Nissan X-Trail 2.0 dCi 177 Xtronic All Mode 4×4-i: Plná nálož

• Dynamika 7

• Chování na silnici 9

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 10

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 8.6

Radosti

• Dvoulitrový turbodiesel dodává chybějící dynamiku
• Poměrně chytrá převodovka CVT, která neotravuje život
• Mezi SUV nadprůměrné schopnosti v terénu
• Ideální kompromis mezi ovladatelností a komfortem
• Variabilita a prostornost interiéru

Starosti

• Převodovka by mohla držet ještě nižší otáčky při konstantní rychlosti
• Spotřeba paliva není zrovna světoborná, ale neurazí, když se snažíte
• Drobné maličkosti, jako třeba něčím trochu zajímavější interiér

Věděli jste, že se Nissan X-Trail, potažmo jeho americká verze s názvem Rogue, stal nejprodávanějším SUV za loňský rok a celkově pátým nejprodávanějším autem vůbec? To je obrovský úspěch, přitom máme tendenci tohle auto trochu přehlížet.

Neberte mě špatně, schopnosti má, jenom se v záplavě es-ú-véček, která se snaží zaujmout především atraktivním vzhledem, poněkud ztrácí. Přitom působí solidně a nevtíravě, a to je přesně důvod, proč mi je velmi sympatický. Teď navíc dostal silnější naftový dvoulitr a konečně také možnost zkombinovat pohon všech kol All Mode 4×4-i s automatickou převodovkou Xtronic.

Interiér

Uvnitř se vyjímá kožené čalounění a dlouhá páka řazení v klasickém „bludišti“, jinak se X-Trail na vrcholu nabídky od ostatních motorizací zásadně neliší. To znamená jediné – za volantem se usadíte v ideální pozici, všechny ovladače jsou logicky rozmístěné, budíky jsou dokonale jednoduché a čitelné, displej palubního počítače mezi nimi moderní, zkrátka všeobecně tu vládne pořádek. Na druhou stranu vás nic vyloženě nenadchne. Chytrý detail v podobě klimatizovaných držáků na nápoje je slabým závanem invence v jinak nezajímavé atmosféře.

Hlavní devizou X-Trailu je ovšem vnitřní prostor, kterého nabídne opravdu hodně. Vpředu se rozvalíte téměř jako v obýváku, vzadu je prostoru ještě více a v kufru byste mohli pašovat cokoliv, aniž by si toho někdo všiml. Jedinou nepraktickou věcí je pohon víka kufru jako ze zpomaleného filmu. Stisknete tlačítko zavírání, poklidně dojdete ke dveřím, nastoupíte a připoutáte se, nahmatáte startovací tlačítko a vtom se víko zastaví. Proč nemůže v klidu dojet nebo alespoň nejde zavřít tlačítkem z místa řidiče? Takže musíte vystoupit a zopakovat si totéž, jen o něco pomaleji.

Pohon

Dvoulitrový turbodiesel je vítaným zpestřením pod kapotou. Tam, kde je šestnáctistovka na hranici použitelnosti, dodává větší motor autu sebevědomí. O bezstupňové převodovce máme tendenci si myslet, že motoru všechen potenciál zase sebere, tahle to ale dělá jen minimálně. Vlažné zatlačení do sedačky je falešným pocitem šnečího tempa, naopak když se odhodláte k předjíždění, uvědomíte si, že se vůči okolnímu provozu pohybujete svižně a rychlost nabíráte adekvátně velikosti auta a výkonu motoru. Dynamika určitě není tím, na co bych si stěžoval, a totéž mohu prohlásit o naladění převodovky.

„Že je tu CVT
a nikoliv klasický automat
pozná jen málokdo.“

Pokud vyrazíte ostře, motor se hodně vytočí a převodovka se stará o zrychlení typickým způsobem, stačí se ale rozjet volněji a překvapí vás, jak civilizovaně vše probíhá. V tu chvíli otáčky ihned padnou a elektronika se snaží imitovat řazení převodů. Nutno říct, že celkem zdařile, i v čistě manuálním režimu, kdy „zařazení“ proběhne rychle, bez prodlevy a velkého prokluzu. Každý automobilově znalý, koho jsem svezl, měl zprvu potíže rozpoznat, že je to CVT a nikoliv klasický automat. Sám bych byl na vážkách, kdybych o téhle skutečnosti nevěděl – tak nevtíravě převodovka funguje. A to je, myslím, pro tuhle jinak běžně zatracovanou koncepci velký úspěch. Vůbec se CVT nebojte, tohle funguje vážně dobře.

Spotřeba

Vlastně jedinou menší výtku na adresu bezstupňové převodovky bych měl. Přestože místo zběsilého vytáčení motoru při každém sebemenším dotyku plynu nechá elektronika promluvit točivý moment motoru, který neustále pracuje kolem 1700 až 2000 otáček a „tahá“ tak auto hezky odspodu, v jednu chvíli si uvědomíte menší nedostatek. Při konstantní jízdě řekněme devadesátkou (v klasickém režimu „Jižní spojka“) otáčky neklesnou pod nějakých 1700 za minutu, přestože v kostech cítíte, že by mohly. Přitom stačí jenom přetáhnout řadicí páku do manuálu, z virtuální šestky zařadit sedmičku, a dostanete to, co skrytě tušíte.

Můžete namítnout, že si motor drží zdravé otáčky, nenechá se podtáčet a je vždy připravený v optimálním výkonovém pásmu, nicméně podvědomí mě neustále nutilo přidat těžší kvalt. Otázkou je, zda by se ušetřilo několik kapek nafty, nebo je to jenom falešný pocit. Každopádně po městě se můžete pohybovat za nějakých devět litrů. Mimo město ustálenou stovkou apetit motoru srazíte až k šesti litrům, bez větších snah spíš k 6,5 l/100 km, zákonným dálničním limitem pak dosáhnete 8,6 litru. Skákat nadšením do nebes nebudete, zase si však uvědomte, jaký kus auta a techniky s sebou táhnete, a musím také podotknout, že byl motor s necelou tisícovkou kilometrů jen sotva zaběhnutý.

Ovladatelnost

Nissan X-Trail je velké a vysoké auto, a tomu samozřejmě odpovídají i jízdní vlastnosti. Ostatně vrozenou agilitu snad žádný rozumný člověk očekávat ani nebude, o to více jej pak překvapí sebejisté chování v zatáčkách a zároveň komfortní podvozek. Ani jedno či druhé výrazně nepřevažuje a podvozkově jde o příjemně naladěný kompromis. Řízení se také nesnaží jasně volit stranu ovladatelnosti či komfortu, což znamená jediné – možná se nedočkáte pořádně mechanické zpětné vazby, ale ani uměle odtažitého pocitu ve volantu. Zkrátka tohle auto se ovládá zcela přirozeně a nenásilně.

David Svoboda za volantem Nissanu X-Trail: Olympionik v automobilovém pětiboji

Dlouhodobý test | vydáno 17. 1. 2017

Stranou nemohu nechat terénní schopnosti, na kterých si příliš mnoho SUV nezakládá. Nissan X-Trail je však čestnou výjimkou. Poctivou off-roadovou techniku na rámu, s uzávěrkami a redukcí pochopitelně nečekejte, dostanete „jen“ mezinápravovou spojku, i tak se ale vyškrábete do míst, ve kterých se budete strachovat o naleštěné devatenáctky. Čtyřkolku můžete nechat úplně mimo hru, nechat ji spínat automaticky v závislosti jízdní situaci, nebo napevno zamknout v poměru 50:50. Automatický režim najde uplatnění spíš na mokré silnici, kde eliminuje prokluz předních kol a přinese jistotu ve větší trakci, do terénu pak spíš přepnete do režimu LOCK. Potom nemusíte čekat na prokluz přední nápravy, zadek je přiřazený okamžitě napevno, což se projevuje typickým „šprajcnutím“ a neochotou zatočit, pokud se zapomenete a vyrazíte zpátky na silnici.

Verdikt

Závěrem nelze nic dalšího dodat, v téhle verzi zkrátka dostanete všechno, co si můžete přát. Solidní motor, schopný pohon všech kol, poměrně chytrou automatickou převodovku CVT a bohatý prostor ve variabilním interiéru. Vlastně se vůbec nedivím, že je tohle nejprodávanější SUV světa – protože zkrátka dělá přesně to, co má, bez zbytečných kudrlinek. Naftový dvoulitr v kombinaci s automatem a čtyřkolkou pak Nissanu X-Trail konečně přináší to, co mu dlouho chybělo – plná nálož.

Měření a technické údaje