Mercedes-Benz SL600

Na představě dvanáctiválcového motoru je stále něco magického. Odnepaměti ho mají jen výjimečná auta (a někdy i letadla) a vždy se s ním pojí pocit výjimečnosti a síly. V případě SL600 se jeho exkluzivita projevuje například i tím, že jen jeden z osmi vyrobených roadsterů SL má motor V12. Mercedes si ho cení dokonce výš než SL55 AMG, který hrál ještě před rokem roli neotřesné jedničky mezi kabriolety mercedesu. 

Odlišnost SL600 od většiny ostatní produkce pochopíte už při startování, které můžete ovládat jak klíčkem, tak i stisknutím tlačítka na vrcholu řadicí páky. Od motoru se na půl sekundy ozve táhlé vysoké zaječení, podobné startující zubařské vrtačce, a pak už se celá dvoutunová masa zhoupne na kolech do strany, jak s prsknutím do výfuku vybuchuje ve válcích první dech. Je to zvláštní, ale v počátečním projevu je to nachlup stejné jako Lamborghini Murciélago. Velmi slibný začátek.

36 ventilů děleno 12ti válci ale znamená, že o každý píst se starají jen tři ventily, což nezní v době pětiventilového rozvodu příliš moderně, ale další čísla mluví za sebe více než výmluvně. Jestli jste se někdy zabývali romantickými představami o tom, jak by vypadal pětilitrový nebo šestilitrový osmiválec s turbem, tady je přibližná odpověď. Skutečnost je však ještě přitažlivější, protože ta turba jsou dvě a těch válců je dvanáct a celý výsledek je v dobrém slova smyslu podřízený všemu, co se pojí od počátku s kvalitami těch nejlepších silničních mercedesů. Nejlépe to vyjadřuje kultivovanost chodu, hebký nástup výkonu a ten všeprostupující pocit, že na jakžtakž rovné silnici se auto téměř doslova řídí samo.

Výkonově má SL600 nejblíže k SL55 AMG, se kterým sdílí pětiapůllitrový objem, ale přebíjí ho o 24 koní a hlavně 100 Nm točivého momentu. I když mají stejné údaje zrychlení a nejvyšší rychlosti, v jízdním projevu se podle očekávání liší. AMG je mnohem hlasitější a má i tvrdší podvozek, zatímco v SL600 se musíte snažit, abyste s nataženou střechou vůbec slyšeli motor. Se střechou dole je to mnohem lepší a při každém průjezdu tunelem nebo kolem zdi podvědomě šlapete na plyn, abyste si mohli užít dokonalého dunění z výfuků. Samotná střecha a pohled na mechaniku jejího sklápění se nikdy neomrzí. Ta choreografie je stejně ladná a vyvážená jako celkové tvary karosérie.

První seznámení s tím, co znamená síla 800 Nm, vypadá následovně. S úsměvně přehnaným optimismem vypnete ESP (v mercedesu přece nejde vypnout úplně) a vyjedete si na důvěrně známou silnici. Blížíte se k důvěrně známé přehledné zatáčce, přibrzdíte na průjezdovou rychlost a pro pobavení si naplánujete od půlky přidat plyn, abyste vyhodili zadní kola stranou. Přední kola sedí jak přišitá, střecha je dole, slunce svítí a ptáci zpívají, ale ještě než se vám z toho kýče stačí udělat špatně, vás zpátky na zem usadí něco úplně jiného. Jak šlapete na plynový pedál a už se vidíte, že o pár sekund dál držíte volant v pěkném kontra jak do žurnálu, vám dojde, že nic z toho se neděje a že od zadních kol měl už být před nějakou chvilkou slyšet známý pískot.

Sakra, kde je těch pět set koní, říkáte si, a s mírným zklamáním produpnete naštvaně plyn až na podlahu…a pak to přijde, všechno ráz na ráz, a nejhorší je, že s tím po dobu dalších několika dlouhých sekund nemůžete vůbec nic dělat. Zatímco jste přemýšleli, kam se vám rozuteklo to velké stádo, podřazovala převodovka ze trojky na dvojku a šla do záběru zrovna ve chvíli, kdy jste přidali plný plyn.

Osmnáctipalcové pneumatiky mají sice vzadu rozměr 285/35, ale i kdyby měly o padesát milimetrů navíc, na tohle by nestačily. 800 Nm na ně padne jak přívalová vlna úderem osmnácti set otáček a kola se pod ní divoce smaží ještě chvilku poté, co uberete plyn. Ruce se vám po volantu rozeběhnou velmi rychle tam a zpátky, než máte vše zpět pod kontrolou.

Ať chcete nebo ne, tohle auto stále váží dvě tuny a když je rozpohybujete, musíte počítat s jejich setrvačností. Není to sportovní auto v pravém slova smyslu a neškodilo by mu mít ve volantu více citu, ale ryze sportovní poslání opravdu není jeho hlavní prioritou. Přesto umí do omrzení zrychlovat z nuly na stovku pod pět sekund a jeho obří brzdy jsou tak silné, že můžete mít od pásů modřiny. Na dálnici jede díky hladkému řazení rovnoměrným tahem až k omezeným 250 km/h. Zrychlení od 150 do 250 km/h je stejně výrazné jako od 50 do 100 km/h v silném turbodieselu. Bez omezovače by maximálka jistě přesahovala 300 km/h.

Systém ABC (active body control) funguje ve spojení s osmnáctipalcovými koly opravdu dobře a díky nezávislému řízení pevnosti pneumatických pružících jednotek na levé a pravé straně omezuje naklánění v zatáčkách na minimum. Tlačítko sportovního režimu je umístěné u řadicí páky, ale mezi základním nastavením a Sportem není tak velký rozdíl, jak byste čekali. Na stejném místě je umístěné i ovládání světlé výšky podvozku, které má dvě polohy. Ve vyšší z nich vypadá auto jako na zvedáku a není na něj hezký pohled, ale jedině tak můžete řešit nouzové přejezdy překážek na silnici. Ať už máte výšku nastavenou na kterýkoli stupeň, při vyšší rychlosti se automaticky vrací do nízké polohy. Tohle auto miluje dálky a strávit v něm celý den v absolutním pohodlí není žádný problém, už jen díky klimatizovaným i vyhřívaným masážním sedačkám.

I kdyby nemělo tohle auto na čele svůj znak, stále by to mohl být jen Mercedes. Podobná myšlenka se dá vlastně aplikovat na všechny automobilové klasiky a je vždy známkou toho, že si tvůrci výborně poradili s převedením historického odkazu značky do moderních tvarů.

Lak testovacího auta má název travertinová béžová a vedle červené je to asi nejméně pravděpodobná barva, kterou byste na SL čekali. Narozdíl od červené ale ve skutečnosti opravdu funguje, obzvláště v kombinaci s tímto designem ráfků. Lak je navíc jediný, který si můžete objednat k tomuto stupni výbavy („designo“). Malé plastové díly se dají spočítat na prstech jedné ruky, vše ostatní kolem vás, nad vámi i za vámi je hliník, kůže, alcantara či dřevo.

Máte pravdu, jsou značky, které jsou ve volbě barevných a materiálových kombinací poněkud méně rigidní, ale u Mercedesu se toho nedočkáte. Chcete celokožený interiér? Tak tady ho máte. Jo, a ten lak bude béžový, ano? Tváří v tvář s výsledkem se ale na ně nemůžete zlobit.

Cena 4,3 milionu korun zahrnuje v základní výbavě všechny důležité položky, které na téhle úrovni očekáváte. V seznamu příplatkové výbavy je ale toho stále dost na to, abyste se bez většího snažení přiblížili k hranici pěti milionů, ale ani tam nepřestanou létat vyšší čísla vzduchem. Jednoduchá výměna oleje stojí osm tisíc a když budete jezdit tak, aby vás každé zrychlení opravdu zalechtalo, nikdy se nedostanete pod dvacet litrů na sto.

Často se ale přistihnete u toho, že na každém semaforu čekáte na zelenou jen proto, abyste si mohli dát další dávku. ESP nestíhá a na jedničku, dvojku a trojku se kola stále protáčí a nutí vás k mírným korekcím volantu. Neochvějnost tahu a jeho rovnoměrný průběh je tak návykový, že ručička benzínu je to poslední, co by vás v té chvíli dokázalo vytrhnout z tranzu.

Marek Nastoupil