Nissan Tiida 1.5 dCi

• Dynamika 6

• Chování na silnici 6

• Provozní náklady 6

• Praktičnost 6

• X-Factor 6

• Celkové hodnocení 6

Možná jste si před nějakou dobou všimli, že Nissan přestal vyrábět zavedený hatchback Almera a místo něj uvedl na trh tvarově zajímavý Qashqai (u kterého si dodnes není nikdo jistý, jak se přesně píše). Akorát, že pro spoustu zákazníku byl tvarově zajímavý až příliš. Nissan tedy zareagoval tím, že na český trh uvedl hatchback Tiida.

Nemám to ověřené, ale Česká republika bude dost možná nejzápadnějším trhem, na kterém se Tiida prodává. Původně vznikla pro východní trhy a s tím je spojeno určité stigma. Jak se teď může postavit proti zavedeným západoevropským soupeřům, když s nimi nikdy neměla soupeřit?

Design je mírně řečeno konzervativní. Pokusem o oživení má možná být chromová maska, připomínající extravagantní ale zdařilé Murano – na Tiidě bohužel působí spíš nemístně. Pokud se o hatchbacku dá říct něco výrazně pozitivního, lahodí oku o pozání více, než verze sedan. Ale příliš velká pochvala to není.

Ale co, konzervativních zákazníků jsou spousty, takže design není tou úplně nejpodstatnější stránkou věci. Když to vezmeme z druhé strany, z čistě pragmatického hlediska, jak je na tom cena? Testovaná verze s motorem 1.5 dCi o výkonu 105 koní začíná na 464 900 Kč, ale v testu jsem měl střední výbavu Acenta za 486 900 Kč. To není zrovna nejnižší cena, když si uvědomíte, že za stejnou cenu pořídíte třeba všeobecně chválenou Hondu Civic. Ta je sice určená úplně jiné cílové skupině zákazníků, ale o něčem to vypovídá.

Čím tedy Tiida zaboduje? Mohl by to být třeba motor: dieselová patnáctistovka jede docela slušně, k autu se hodí určitě lépe, než základní benzínová šestnáctistovka a stejně drahou benzínovou 1,8 zase spousta lidí nebude chtít živit. Především mě příjemně potěšila zvuková izolace, temný naftový hukot sice uslyšíte, ale nebude vás rušit.

Zajímavý je také podvozek. O přesném vedení evropských lídrů segmentu si sice může nechat leda zdát, zato ale netrpí hlavním neduhem všech těch „marketingově sportovních“ úprav – na rozbité silnici se z vás nesnaží udělat naklepaný řízek. Přejezd nerovností nekomentuje ani zbytečným rachocením, které byste od jednodušších hatchbacků mohli očekávat (ano, vzadu je torzní náprava, vpředu klasicky MacPherson). Rychlá jízda zatáčkami je sice trochu příliš houpavá, ale při běžném použití se můžete spolehnout na pohodlí.

Přichází ovšem eso v rukávu: vnitřním prostorem Tiida všechny konkurenty smete ze stolu. Vpředu si toho možná nevšimnete – tam si spíš postesknete nad sice slušně smontovanou, avšak nepříliš vzhlednou palubní deskou. Zato když si sednete dozadu, uvědomíte si, že prospekty asi nelžou. Vnitřní délka interiéru činí 1,85 metru, což je slušná hodnota i u automobilů o třídu výš. Zadní lavice je navíc posuvná, takže si můžete udělat buď pohodlí pro kolena, nebo velký kufr (z 300 na 425 litrů).

Jestli správně čtu, tajenka dnešního luštění zní: nabídka pro zaryté pragmatické praktiky. Pohodlí a prostor jsou sice silné argumenty, ale v celkovém hodnocení by neměly hrát hlavní roli. Možná, kdyby se k nim připojila ještě přesvědčivá cena, dala by se absence šarmu a naprosto nevýrazné vtažení řidiče do hry nějak přehlédnout. Konkurence ve stejné cenové hladině ale nabízí spoustu lákadel a tak je možná dobře, že Nissan nečeká od Tiidy žádné zázraky.

Honza Koubek

Měření a technické údaje