Přísnost musí bejt

Víte, nový silniční zákon a všechno, co je s ním spojené, mi leze krkem. Mám rád auta i motorky. Zbožňuju rychlost. A kdykoli se ochotně pohádám do krve s kýmkoliv, kdo masochisticky opěvuje buzeraci řidičů a volá po co nejpřísnějších trestech za každé překročení pravidel. Jenže hluboko v koutku duše ve mně už celé měsíce hlodá obava, že jiná cesta není.

Z liberálního pohledu se jeví jako rozumné uvolnit pravidla, zrušit zbytečné zákazy a omezení a postihovat výhradně chování, jehož výsledem je újma způsobená třetí straně (popřípadě bezprostřední hrozba takové újmy). V Holandsku dokonce dělali výzkum s označenými a neoznačenými křižovatkami a přišli na to, že ty druhé jsou bezpečnější: řidiči se k nim prý přibližují daleko opatrněji, protože netuší, co je čeká.

Něco na tom je. Část odborníků na dopravní psychologii zastává názor, že věci jako rychlostní omezení, plná-přerušovaná čára, semafory a podobně vyvolávají v typickém řidiči falešný pocit bezpečí a nežádoucí automatizaci řidičských úkonů. Musí to být pravda. Jinak by se tak často nestávalo, že houkající sanitka se srazí s autem, které jelo po hlavní nebo mu zrovna naskočila zelená. A v Německu, kde na některých úsecích dálnic neplatí žádné omezení rychlosti, se většina řidičů naučila chápat význam a funkci zpětných zrcátek. Dokonce i některé ženy.

Mým liberálním uším zní teorie o snižování počtu nehod cestou minimální buzerace jako rajská hudba. S oblibou o ní vyprávím všem zastáncům tvrdé represe a rafinovanou argumentací je často donutím uznat, že to může fungovat.

Jenže tomu sám nevěřím. To by se napřed musel úplně překopat systém řidičského výcviku a udělování oprávnění k řízení motorových vozidel. Bylo by nutné už předem vyřadit ze silničního provozu všechny dementy, ignoranty, agresory a lidi jednoduše moc hloupé nebo staré na to, aby se mohli v provozu rychle a správně rozhodovat. Kterýmžto pádem by ze silnic zmizelo přesně 97,353% provozu a stát by zkrachoval kvůli výpadku ve výběrech spotřební daně z pohonných hmot.

Vezměte to z téhle strany: žijeme v zemi, kde je pětina obyvatelstva dost pitomá na to, aby dobrovolně svěřila svůj osud do rukou Jiřího Paroubka. Na základě čeho by od nich někdo mohl očekávat, že se dokážou správně rozhodnout během zlomku sekundy v potenciálně kritické situaci, když jim k prozření nestačil rok Paroubkovy vlády?

Dobrá, zrovna vy jste Paroubka volili a trváte na tom, že to byl dobrý nápad. Tak jiný příklad. Byli jste někdy v nějakém větším obchodě? Chvíli pozorujte, jak se nakupující dav chová. Lidé jezdí s vozíky cik cak po celé ploše, bez nejmenšího smyslu pro nějaký přirozený řád, který by usnadnil život všem přítomným. Náhle, bez varování prudce mění směr nebo zastaví uprostřed uličky. Celkově vzato, ani v nejmenším nedávají najevo schopnost a vůli porozumět souvislostem jejich jednání ve vztahu k ostatním lidem, kteří se ocitli na stejném místě ve stejné situaci.

Smutná pravda je, že návštěvu hypermarketu člověk přežije výhradně díky tomu, že jeho tělo je stavěno na opakované nárazy jiných těl a nákupních košíků. Schválně, až půjdete příště nakupovat, zastavte na místě, odkud budete mít dobrý rozhled, a několik minut sledujte „dopravní“ chování ostatních. A pak si uvědomte, že většina z nich dorazila na nákup autem. Jde z toho hrůza.

Není to agresivita nebo bezohlednost, kvůli čemu není možné nechat nás dýchat na silnicích volněji. Je to prostý nedostatek inteligence, zoufalá neschopnost (nikoliv neochota) jednat ve společném zájmu. Jde z toho na mě smutek. Opravdu moc bych chtěl věřit, že většina řidičů je dost rozumná na to, aby byla schopna zvolit adekvátní vzorec chování i bez restriktivních předpisů a hrozby přísného postihu. Bohužel to není pravda a několik málo výjimek z pravidla, k nimž bych se rád počítal, nemůže nikdo, kdo má bezpečnost provozu na starosti, brát v úvahu. Protože by mu za chvíli vymřeli všichni daňoví poplatníci.

Teoreticky mají nizozemští výzkumníci asi pravdu. Ale prakticky zapomněli vzít v úvahu, že průměrný řidič je blb. A moc nepřikyvujte. Jak víte, že do toho průměru nespadáte i vy?

Marek Knotek