Opel Astra Turbo
Zrovna ve chvíli, kdy už to vypadalo, že Opel nadobro zlomil hůl nad konkurenceschopnými výkony a všechny své sportovní aspirace odevzdaně naložil na laminátový hrb svému, nutno dodat, dokonalému Speedsteru, se konečně zvedl pesimistický opar a opravdové záměry Opelu vyšly v plné odvážnosti najevo.
170 koní testované Astry Turbo už na přijatelně rychlou jízdu jakž takž stačí, ale jak poslední měsíce definitivně potvrdily, zdaleka u nich nezůstane. Po Novém roce se tu objeví plnohodnotná dvousetkoňová verze, nepokrytě zaměřená na nový Golf GTi se stejnou specifikací (dvoulitrové turbo, pohon předních kol, 200 k) a koncem roku snad i sériová Astra GTC s 240 koňmi v roli opožděné odpovědi na Golf R32 a spol.
Opel Astra fotogalerie – vše co potřebujete vidět
Opel své sportovní ambice nestrčil do šuplíku, což je jistě chvályhodné, ale zároveň i pochopitelné, protože ani nemohl jinak. Od začátku si totiž od nové generace Astry slibuje mnoho; přinejmenším to, že se postaví Golfu jako rovná rovnému, a i když nebudou prodejní čísla rychlých verzí nijak vysoká, pro solidní image Astry jsou sportovní verze životně důležité. Koneckonců testy sportovních variací jsou vždy čtenější a přitažlivější než recenze startovních modelů se základní cenou. Na bilboardech také nikdy nevidíte holé provedení na plechových kolech, nýbrž to nejlepší, co je v té chvíli k mání.
Tuto roli dnes zastává testovaná verze 2,0 Turbo, alespoň do doby, než se tu objeví dvousetkoňové provedení. Je snížená o 15 milimetrů, ostré hrany sedmnáctipalcových ráfků podvedomě vzbuzují dojem kovaných kol (to nejlepší, co můžete mít), má obvyklou velikost pneumatik 215/45, na konci střechy malý spoiler a oválnou koncovku výfuku. Až na ty povedená kola to jsou všechno položky, které byste mohli k libovolnému současnému stosedmdesátikoňovému hatchbacku přiřadit se zavřenýma očima. Ať už by šlo o jakoukoli značku, k takovému výkonu patří do povinné výbavy.
To samé platí i pro interiér, hlavně pro kožený tříramenný volant a hliníkové pedály. Sedačky jsou příjemně tvarované a vůbec nevadí, že v tomto případě nejsou potažené kůží. Když venku mrzne, nebo je naopak horko k padnutí, látkový potah je vlastně mnohem příjemnější. Volant se dobře drží a jeho tlustý věnec se rozměrově určitě nechal inspirovat BMW.
Palubní deska a přístroje mají stejnou vizáž jako nižší verze Astry a v samotném interiéru tak není skoro nic, co by vám řeklo, že tohle je prozatimní vrchol řady. Možná si to Opel schovává pro silnější verzi, nebo když ne pro ni, tak určitě pro GTC. Po chvilce za volantem ale hned pochopíte, že má k tomu pádné důvody, protože přes obstojný výkon se slabší Turbo stále kloní ke komfortu a klidnému svezení, než aby udělalo krok směrem k ostřejší jízdě.
Je to znát skoro na všem, od motoru až po chování podvozku. Tlačítkem Sport, umístěném na středu palubní desky, sice přitvrdíte jak tlumiče, tak i řízení a reakci na plyn, ale v podstatě nepoznáte žádný rozdíl, možná jen v tom, že v okamžiku aktivace se při stejné pozici plynového pedálu zvýší výkon. Nízkotlaké turbo dává motoru výbornou pružnost, což dokazuje i fakt, že vrchol točivého momentu přichází pod hranicí dvou tisíc otáček. A ne, tohle opravdu není turbodiesel, i když s ním tak můžete klidně jezdit. Vytáčet motor k šesti tisícům a čekat na další nával výkonu nemá žádný smysl.
Spotřeba se pohybuje kolem 11 litrů na sto, což je dobrá hodnota na to, že i 180 km/h je na dálnici komfortní rychlostí, a navíc můžete bez obav jezdit na 95 oktanů.
Brzdy jsou slušné, ale když budete opakovaně brzdit o stupeň silněji, než kolik potřebujete pro nájezd do zatáček, dají se celkem rychle unavit. Šestistupňová převodovka je hladká, ale mohla by mít klidně o pár centimetrů zkrácené dráhy řazení, i když to platí i pro řadu dalších aut.
Citlivost řízení odpovídá celkovému nastavení všech ostatních ovladačů a není vůbec špatné, ale ani ne nejlepší. Je z něj cítit klid a rozvážnost, která je daná i tím, že ať se snažíte sebevíc, v rychlých průjezdech zatáčkami se dočkáte nedotáčivosti nebo přinejlepším neutrálního chování. Stabilizační systém o sobě dává stále vědět a žádný stupeň náhlého ubrání plynu nebo šlapání na brzdy nedonutí zadní kola k vybočení do strany.
Je to právě tahle vlastnost, která Astru bezpečně zařazuje do roviny civilních hatchbacků. Je celkem rychlá, to ano, a také se příjemně řídí a v rámci konkurence v žádné kategorii nezaostává, a jako taková je tedy úspěšným počinem. Nehraje si na to, co není, a jestli v ní chce někdo mermomocí vidět sportovní auto, nedorozumění není na její straně.
V důsledku to znamená, že ve všech hlavních kritériích má splněno. Zároveň však platí, že pravověrné sportovní zážitky v jejím zadání očividně chyběly a v případě Astry se na ně stále čeká.
Marek Nastoupil
