Mercedes-Benz E 300 Bluetec Hybrid

• Dynamika 9

• Chování na silnici 5

• Provozní náklady 9

• Praktičnost 6

• X-Factor 8

• Celkové hodnocení 7.4

RADOSTI
Jednoznačně spotřeba a dojezd, řazení

STAROSTI
Přilnavost na sněhu

Mluvit o Mercedesu třídy E dopodrobna by bylo nošením dříví do lesa, „nová“ řada E, rozumějme ta stávající, je na trhu už pěknou řádku let. Vlastně tady teď máme facelift (ten s těmi zvláštními světly v jednom kuse) a tak je možná výraz „první jízda“ trochu mimo mísu. Ovšem jen zdánlivě, protože auto, se kterým jsem týden jezdil, mělo zajímavý a konvenčním pohledem na pohonné jednotky spíše netradiční pohon. Šlo o hybridní ústrojí kombinující naftový motor s elektromotorem.

Mercedes-Benz E-Class velká fotogalerie

Zajímá-li vás Mercedes E jako takový, odkáži vás na některý ze starších testů a půjdu rovnou k tomu, čím se E Hybrid od ostatních „éček“ odlišuje.

Základem pohonného strojí je naftový čtyřválec, bez elektromotoru by se v podstatě jednalo o E 250 CDI s výkonem 204 koní a točivým momentem 500 Nm. S ním spolupracuje elektrický motor s výkonem 20 kW a točivým momentem 250 Nm. Celkový dynamický potenciál hnací soustavy je více než dostačující.Nicméně já osobně tenhle motor (tím myslím samotný naftový čtyřválec) pod kapotou Mercedesu třídy E právě nemusím, jakkoli chápu argumenty spojené s emisemi, spotřebou a tak dále, tak mým pohledem bych asi přemýšlel o vyšším rozpočtu a připlatil si raději za sametovější šestiválec. Rozdíl, když jsem naposledy se čtyřválcovým Mercedesem E jezdil, jsem vnímal hlavně v kultivovanosti řazení. Při dynamické jízdě změny rychlostí u čtyřválce byly méně plynulé, než jak zvládá šestiválcový model. A také zvukový projev V6 mi přijde noblesnější než u (sice silného a potentního) čtyřválce.

Mercedes E Hybrid ovšem potíže s výraznými změnami rychlostních stupňů nemá. Čistě subjektivně mám dojem, že elektromotor překlenuje ty okamžiky, kdy je pod plynem motor vytočený tak, že přeřazení je velmi markantní – tady nic takového necítím a řazení je vážně plynulé.

Co je až neskutečné, nepochopitelné, fascinující, je spotřeba. Ta tabulková mluví o 4,2 litrech na sto kilometrů a to se, vzhledem k hmotnosti auta 1845 kg, může zdát jako fikce. Tedy, já jsem se ke čtyřem litrům na sto nedostal, ale když budu mluvit o šesti, tak nebudu daleko od pravdy. A to přiznám, že když jsem s Mercedesem jezdil, tak jsem si nebral servítky, myšleno tak, že jsem se nijak nežinýroval pokládat pedál plynu zvesela k podlaze.

Jak z říše snů, dojezd po hodině poskakování městem a dálniční svižné jízdy.

Ještě jinak – mám konkrétní příklad. Auto už měl najeto pár desítek kilometrů od startu, takže nádrž s objemem 59 litrů plus 8 litrů rezerva už nebyla plná k okraji. To když jsem vyrazil z Prahy směrem na Plzeň. Řeknu, že jsem jel po dálnici 130 km/h a ne víc, abych se náhodou nepřiznal k něčemu, čeho bych později před ostřížím zrakem policie litoval, a bylo neuvěřitelné sledovat dojezd, který se téměř celou cestu k západočeské metropoli zvyšoval a rostl. Mrkněte na fotku v textu. Mercedes třídy E, slušná dálniční rychlost, několik set kilogramů nákladu na palubě, nějakých sto kilometrů od plné nádrže a dojezd…? Dost nad tisíc kilometrů. To je jak černá magie.Kdybych v tuhle chvíli auto zaparkoval u importéra a vrátil klíčky, byl by verdikt jednoznačný: fungující systém pohonu s úžasně nízkou spotřebou, pod kapotou vynikajícího auta, jakým třída E je. Bez „neduhů“ spojených se čtyřválcovým motorem. Jenže napadl sníh já jsem dál jezdil s Mercedesem v době, kdy se na republiku snesla takzvaná sněhová kalamita a jízda dostala zcela jiný rozměr.

Nemám problém jezdit v zimě s autem s pohonem zadních kol, nepatřím mezi vystrašence, kteří se leknou prvního prokluzu hnané nápravy, dalo by se říct, že tento typ zimních radovánek dokonce vyhledávám.

Nicméně byly okamžiky, kdy jsem raději Mercedes zaparkoval, než abych pokoušel štěstí v tom smyslu, že bych vyjel a měl potíže s trakcí i ovladatelností. Na kluzkém povrchu, třeba při rozjezdech do kopce, jsem měl potíže auto bezpečně rozpohybovat v přímém směru. Na zadní kola šlo více točivého momentu než by se mi zamlouvalo, v kombinaci s hmotností vozu jsem velmi často stál na místě, a i při pečlivé práci s plynem se neuměl rozjet, aniž bych se neposouval do boku, klouzal nazad a protáčel zadní kola.

K nerozeznání od jiných tříd E, hybrid poznáte snad jen podle nápisu na zádi

Nejezdilo se mi ve sněhu s E Hybridem dobře, řízení vyžadovalo velkou námahu s tím, že kýžené úsilí nepřinášelo zábavu, ale „jen“ bezpečnou a pomalou jízdu. Čímž se možná zase dostávám k tomu, že bych asi raději volil auto s velkým motorem s plynulejším nástupem točivého momentu, než svým způsobem stroj „příliš silný“ v nízkých otáčkách.

Mluvíme-li o rozdílech mezi čtyřválcovým, šestiválcovým a hybridním Mercedesem třídy E, nutně se musíme dostat k cenám. Pohledem do ceníku je tady E 250 CDI za 1 148 290 Kč a E 300 Blutec s motorem V6 za 1 281 390 Kč. Hybridní Mercedes E je v základní výbavě oceněný na 1 289 860 Kč.

Verdikt
Cenově vnímám hybridní a šestiválcový model na velmi podobné, téměř stejné cenové úrovni a o koupi by tak měly zřejmě rozhodovat jiné priority, než finance. Spotřeba? Pak určitě vede E Hybrid. Konzervativnost s velkým motorem a vším, co k tomu patří? Pak je vaším hráčem v poli verze s šestiválcem.

DOPORUČUJEME: Toyota Supra dostane turbo a elektromotor

Pokud bych měl já vyjádřit svůj osobní názor, tak si umím představit, že bych si, čistě hypoteticky samozřejmě vzhledem k mému rozpočtu, hybridní Mercedes E koupil. A jezdil s ním přes letní sezónu. A na zimu bych „sedlal“ něco s třícípou hvězdou a pohonem všech kol.

Měření a technické údaje