Monte Carlo aneb rely „z nudy“ – 3. díl

Jeden z nejskandálnějších ročníků rely Monte Carlo se jel v roce 1966. Na startu tehdy chybělo tovární Volvo a Saab, které v té době nebyly ještě homologovány ve sk.1. Jedna z tras hvězdicové jízdy, kterou si vybral pozdější vítěz Pauli Toivonen, vedla přes Prahu (ČK). Z přihlášených 244 účastníků se na start hvězdicové jízdy postavilo 192 soutěžících. Do MC dorazilo 170 vozů a na start vlastní rally se po diskvalifikacích (nedovolené opravy v uzavřeném parkovišti) a časových ztrátách probojovalo 157 soutěžních vozů. Na trati Monaco – Gap – Chambéry – Bedoin  – Monaco dlouhé 1437 km bylo celkem 5 RZ o celkové délce 94 km, následoval horský okruh dlouhý 612 km, na němž bylo 6 RZ o celkové délce 117 km. První RZ vyhrál Klass (Porsche 911), za ním se umístil Elford a Ljungfeldt (oba Ford Cortina) na dalších místech byla dvojice jezdců továrního týmu BMC Cooper Makinen a Aaltonen. RZ u Gapu vyhrál Makinen, Toivonen dojel na čtvrtém místě. Nejtěžší RZ  Chambéry dlouhou 47 km, vyhrál Makinen a poslední RZ Buchet (Porsche). Do Monaca se vrací 83 vozů a pořadí je následující: 1. Makinen (BMC), 2.Aaltonen (BMC),  3. Ljungfeldt  (Ford), 4.Clark (Ford), 5. Hopkirk (BMC)… 7. Toivonen (Citroën), 8. Munari (Lancia) … O konečném pořadí RMC 1966 měl rozhodnout a také rozhodl horský okruh RZ. Tovární tým BMC, byl skvěle vybaven jak dostatečnou zásobou pneumatik a technickým vybavením, tak sehraným servisním týmem, například výměna pneu včetně brzdového obložení trvala okolo tří minut. Závěrečný nápor jezdců Fordu se nekonal. Ljungfeldt byl nucen odstoupit pro poruchu motoru a Clark podlehl v přímém souboji s Hopkirkem, který se tak posunul na třetí místo a Toivonen se probojoval na páté absolutní klasifikace. Stalo se to, v co tovární tým BMC ani nedoufal. Měl své vozy BMC na prvních třech místech. Jenže… V oficiálních výsledcích RMC 1966 se objevuje jako vítěz  posádka P. Toivonen – Mikander Citroën DS 21, na dalších místech jsou jezdci Traumann a Anderson na vozech Lancia Flavia Coupé.I v dámském poháru dochází k úpravě výsledků a vítězí opět Citroën s dámskou posádkou Pointetová – Houillonová. Deset vozů včetně továrních BMC, Fordů a Hillmana (původní vítězka Dámského poháru Smithová) bylo vyloučeno pro osvětlení neodpovídající přepisům.Tehdejší příloha „J“ povolovala pro vozy pouze dva přídavné světlomety. Citroën měl model Pallas se čtyřmi světlomety, mohl tedy použít další dva světlomety. BMC takto homologovaný vůz neměl. Hlavním sporem se však stali tehdejší jódové žárovky, které nešlo vyrobit jako „dvouvláknové“ a tedy bez možnosti přepínaní světlometů, což BMC vyřešil předřazeným odporem a při „potkávání“ s protijedoucím vozem byla intenzita světla tlumena.Ford použil jako potkávací světlomety mlhovky. Bez zajímavosti není ani to, že diskvalifikované vozy prošli bez problémů  technickou přejímkou. Po neoficiálních výsledcích byly vozy BMC rozebrány a nakonec hlavním důvodem diskvalifikace bylo „revoluční“ osvětlení vozů.BMC a Ford sice protestoval, odvolání se táhlo téměř půl roku, ale výsledky zůstali v platnosti. Vítězem rely Monte Carlo 1966 byl tak potvrzen Pauli Toivonen na voze Citroën a Fantomas měl určitě radost… Text: Patrik Penta

Zdenda Balcar