Zákon na hubení chodců

Dodnes jsem věřil, že mimozemská základna zvaná Ministerstvo dopravy a spojů existuje na planetě Zemi výhradně s cílem znepříjemnit co nejvíce život všem, kteří stále nalézají jakés takés uspokojení v řízení automobilu. Při pátrání po počátcích kolonizace ministerstva lebkouny jsem ale narazil na věci, z nichž běhá mráz po zádech. Ufouni neusilují o nic menšího než o vyhubení lidské rasy! Naštěstí se ale prozradili svojí prohnaností. Používají totiž metody tak rafinované, že by je žádná lidská bytost nikdy nevymyslela.

Představte si, že začali hubit člověčí populaci zákonem. A to zákonem na první pohled tak nevinným, ba dokonce blahodárným, že jeho skutečný smysl zůstal veřejnosti neodhalen i po letech katastrofického působení. Mám na mysli normu, která uděluje chodci na přechodu přednost před řidičem. Podívejme se teď na několik čísel z policejních statistik.

Za prvních šest měsíců letošního roku zahynulo z důvodu „neumožnéní bezpečného a nerušeného přejití vozovky chodci, přecházejícímu po vyznačeném přechodu“, devět lidí. Za celý rok 2005 jich bylo 21. O rok dříve 20, předtím 19, v roce 2002 celých 32 a v roce 2001 30. V roce 2000 evidovaly policejní statistiky v této kolonce 7, slovy sedm osob. Tedy třetinu loňského počtu a pětinu toho, co v roce 2002.

Co se stalo na přelomu let 2000 a 2001 tak zásadního? Proč řidiči najednou začali vlastní vinou (tvrdí statistiky) masakrovat chodce jako na běžícím pásu? Tušíte správné. Vstoupil v platnost zákon, který nařizuje řidiči a) dát chodcům přednost b) blížit se k přechodu jen takovou rychlostí, aby mohl vozidlo bezpečné zastavit. Což je věru šalamounská formulace, neboť umožňuje hodit vinu pokaždé na řidiče. A jak ze statistik vyplývá, také se to děje.

Asi se zdráháte tomu uvěřit. Já na tom nebyl jinak. Jenže to tak je. Poté, co vstoupil v platnost zákon, který měl chodce chránit, jich začalo umírat pětkrát víc a po šesti letech jsme na tom pořád hůř, než když jsme žádný takový zákon neměli.

Samozřejmé si můžete vzít modrou pilulku a zůstat v Matrixu. Můžete dál věřit tomu, že za všechno zlo světa mohou auta a že k ochraně malých dětí a nemohoucích babiček je třeba vymýšlet přísnější zákony a najímat více úředníků na jejich prosazování. Tato rubrika ale vznikla na autowebu proto, aby nabídla červenou pilulku lidem, kteří o ni stojí. Jestli si ji chcete vzít, tady je alternativní interpretace policejních statistik.

Předchozí úprava ve skutečnosti chodce chránila. Vycházela totiž z nezpochybnitelného faktu, že lidské tělo je vskutku chabým soupeřem pro několik set kilogramů kovu, pohybujících se rychlostí v řádu desítek km/h. Člověk možná neměl v blízkosti silnice příjemný pocit, ale než vstoupil do vozovky, pořádně se rozhlédl. A dvakrát si rozmyslel, jestli nebude lepší počkat, až se ten vytuněný escort s uřvaným výfukem prožene okolo. Jeho řidič je možná narcistický prosťáček, ale co vám to bude platné, až vás budou seškrabávat z jeho zadních sedadel?

Aut jsme se báli. A to nás udržovalo naživu. Někteří si ale z nového zákona vzali pouze to, že teď mají větší práva než nafoukanci v autech, a začali přecházet silnici tak, aby dali řidičům pocítit svou nové získanou převahu.

Budeme-li považovat stav z roku 2000 za výchozí, jsou všichni, kdo sepsali, předložili a schválili zákon o přednosti chodců na přechodech, zodpovědní za 87 lidských životů. Životů, které vyhasly proto, že jejich majitelé nebyli způsobilí nést břímě nové nabyté svobody. Znáte to pořekadlo o cestě do pekel, dlážděné dobrými úmysly? Neumím si představit názornější příklad.

Marek Knotek