněné skutečnosti tomu, že byl spáchán TRESTNÝ ČIN, a je-li dostatečně odůvodněn závěr, že jej spáchala určitá osoba, rozhodne policejní orgán neprodleně o  zahájení TRESTNÍHO STÍHÁNÍ …

To ustanovení zde samozřejmě platí taktéž. Provozovatel neodpovídá. Ovšem správní orgán může dojít k závěru, že se jedná o účelovou obhajobu. Je jen na Vás, jestli se proti tomu odvoláte a oni Vám dokážou něco jiného.

Vaše argumentace je logická a na první pohled by se mohla zdát správnou.Nicméně pravda bude asi blíže tomu, co je v úvodním článku.

Vaše argumentace je opět doslovná. Ovšem judikatura hovoří jinak a zřejmě i evropská. Takže pokud by se institut osoby blízké vytratil z přestupkového zákona, mohl by se člověk domáhat ustanovení z LZPS.

Já Vám zde poskytnu část textu z rozhodnutí NSS: SJS 309/2004 2 As 3/2004.

text: "Nejvyšší správní soud při svých úvahách vycházel ze skutečnosti, že i na přestupkové

řízení se přiměřeně vztahují některé limity obsažené zejména v Listině základních práv a

svobod a v Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ostatně i Ústavní soud

uvedl ve svém nálezu ze dne 23.11.1999, sp. zn. Pl. ÚS 28/98 (Sbírka nálezů a usnesení, sv.

16, str. 185 a násl.): Každá sankce za přestupek je v režimu čl. 6 odst. 1 Evropské úmluvy

(srov. Case of Lauko v. Slovakia. European Court of Human Rights 4/1998/907/1119 z

2.9.1998 a Case of Kadubec v. Slovakia. European Court of Human Rights 5/1998/908/1120 z

2.9.1998), i když pokuta nedosáhne uvedené výše. To platí bez ohledu na skutečnost, že za

přestupek nelze stanovit trest odnětí svobody a trest není veden ve zvláštním rejstříku."

Je to z rozhodnutí o kasační stížnosti, kdy NSS dovodil, že "výmluvu" na osobu blízkou lze vyvrátit i nepřímými důkazy a lze ji označit za účelovou.

Z uvedeného vyplývá, že pokud by skutečně institut osoby blízké byl z přestupkového zákona vypuštěn, lze jej dovodit z LZPS. Následný spor, by zřejmě skončil dle zmíněné litaratury.

Jinak druhořadý právník se nepozná podle toho, že nerozezná přestupkové řízení od trestního stíhání, to totiž nerozezná snad jen nesvéprávný člověk. Ale druhořadý právník se pozná dle toho, že neumí jednotlivá ustanovení interpretovat v souladu s judikaturou "nejvyšších" soudů, která je velmi často zásadní a určující směr při dalším rozhodování.

Judikatura nehovoří jinak. Když už jsi četl ten rozsudek NSS, tak jsi měl přečíst i následující odstavec, kde je jednoznačně specifikováno, že právo nevypovídat proti sobě nebo osobě blízké v případě nebezpečí trestního stíhání je dáno v čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na úrovni zákonné je pak upraveno v trestního řádu. Týká se tedy pouze trestního řízení nikoliv přestupkového řízení.

V případě nebezpečí postihu sebe nebo osoby blízké za přestupek má osoba podle zákona právo nevypovídat jen na základě zákona (nikoliv ústavního zákona), např. § 60/1 přestupkového zákona, nikoliv na základě LZPS. Zákonodárci totiž přiměřeným způsobem promítli ústavní právo nevypovídat proti sobě nebo osobě blízké v případě trestního stíhání i do přestupkového zákona, aby měla osoba právo nevypovídat proti sobě nebo osobě blízké i v případě nebezpečí postihu za přestupek. Ale pokud toto právo z přestupkového zákona odstraní nebo jinak upraví, tak na to již nebude nárok, protože toto právo zakotvené v LZPS platí pouze v případě nebezpečí trestního stíhání. Stejným způsobem to funguje i v jiných státech EU.

Cituji z rozsudku NSS vedeným pod č.j. 2 As 3/2004-70:

Proto také se Nejvyšší správní soud v souzené věci nemůže ztotožnit s výkladem ustanovení § 60 odst. 1 zákona o přestupcích, použitým stěžovatelem. Toto ustanovení totiž zakotvuje právo odmítnout podání vysvětlení v situaci, jestliže by v důsledku tohoto podání vysvětlení hrozilo osobě vysvětlení podávající nebo osobám jí blízkým podle ustanovení § 68 odst. 4 zákona nebezpečí postihu za přestupek. Toto právo neobviňovat sebe nebo osoby sobě blízké je v řízení o přestupcích přiměřeným průmětem ústavního práva, jež je pro účely trestního stíhání zakotveno v čl. 37 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a na úrovni zákonné je pak pro účely trestní upraveno v § 100 trestního řádu. Ustanovení § 60 odst. 1 zákona o přestupcích ovšem nesporně nemůže sloužit k tomu, aby se kterákoliv osoba mohla zříci své odpovědnosti za spáchaný přestupek tam, kde není dostupné přímé svědectví či přímý důkaz, a to pouhým odkazem na to, že přestupek spáchal někdo jiný, bez další specifikace této osoby s poukazem, že se jedná o osobu blízkou.

V trestním řízení se samozřejmě nemůže jako důkaz použít žádná (ani zaprotokolovaná) výpověď z přestupkového řízení. Pokud tvrdíš opak, tak nemáš o trestním řízení ani potuchy. V trestním řízení se výpověď musí provést přesně dle trestního řádu, aby ji mohlo být možné použít jako důkaz. V žádném případě nelze jako důkaz použít podání vysvětlení PČR podle § 12 zák. č. 283/1991 Sb, nebo dokonce podání vysvětlení správnímu orgánu, dokonce nemůže být jako důkaz použita ani výpověď dle § 158/5 tr. řádu.

§ 158/5 tr. řádu

O obsahu vysvětlení, která nemají povahu neodkladného nebo neopakovatelného úkonu, se sepíše úřední záznam. Úřední záznam slouží státnímu zástupci a  obviněnému ke zvážení návrhu, aby osoba, která takové vysvětlení podala, byla vyslechnuta jako svědek, a soudu k úvaze, zda takový důkaz provede. Nestanoví-li tento zákon jinak, úřední záznam nelze v  řízení před soudem použít jako důkaz. Je-li ten, kdo podal vysvětlení, později vyslýchán jako svědek nebo jako obviněný, nemůže mu být záznam přečten, nebo jinak konstatován jeho obsah.

Trestní řízení je opravdu o něčem jiném než přestupkové řízení. Žádná výpověď provedená během přestupkového řízení nemůže být použita jako důkaz v trestním řízení. Proto nehrozí v žádném případě na základě podaného vysvětlení v přestupkovém řízení žádné trestní stíhání.

Jinak za přestupek hrozí pouze sankce, nikoliv trest. Trest hrozí pouze za trestné činy a je veden v trestním rejstříku. Sankce a trest není to samé a nelze je poměřovat. Účelem sankce je také něco jiného než účelem trestu. Trest je jedním z prostředků k dosažení účelu trestního zákona. Účelem trestního zákona je chránit zájmy společnosti, ústavní zřízení České republiky, práva a oprávněné zájmy fyzických a právnických osob (viz § 1 tr. zák). Účelem sankce je zejména to, aby občané neztěžovali plnění úkolů státní správy (viz § 1 zák. č. 200/1990 Sb.).

§ 11 zák. č. 200/1990 Sb.

(1) Za přestupek lze uložit tyto sankce:

a) napomenutí,

b) pokutu,

c) zákaz činnosti,

d) propadnutí věci.

§ 27 tr. zák.

Za spáchané trestné činy může soud uložit pouze tyto tresty

a) odnětí svobody,

b) obecně prospěšné práce,

c) ztrátu čestných titulů a vyznamenání,

d) ztrátu vojenské hodnosti,

e) zákaz činnosti,

f) propadnutí majetku,

g) peněžitý trest,

h) propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty,

ch) vyhoštění,

i) zákaz pobytu.

Plést si sankce s tresty je také jedním ze znaků druhořadého právníka.

Tak tato odpověď mně skutenčně vyvolala usměv na tváři, zejm. pak její poslední věta. Pokud nejste právník, pak obdivuji vaší znalost nebo orientaci v zákoně. Pokud ovšem právník jste, tak bych skutečně raději stál v oné pomyslné druhé řadě, nežli v té první po vašem boku.

Neboť dle mého se dobrý právník nevyznačuje tím, že jen bezhlavě cituje ze zákona. Pak by skutečně právníci být nemuseli a lidé by si mohli číst v zákoně a řešit právní situace sami.

Pojem sankce, který jsem já použil, byl samozřejmě myšlen jako pojem obecný. Tzn. že za porušení právní normy (může) následuje sankce. To, že trestní zákon za porušení svých právních norem, označuje sankci pojmem trest, je sice pravda, ovšem v žádném případně to neznaméná, že trest není sankcí. Přestupkový zákon

žádné speciální označení sankce nemá, proto užívá tohoto obecného pojmu. Sankce je totiž újma, kterou musí ten, kdo porušil zákon, strpět. Sankcí může být např. i neplatnost smlouvy v soukromém právu, pro nedostake formy. K tomu by se dalo napsat mnoho řádek, ale to zde nemůžu. Pokud nesdílíte stejný názor, doporučuji vám vřele abyste si přečetl knihu Teorie práva od prof. Viktora Knappa, který je povážován za největšího právního teoretika 20. stol. v ČR.

Další věc, já jsem netvrdil, že vysvětlení o přestupku musí být důkazem v trestním řízení. I když důkazem nebude, protože to zákon nestanoví jinak, tak může být hojně využita při vyšetřování jako indicie. Pak se může použít i jiný důkaz na usvědčení osoby pachatele. Prostě by vysvětlení mohlo Policii ulehčit vyšetřování a obstarání jiných relevantních důkazů, které by pak před soudem byly použity v neprospěch třeba té osoby blízké.

Holt je to tak, nedá se nic dělat. Musíš se už smířit s tím, že LZPS zaručuje právo odmítnout výpověď pouze v nebezpečí trestního stíhání. Proto je to tam také takto výslovně uvedeno. Žádné trestní stíhání nehrozí v přestupkovém řízení. Trestní stíhání hrozí pouze za spáchané trestné činy. Je úsměvné tu vykládat, že by mohl někdo způsobit nebezpečí trestního stíhání své nebo blízké osoby při projednávání dopravního přestupku, jako je např. nesprávné parkování nebo překročení povolené rychlosti. Ani jedno z toho není trestným činem a nehrozí za to žádné trestní stíhání. Proto také zákonodárce může bez změny LZPS změnit pouze samotný přestupkový zákon, popř. zákon o PČR. To nejsou ústavní zákony a mají nižší právní sílu než LZPS.

V případě zjištění trestného činu vykonává dozor nad zákonností a vyšetřováním policie státní zástupce, který nedovolí nikdy vyšetřovat trestný čin jako přestupek.

Dekuji za vynikající příspěvky v diskuzi. Doufám, že tvuj oponent skutečně není právník. Dle jeho způsobu interpretace bych tipoval, že se jedná o nějakého úředníka. Tímto se mu nechci vysmívat, jenom bych rád upozornil na fakt, že tito lidé často pracují s právem, ale sami právnící nejsou a pak se může stát, že takto argumentují a nechápou ani význam judikatury evropských soudních institucí. Nicméně, jsem rád, že takové diskuze probíhají, alespoň si může obyčejný člověk udělat vlastní názor na celou problematiku.

Tvé odpovědi jsou k smíchu. Nechápeš vůbec co to je trestní řízení a co to je trestní stíhání. Trestní zákon nebo trestní řád jsi neviděl ani z rychlíku. Ustanovení o možnosti odepřít vypovídat proti osobě blízké z LZPS se na přestupky prostě nevztahuje a s tím se budeš muset smířit. Je to jednoznačně dané právě LZPS, která má sílu ústavního zákona. Tvé komentování, jestli je krádež trestným činem nebo přestupkem je také zcestné. Pokud někdo něco úmyslně ukradne, tak to může být klidně trestným činem i když je škoda 1 Kč, nezáleží pouze na výši škody, záleží na nebezpečnosti činu pro společnost, která musí být u trestného činu nikoliv nepatrná. U trestného činu "krádež" dle § 247/1b),c),d),e) trestního zákona vůbec nezáleží na výši škody, vždy je to trestný čin. Policie samozřejmě ještě před výslechem musí vyhodnotit, zda se jedná o přestupek nebo trestný čin, ještě před výslechem musí v případě trestného činu "zahájit úkony trestního řízení", což je vlastně informace pro státního zástupce. Teprve potom je možné někoho vyslechnout k trestnému činu, musí se postupovat přesně podle trestního řádu. V případě přestupku se neprovádí podání vysvětlení podle trestního řádu a proto nemůže být tímto vysvětlením způsobeno žádné nebezpečí trestního stíhání určité osoby. Jinak jsem soudce Obvodního soudu pro Prahu 9, trestní oddělení.