Tuneři a tuning

Auta mají podobnou smůlu jako vcelku dobrý operační systém Microsoft Windows: Jejich masové rozšíření, relativně jednoduchá základní (s důrazem na slovo základní) obsluha a obrovská nabídka doplňků velmi proměnlivé kvality snadno přimějí disponované jedince k přesvědčení, že složitému stroji rozumějí lépe než jeho výrobce. Tito lidé se nazývají tuneři.

Studiu tunerů se věnuji dlouhodobě, dokonce jsem měl možnost pozorovat jeden exemplář zblízka po dobu několika měsíců. Na základě mých bádání jsem dospěl ke zjištění, že tuneři dělí sami sebe do dvou základních kategorií, které se do jisté míry prolínají. První skupina (zpravidla charakterizovaná vlastnictvím výučního listu, skromné mentální kapacity a škody 120) spatřuje smysl života v systematickém zhoršování aerodynamických vlastností vozu. Tito hoši vynahrazují nedostatek peněz, technických znalostí a řemeslné zručnosti budovatelským odhodláním. Jejich vznik, smýšlení a rituály skvěle zmapoval server www.tuzing.com.

Dnes se ale budeme věnovat skupině druhé. Tuneři, o nichž bude řeč, se považují za nadřazené tunerům z první skupiny. Do jisté míry tak činí oprávněně. V průměru mají vyšší inteligenci, příjmy i znalosti. Pocit, že rozumějí autům, ale díky tomu zhusta vede k ještě tristnějším výsledkům než u často ještě sexuálně nezkušených chlapců ze skupiny první. (Bláhová představa, že pořízením vytuněného vozu si lze dopomoci též k pořízení devčete, ostatně stojí na začátku nejedné tunerské kariéry.)

Tuning, jak ho známe, je pomýlený. (Firmy jako Brabus nebo Ruf vynechme, to je úplně jiný příběh.) Předpokládá totiž, že v podmínkách srovnatelných přinejlepším s dobrým autoservisem lze vylepšit komplikovaný produkt, na jehož vývoj a výrobu padly desítky milionů eur. Ano, existují výrobky, se kterými lze přizpůsobit určitý soubor vlastností auta specifickým podmínkám (typicky závodní okruhy, ale třeba i dálkové terénní expedice). Potíž je v tom, že takzvané tunigové firmy často pracují s těmito produkty způsobem srovnatelným s tím, když si uživatel PC stáhne do nezabezpečeného PC kdejaký bordel z internetu a pak se diví, co mu to ta Windows provádějí.

Vezměte si třeba samosvorný diferenciál. Užitečný vynález. Podstatně zlepšuje trakci (ne, že by tomu slovu průměrný tuner rozuměl). Napadne ale „ladiče“, který takovou úpravu svému zákazníkovi navrhne, že montáž samosvorného diferenciálu zvýší namáhání poloos? Napadne ho, že silnější závodní polosy jednak přenesou zátěž dál do převodovky, ale hlavně dají zabrat kulovým čepům, silentblokům a mnohdy i samotnému zavěšení? Dojde mu, že kdyby posílil silentbloky a zavěšení, začne namáhat nápravnici silami, na které není stavěna? Řečnická otázka. Samozřejmě nedojde, protože je to tuner.

Teď mě napadá, že jsem možná nezvolil nejlepší příklad. Samosvor sice výborně ilustruje záludnosti „lepšího“ tuningu, ale pochybuji, že průměrný český tuner tuší, k čemu taková věc slouží. Vždyť není vidět ani slyšet. Měli bychom se věnovat jen těm úpravám, jejichž přítomnost lze pozorovat pouhým okem. Třeba snížený sportovní podvozek.

Ano, to je skvělé téma. V tuningových obchodech je k dostání celá řada sad pružin a tlumičů, které snižují světlou výšku a mají tvrdší charakteristiku než sériové pérování a tlumení. Což se může hodit, pokud chcete jezdit po okruhu a zajíždět co nejrychlejší časy. Pro rychlé ježdění na obyčejné silnici ale potřebujete hlavně dost dlouhé zdvihy pérování a dostatečnou světlost, aby podvozek nenarážel na dorazy (a šusplech na asfalt) na každé bouli. Potřebujete právě takovou kontrolu náklonů, abyste nepřestali cítit přesuny váhy. A potřebujete také progresivní ztrátu přilnavosti – jenže čím tvrdší podvozek, tím prudší je přechod do smyku (a silnější tendence k nedotáčivosti). O komfortu jízdy a podobných blbostech ani nemluvě, protože tuner je hardcore driver a žádná vyměklá roštěnka.

Nic z toho ale není tak důležité jako fakt, že tvrdost odpružení je podmíněna tuhostí karoserie. Dejte si sadu těch betonových věcí od H&R do něčeho jako Peugeot 206 a dost možná se váš poklad na nejbližším železničním přejezdu zlomí vejpůl.

Tak by se dalo pokračovat do nekonečna, ale na vysvětlení to snad stačí. Hloupým zásahem do některé součástky v autě nutně ovlivníte celou řadu součástí dalších, jejichž výměna je často buď problematická, nebo prakticky nemožná. (Pro úplnost podotýkám, že třeba profesionální upgrade brzdové soustavy je prospěšný takřka u všech sériových vozů.) Samozřejmě lze upravovat auta i tak, aby byla po úpravě lepší než před ní, ale to je strašně drahé a většinou zjistíte, že vůz podobných vlastností jako výsledná vytuněnost lze koupit už hotový za menší peníze.

Z toho, co jsem zatím u tunerů viděl, jednoznačně vyplývá, že typickým výstupem operace zvané tuning je zvýšené opotřebení, zkrácení životnosti a zhoršení důležitých funkčních vlastností auta. Vlastně je to úplně stejné, jako když si do počítače nainstalujete „užitečnou“ stahovací lištu, doplněnou o legrační screensaver a skrytý spyware. Jenže ta aspoň nic nestojí.

Marek Knotek