Odpovědnost za škodu způsobenou rozbitou silnicí

K dopravní nehodě a tedy i k poškození vozidla dochází často vlivem závad ve sjízdnosti, které jsou způsobeny povětrnostními podmínkami nebo stavem samotné vozovky. Odpovědnost vlastníka pozemní komunikace za škodu je ovšem značně zúžena a přichází v úvahu jen v zákonem vymezených případech, které jsou definovány jakožto závada ve sjízdnosti. Co je a co není závadou ve sjízdnosti bude zřetelné z následujícího výkladu.

Závadou ve sjízdnosti se dle ust. §26 odst. 6 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, rozumí taková změna ve sjízdnosti dálnice, silnice nebo místní komunikace, kterou nemůže řidič vozidla předvídat při pohybu vozidla přizpůsobeném stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.

Současně dle ust. §27 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích platí, že vlastník dálnice, silnice nebo místní komunikace odpovídá za škody vzniklé uživatelům těchto pozemních komunikací, jejichž příčinou byla závada ve sjízdnosti, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit, u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit, ani na ni předepsaným způsobem upozornit.

Jak ze shora uvedeného plyne, je závadou ve sjízdnosti pouze taková vlastnost pozemní komunikace, kterou řidič nemůže předvídat za podmínky, že dodržuje pravidla silničního provozu (např. předepsanou rychlost) a že v případě např. zhoršených povětrnostních podmínek přizpůsobil jízdu (opět např. rychlost) stavu vozovky.

Kdy nárok uplatnit nelze?

(Ne)předvídatelnost

Nepředvídatelnost závady ve sjízdnosti je stěžejní podmínkou uplatnění nároku na náhradu škody. Tak např. vlastník vozidla nemůže uplatnit nárok na náhradu škody v případě, kdy je rozbitá silnice, řidič chvíli kličkuje mezi výtluky, až mu to jednou „nevyjde“, do výtluku vjede a poškodí své vozidlo. V takovém okamžiku proto pro něj nebylo nepředvídatelné, že se závada ve sjízdnosti „vyskytne“, když byla silnice zničená v delším úseku a měl proto po zjištění prvního výmolu okamžitě zpomalit natolik, aby do dalšího už nevjel.

Bude-li se tedy jednat o část pozemní komunikace, která je v delším úseku ve špatném stavu, sotva bude vlastník vozidla argumentovat tím, že se dalším výtlukům nemohl vyhnout.

Dalším argumentem, který rozhodně není na místě, je:“Tam to znám, tam je to zničené už dlouho a silničáři s tím nic nedělají…“Jestliže řidič určitý úsek silnice zná a je si jejího špatného stavu vědom, nemůže pak argumentovat tím, že pro něj závada ve sjízdnosti byla nepředvídatelná.

Kalamitní stavy

Současně se vlastník pozemní komunikace může vyvinit z odpovědnosti tak, že prokáže, že nebylo v mezích jeho možností závadu odstranit, upozornit na ni anebo v případě povětrnostních podmínek jí zmírnit. Toto vyvinění bude moci vlastník komunikace uplatnit v případě kalamitních povětrnostních stavů, kdy nebude možno organizačně a technicky zajistit sjízdnost všech pozemních komunikací. Vždy se ovšem bude posuzovat v jednotlivé situaci, zda se vyvinil řádně či nikoli.

Jiné vlastnosti pozemní komunikace

Zákon o pozemních komunikacích výslovně stanoví, že řidič nemá nárok na náhradu škody, která mu vznikla ze stavebního stavu nebo dopravně technického stavu těchto pozemních komunikací.

To znamená, že nelze uplatnit nárok na náhradu škody z důvodu např. tvaru oblouku zatáčky, výhledu, náklonu, šířky vozovy apod. Tyto dopravně-technické vlastnosti pozemní komunikace jsou výslovně jako důvod uplatnění nároku na náhradu škody vyloučeny. Shodně tak nemůže být důvodem náhrady škody stavební stav vozovky. Stavebním stavem se rozumí kvalita, stupeň opotřebení povrchu, podélné nebo příčné vlny, výtluky, které nelze odstranit běžnou údržbou, únosnost vozovky, krajnic, mostů apod.

Z těchto důvodů bude proto poškozený vlastník vozidla marně uplatňovat odpovědnost za škodu u vlastníka pozemní komunikace.

JUDr. Tomáš Beran