autoweb.cz > Mazda > Mazda 2 > Mazda 2 1.5 Skyactiv-G75: Prostě jenom auto
Mazda 2 1.5 Skyactiv-G75: Prostě jenom auto
Dynamika 6
Chování na silnici 10
Provozní náklady 10
Praktičnost 9
X-Factor 9
Celkové hodnocení 8.8
Jakkoliv mám ve zvyku nadávat na dnešní nudnost a uniformitu nabídky automobilek, znamená to alespoň jediné pozitivum – prakticky nemáte šanci koupit špatné auto. Ať už si pořídíte novou Škodovku, sáhnete po kterém kterémkoliv korejském autě, nebo tíhnete po jihoevropském temperamentu, rozdíly budou minimální. Jenže i v takto „dokonalém“ prostředí přece jenom jedno auto vyčuhuje, navzdory tomu, že je vlastně velmi obyčejné. Mazda 2.
Tohle auto mě zaujalo i proto, že nebývá obvyklé, aby specifikace testovacích vozidel neobsahovala téměř žádnou výbavu. Vždyť naprosto základní model nemáte šanci vyzkoušet ani u Dacie, a to jsem už mnohokrát prosil o možnost vyzkoušet skutečně nejlevnější auto na trhu za 170 tisíc, nikoliv jemu podobné za tři sta. Možná je to tak lepší, každopádně Mazda tentokrát zařadila do flotily verzi, která neoslní bohatou výbavou. Možná jenom nemá co nabídnout, pomyslíte si škodolibě, jenže Dvojka je prostě samo o sobě velmi dobré auto, které nemá zapotřebí cokoliv dokazovat nějakými pozlátky.
Za jejím volantem jsem znovu objevil kouzlo řízení naprosto obyčejného auta. V ruce držíte obyčejný, kulatý volant s naprostým minimem logicky setříděných tlačítek (stejný volant má třeba Miata), do ruky vám perfektně padne obyčejná řadicí páka bez všelijakých designových patvarů a všechny tři pedály mají skvělý odpor, rozmístění i odezvu. Do toho navíc sedíte v příjemně tvarovaných sedadlech celkem nízko u země.
Přitom mi nechybělo nic podstatného, tedy až na zadní parkovací senzory nebo kameru – všechna čtyři okna v elektrice, klimatizace (přestože jen manuální), rádio s bluetooth (dobře, uvítal bych zrcadlení mobilu kvůli navigaci, ale držák na okno také funguje a navíc zbožňuji designovou čistotu základního rádia), plnohodnotný tempomat a… ještě… no… to je asi tak všechno. Aspoň tu nic otravně nepípá každou chvíli, co vyjedu z pruhu a říznu zatáčku nebo se přiblížím autu přede mnou, protože se snažím proplést pomalou dopravou.
To je navíc velká zábava. Motor sice nabídne pouhých 75 koní, ale pořád je to poctivý atmosférický čtyřválec s objemem 1,5 litru, takže oproti běžným „nefoukaným“ tříválcům překvapí relativně slušným točivým momentem v nízkých otáčkách. Jasně, motor musíte neustále ždímat, abyste se někam svižněji pohnuli, ale jeho jadrný projev vás potěší a přitom při klidné jízdě je dobře odhlučněný. A nemusíte se neustále rozjíždět na vytočenou jedničku a v půli každého kopce přemýšlet, jestli podřadit na dvojku. Prostě hezky uživatelský příjemný motor. Zároveň si udržíte slušnou spotřebu – 6,5 l/100 km po městě je naprosto reálná hodnota, srazit spotřebu k pěti litrům mimo město potom není zase tak velké umění.
Že je výborný i podvozek, nemá cenu příliš rozpitvávat, jelikož od Mazdy nečekáte nic jiného. Jak už jsem naznačoval, řízení celého auta je velmi příjemné, jelikož všechno padne skvěle do ruky a všechno má mechanicky čistou, avšak zároveň nikoliv sterilní odezvu. Volant ovládá přesné řízení s kapkou zpětné vazby, řadicí pákou se pohybujete v dokonale vymezené kulise a nemáte pocit, jako byste hýbali vařečkou v týden staré rajské omáčce se škraloupem na povrchu, a podvozek je vyloženě komfortně nastavený, ale snese hodně neurvalé zacházení. A také úplně vypnete stabilizaci, jedním krátkým stiskem, bez varování nebo pípnutí!
Dvojka uvnitř zrovna nenadchne, ale místy se design snaží být nápaditý. Třeba koncept známý třeba i z Miaty, jehož hlavní filozofií je řidič středem všeho dění, mě baví, na druhou stranu třeba miniaturní digitální otáčkoměr, z něhož sotva odečtete údaje, mi lezl na nervy. Všudypřítomná nudná černá barva mě nijak neuráží stejně jako akorát ucházející kvalita plastů a zpracování nebo velikost interiéru. Auto není obrovské jako Honda Jazz, přece jenom je to pořád malý hatchback, který sotva uspokojí tříčlennou rodinu, ale vpředu se budete cítit pohodlně, vzadu to dospělí chvíli vydrží a kufr poslouží víc než jen jako motorizovaná nákupní taška.
Mazda 2 možná neosloví každého, jelikož se svojí ambiciózní cenovkou prostě v našlapané konkurenci s Fabií Combi na špici (co si budeme nalhávat, stále je to v realitě českých domácnosti nejběžnější rodinné auto) nemá příliš jak oslovit, svojí naprostou upřímností si mě ovšem získala. Ať si pod tím představíte zdvižený prostředníček downsizingu, opravdu zábavnou ovladatelnost, nebo prostě jenom skutečnost, že je to nenáročné, skoro až primitivní, přitom velmi solidní auto. Je to „prostě jenom auto“.