Mazda 6 2.2 MZR-CD – blíží se závěr

Tohle je možná naposledy, co sedím za volantem naší redakční Mazdy 6. Tak si to chci aspoň trochu užít.

Nezdá se to ani tak dávno, když jsme si Mazdu 6 přebírali k dlouhodobému testu. No, čas se naplnil a my budeme muset auto už brzy vráti, což mě přivádí k šokujícímu zjištění – vůbec se mi vracet nechce. Nečekal jsem, že se mi bude s naftovým rodinným liftbackem jezdit tak dobře a že do puntíku vyplní všechny moje požadavky.

Jistě, nadával jsem párkrát na to, že je motor hrubý a hlučný, že má spojka těžký chod a že tu je několik ergonomických zvláštností, ale díky posledním třem týdnům, kdy jsem mohl s Mazdou 6 nerušeně jezdit, jsem si na spoustu věcí zvykl, některé přestal vnímat a teď mi připadá jako jedno z nejlepších aut na planetě.

Mazda 6 fotogalerie – vše co potřebujete vidět

Mazda 6 fotogalerie

Začalo to třeba tím, když jsem otevřel obří kufr, hodil do něj celý „zimní“ kočárek i s korbičkou a nemusel ho vůbec rozebírat, takže jsem pak nesedal dovnitř zaprasený od bahna a kolomazi. Kufr Mazdy 6 je nejen praktický, ale hlavně vskutku gigantický. Tuším, že bych sem složil i svůj nepojízdný skútr. Chybí mi v něm ale nějaká gumová síťka, protože běžný rodinný nákup v téhle jeskyni poletuje sem a tam a když chcete vzít tašku opřenou o zadní díl sedadel, musíte vlézt dovnitř, sbalit si na cestu svačinu, buzolu a baterku, vyrazit směr sever a hodinky si přeřídit o dvě hodiny zpátky.Když pak člověk sklopí zadní sedadla a koukne se proti světlu, je vidět zakřivení zeměkoule. Skoro. Nikdy jsem si nepřipadal jako fanoušek velkých kufrů a rozhodně by mě nenapadlo, že na tom začnu stavět recenzi auta, které má v repertoáru mnohem zajímavější věci než přepravník ropných plošin vzadu. Takže tady hodnocení kufru ukončím a budu se věnovat tomu, co mě na Mazdě 6 baví nejvíc – podvozek a řízení.

na severní smyčce Nürburgringu naftová Mazda 6 ukázala, že je to velmi schopné auto, i když tu byl její spíše na komfort zaměření podvozek přeci jen nedostatečný. Ale byla s ní zábava, i když nebyla pocitově tak rychlá jako Škoda Octavia RS 2.0 TDI, kterou jsme tu měli s ní.

A když pak člověk jede po obyčejné silnici, odhalí skutečné kouzlo podvozku a řízení Mazdy. Asfalt nemusí být hladký jako sklo, takže i na průrměrné silnici třetího řádu je pořád nezávislé zavěšení kol pomocí lichoběžníků schopné udržet pneumatiku ve styku s povrchem. Nic nemlátí a auto neposkakuje.

Nedotáčivost je vozu cizí, pokud se nejede skutečně rychle a když chci, stačí sundat nohu z plynu a Mazda utáhne stopu. Na mokrém nebo zasněženém povrchu pak s vypnutou stabilizací pohodí i zadkem, jenže volant krásně napoví, jak dát kontra a pak stačí mírným přidáním plynu smyk krásně vyrovnat. Tohle je skutečně krásně čitelné a řidičské auto i pro táty od rodin, kterým jde vedle zábavy taky trochu o spotřebu paliva.Ta nám dlouhodobě ukazuje 6,3 litru na 100 km a zimní počasí, kdy si člověk topí nejen do kabiny, ale také pod zadek a na zadní okno či zpětná zrcátka, nenapovídá, že by měla dále spadnout dolů. Ovšem poslední den, než jsem auto vrátil kolegům, přeci jen nakonec spadla na 6,2 l/100 km. Rozhodně se ale jedná o skvělý výsledek na auto, které dojíždí do města a pak jednou za týden vyrazí někam daleko – a ne zrovna vycházkovým tempem.

Vlastně jediným problémem za celou dobu jsou zřejmě špatně nastavená světla, protože na mě neustále všichni blikají. I z kabiny jsem měl dojem, že je světelný kužel moc vysoký, jenže tohle jsou xenony a ty kolečkem nastavit nejdou. A protože jsem si toho všiml až na konci prosince v noci, těžko jsem mohl hledat na Silvestra servis Mazdy a chtít fotonová děla seřídit.

Jinak nám Mazda 6 funguje bez potíží, ale co také čekat od auta, které má teď najeto necelých 8000 km? Otázkou je samozřejmě spolehlivost dieselu z dlouhodobého hlediska, ale pokud člověk tankuje kvalitní naftu, dochlazuje turbo a zachází s motorem citlivě, nemělo by se nic pokazit. I ten náš výlet na Nordschleife nebyl nějaká tortura motoru a převodovky, spíše šlo jen o rychlé svezení.Po čase si sedlo i řazení a rozhodně mi teď přijde převodovka lehčí a přesnější než na začátku dlouhodobého testu. I ten motor už je klidnější a nevibruje celým autem, i když se vnitřní zpětné zrcátko pořád trochu nepříjemně třese. Tipuji ale, že po 10 000 km by se uklidnilo i tohle, první dva tisíce kilometrů byl totiž motor horší než v Zetoru.

No, bude se mi po Mazdě stýskat, protože i přes svůj naftový charakter a jen průměrnou dynamiku je to velmi příjemné auto, se kterým si jízdu užije i nadšený řidič. Mechanické řízení se zpětnou vazbou se v téhle kategorii aut už moc nevidí, ani celková jednoduchost auta, do kterého prostě nastoupíte, nastartujete ho a jedete – nemusí se tu přenastavovat sto padesát různých jízdních režimů jak někde v kosmické lodi.

Mám tohle auto rád a kdyby nám ho Mazda nechala další půl rok, asi by to byl nejlepší opožděný vánoční dárek, který bych si mohl přát. Mazda 6 mi bude chybět.

16.1.2013 6:00| autor: Dalibor Žák

Čtěte dále

Chcete získávat nejnovější informace ze světa automobilů?

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru vyplněnímVaší emailové adresy:

Chyba: Email není ve správném formátu.
OK: Váš email byl úspěšně zaregistrován.

*Newslettery vám budeme zasílat nejdéle 3 roky nebo do vašeho odhlášení. Více informací na mailové adrese: gdpr@autoweb.cz

Na tomto webu zpracováváme cookies potřebné pro jeho fungování a analytiku, v případě udělení souhlasu také cookies pro účely cílení reklamy a personalizaci reklam. K tomu využíváme své partnery pro sociální média, inzerci a analýzy. Více informací o nastavení cookies naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close

TOPlist