Normalizovaná spotřeba

Patříte k těm, kteří bedlivě sledují spotřebu svého auta a jste rozčarováni z výsledků, které snad nikdy neodpovídají hodnotám uvedeným v technickém průkazu?

Nejste sami, leccos vysvětluje už způsob takového měření. O tom, jak vše probíhá, hovoří Pavel Štěrba z Ústavu pro výzkum motorových vozidel: „Městský cyklus zásadně končí v 50 km/h s poměrně mírnými akceleracemi. Mimoměstský cyklus se většinu času drží kolem 70 km/h jen s velmi krátkodobým zrychlením ke 120 km/h. To znamená, že pokud někdo vjede na dálnici a bude se držet limitu 130 km/h, tak je pochopitelně naprosto mimo takovéto testovací režimy a není možné dosáhnout tak optimistické spotřeby.“

Co je ještě více zarážející, auto při zjišťování tabulkové hodnoty vůbec nevyjede na silnici, vše je pouze simulováno.

„Spotřeba vozidla se zásadně měří pouze v laboratoři, umístí se na válcovou brzdu a na ní absolvuje simulaci městského a mimoměstského cyklu. Změří se a spočítají emise škodlivin, emise oxidu uhličitého a zpětným přepočtem pomocí vztahů, které nám definují mezinárodní předpisy, se spočítá technický údaj spotřeby paliva“, vysvětluje Pavel Štěrba.

Je to tedy venku. Takže proto jezdíme za deset litrů, i když se výrobce dušuje, že tohle auto potřebuje na sto kilometrů jen 7,5 litrů?

„Je to dáno řekněme i způsobem přepočtu a způsobem samotného provozu. Přepočtem proto, že při těchto výpočtech spotřeby z emisí se počítá s určitým normovaným složením paliva. To je přesně definováno právě pro účely těchto zkoušek, aby vše bylo mezinárodně srovnatelné, ať už se zkouši provádějí kdekoliv. Co potom natankujeme u pumpy je otázka druhá…“

Myslím, že tohle na zhrzení idealistických představ o serióznosti vůči kupujícícm stačí. Kromě jiného škoda, že nikdo nemyslel na to, jak rozdíl mezi tabulkovými hodnotami a reálnou spotřebou vysvětlit na berňáku.

Petr Horák