Novela nese pozitivní výsledky

Ať je novela silničního zákona jakkoli nedodělaná, děravá a místy až absurdně nedomyšlená, nese pozitivní výsledky. Ve srovnání s loňským rokem ubyla v červenci třetina nehod, třetina zraněných a téměř polovina mrtvých.

Nemá smysl se ptát za jakou cenu, protože ve srovnání s ušetřenými lidskými životy není žádná cena zbytečně vysoká. Objektivně vzato je dobře, že se na českých silnicích opět začalo jezdit rozumně. Do 1. 7. nebyl jediný den, kdy bych cestou do práce nenarazil na jeden z klasických nešvarů „přednovelové“ silniční džungle. Buď se na mě nalepil nějaký dálniční expres a blikáním dálkových světel mi dával najevo, že jsem looser a mám se klidit (přestože jsem jezdíval o 10-20% rychleji, než stanovuje zákon), v horším případě se se mnou a ostatními nulami nepáral a podjel všechny po krajnici. Dalším případem byli zmatenci, kteří nechápou funkci zpětných zrcátek a směrovek, což má za následek zajímavé zatěžkávací testy brzdné soustavy.

Ačkoli počet excesů bezblinkrových a bezzrcátkových moulů se mírně zvýšil (sledují tachometr, nemají čas na ostatní činnosti), počet prvních dvou případů klesl téměř na nulu. Když někdo jede rychleji, je to většinou maximálně o oněch deset procent, většinou spíš „tachometrových 140“. Na dálnici už zdaleka nevzniká tolik krizovek a jízda „na kufru“ pomalu mizí také.

Jezdí se mi zkrátka daleko lépe. Už jsem říkal, že jakákoli cena je v porovnání s lidskými životy nízká, ale nenechme politiky, aby si z toho udělali ochranný štít. Přestože základy novely jsou naprosto v pořádku, některé věci jsou nedomyšlené, nebo přímo nesmyslné a ty je potřeba co nejdříve změnit.

Rozumně zní například návrh senátorů ODS zvýšit maximální počet trestných bodů na 18 a snížit některé hranice pokut. Protože co si budeme povídat, arogantnímu úspěšnému podnikateli v Mercedesu S63 AMG nějakých 25 až 50 tisíc příliš neublíží, zatímco pro člověka s průměrným platem to bude vážný ekonomický problém.

Sjednotit by se také měl přístup všech policií k měření rychlosti. Doslova padlé na hlavu jsou pokuty v řádu desítek tisíc za dopravní nehodu, při které dojde ke zranění – byť by tou nehodou byl pouhý pád z kola na cyklistické stezce a zraněním bylo odřené koleno samotného cyklisty. Podobně nešťastně působí hrozba odebrání bodů za předjetí cyklisty v místě, kde je plná čára. V takovém případě si řidič musí vybrat – pojede tak, aby nepřejel čáru, ale může tím ohrozit cyklistu, nebo zůstane za ním a pojede dvacítkou (v lepším případě), než plná čára po půldruhém kilometru skončí. Protože cyklista NENÍ překážkou v provozu, která by přejetí čáry umožňovala, ale účasníkem provozu. Také odebrání řidičáku za parkování na místě pro invalidy je trochu přestřelené – takové chování je sice odsouzeníhodné, ale samotná vyšší pokuta (v současné době 5-10 tisíc Kč) by to určitě vyřešila také.

Přestože je tedy zpomalení českých řidičů důsledkem zejména jejich strachu z postihu, pozitivní výsledky nese. Neznamená to však, že bychom se měli smířit s problémy zákona, nebo dokonce s případnou šikanou, ke které mohou jednotliví úředníci snadno sklouznout. Pokud se ale poslancům (doufejme, že přijde brzo) podaří prosadit pár drobných změn a radnice budou bez polevení pokračovat v mýcení nesmyslného dopravního značení, mohli bychom se časem dobrat ke skutečně evropskému prostředí.

Honza Koubek