Mazda 3 2,0 Sport GT
Před rokem a půl jsem byl v Ženevě u toho, když Mazda slavnostně odhalovala svůj tehdejší koncept MX Sportif. Sushi bylo vynikající, stejně jako samotné auto a modelky kolem něj.
Přetvořit studii do podoby sériového auta může klidně trvat i několik let, ale Mazda vyjela se svou novou řadou 3 ještě v témže roce, a to jak s hatchbackem, tak i se sedanem. Znamenat to může jen jediné – že nové auto bylo již téměř hotové, když Mazda na zkoušku testovala odezvu s jeho konceptovou podobou. Když dostala od veřejnosti zelenou, ubrala ve všem o deset procent a výsledek máte před sebou.
Z produkční řady Mazdy 3 (správně bych měl psát „Mazda3“, ale to byste si mysleli, že mi nejde mezerník) je skvělému MX Sportif nejvíce podobné právě tohle auto, tím spíše, že má příplatkovou sadu Sport GT. Dáte za ní 30 tisíc, ale už jen ten hluboký spodní průduch na předním spoileru stojí za to. Když se díváte na tvary karosérie z metrové vzdálenosti, pár věcí vás uhodí do očí a například zadní nárazník připomíná svým dlouhým převisem americké nárazníky z osmdesátých let. Celkový pohledu z dálky ale vypadá mnohem lépe a nahrává tomu i skutečnost, že tohle je opravdu velké auto, a to nejen mezi hatchbacky. Občas se přistihnete, že vám připomíná zkrácený kombík a když se podíváte do tabulek, zjistíte, že do délky čtyř a půl metru mu chybí jen 8 cm.
Mazda 3 fotogalerie – vše co potřebujete vidět
V interiéru objevíte jasné kývnutí směrem k Alfě Romeo, od které Mazda nepokrytě přebrala nejen tvar a uspořádání přístrojů, ale i samotné rozvržení číslic na obvodu. Je to tak očividné, že to můžete chápat spíše jako uctivé kývnutí z Japonska do Itálie než jako přisvojování cizích nápadů. Přístroje se ale od ostatních odlišují v tom, že při vypnutém zapalování na nich vidíte jen rysky na černém pozadí; čísla se rozsvítí až se zapnutým klíčkem.
Otočné ovladače na středovém panelu také připomínají Alfu, ale vše ostatní už zcela zapadá do kontextu všech nových mazd. Volant se dobře drží, stejně jako řadicí páka, se kterou máte na výběr z pěti stupňů.
Řízení má elektrický posilovač, což pro jeho citlivost a zpětnou vazbu nevěstí nic dobrého. Ve skutečnosti není nejhorší a patří k tomu lepšímu, co zatím na tomto poli vzniklo. Výhody autonomního posilovače jsou pro konstruktéry tak atraktivní a technické argumenty pro takové řešení tak pádné, že se časem nebudeme setkávat s téměř ničím jiným. Zatím ale stále platí, že rozdíl mezi kvalitně řešeným řízením s hydraulikou a novým elektrickým systémem poznáte v první zatáčce se zavřenýma očima, a to není vůbec dobře.
To zrádné slovíčko „Sport“ v názvu hraje v celkových očekáváních velkou roli, ale při prvním zjištění výkonu motoru nemůžete odolat mírnému poklesu nálady. 150 koní ze dvoulitrového objemu není nic výjimečného a s tak nadopovaným vzhledem a signálově žlutou metalízou byste čekali alespoň 160 nebo 170 koní. Co není, může v budoucnosti ještě být, ale prozatím jsme právě tady.
Motoru je třeba nechat, že jako takový nemá chybu a když se smíříte s jeho výkonem, je vám mnohem líp. Vytáčí se až do sedmi tisíc otáček a pokud jedete po městě a nepotřebujete okamžitě zrychlit, díky rovnoměrnému průběhu točivého momentu můžete nechat stále zařazenou trojku. Od čtyř tisíc otáček je také příjemně slyšet, i když jeho zvuk nevybočuje z normálu všech ostatních čtyřválců tohoto žánru. To jediné, co vám může zkazit jinak příjemný dojem, je jízda se zapnutou klimatizací, která velmi citelně zasahuje jak do hladkosti chodu, tak i do reakce na plynový pedál. Když se chcete rychle svézt, je mnohem lepší jí vypnout a raději stáhnout okna.
Jakékoli výčitky směrované na motor vám ale během jízdy vynahradí podvozek a hlavně brzdy. Podvozek má stejný základ jako chystaný Ford Focus příští generace a nové Volvo S40 a ve všech situacích má velmi schopný a sebevědomý projev. Sedmnáctipalcové pneumatiky mají rozměry 205/50, ale stabilizační systém je vypínatelný a k výletu za hranice jejich schopností vám v mnoha případech mohou zprostředkovat právě precizně dávkované brzdy (i když ten „výlet“ nemusíte brát doslovně). Klasickou nedotáčivost tak můžete potřít správně časovanou kombinací ubrání plynu či brždění a když do toho přidáte razantnější zacházení s volantem, můžete si užít i jízdy bokem.
Brzdy jsou opravdu vynikající a v téhle třídě stěží najdete auto, které by brzdilo s takovou razancí a bleskovým nástupem jako tohle. O nějakém vadnutí nemůže být ani řeč a když po kvalitní projížďce vypnete motor a vše utichne a v hlavě si přehráváte nejlepší zatáčky, v myšlenkách na celé auto vám jako maják září do dálky právě brzdy. Na druhém místě je podvozek, na třetím místě motor.
Marek Nastoupil
