Materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část IV.)
poradna
Nyní se konečně podíváme na konkrétní příklady, které by měly být promítnutím toho, o čem byly poslední tři články.
-
-
-
-
Toyota odmítá rychlý konec dieselu. Chystá unikátní technologii ke změně barvy karoserie
-
-
-
Nejrychlejší sériové auto světa? Koenigsegg letos překoná sám sebe
-
Klasické auto za 100 tisíc: Co si můžete koupit s malým rozpočtem?
-
McLaren F1 už dávno není nejrychlejší, ale stále je nejúchvatnější supersport na světě
Čtěte dále
-
-
Soutěž Auto pro Zdravotního klauna pokračuje: děti letos navrhnou…
Komerční prezentace
Jedete do zahraničí? Co si rozhodně musíte zkontrolovat?
Komerční prezentace
Nejvhodnější doba na nákup nového auta je právě teď
Komerční prezentace
Chraňte sebe i svůj vůz s havarijním pojištěním
Komerční prezentace
Slovensky zakon 372/1990 definuje priestupok uplne rovnako, vsetky zavery uvedene v serii tychto clankov su teda aplikovatelne aj na Slovensku … Dakujem pan doktor, doteraz som vzdy sankciu prijal bez vyhrad v pripade, ze som nemal poruke protiargument o konani ineho ucastnika cestnej premavky, ktorym ma prinutil v zaujme chranenia plynulosti a bezpecnosti CP napriklad predist v pravom pruhu skupinu vozidiel jazdiacich na dialnici v lavom pruhu rychlostou cca 100 kmph.
Nie som pravnik, iba rad soferujem 🙂
Do jisté míry s vámi souhlasím. Ale mám pár dotazů.
1) Kvalifikace dopravního přestupku vychází ze zákona o silníčním provozu. Pokud tento zákon kvalifikuje nějaké jednání jako přestupek a zákon o přestupcích nikoli, tak to stejně zůstává přestupkem, ne? Pro to, aby někdo spáchal přestupek, snad stačí naplní-li ustanovení jakéhokoli zákona. To, že podle jiného zákona nic nespáchal, ještě nic neznamená. Opravte mě, ale říkás snad zákon o přestupcích, že v opačném případě se o přestupek nejedná?
2) Pokud přecházím na červenou a vidím auto v dostatečné vzdálenosti, tak by nemusela být naplněna ta materiální podstata. Problém ale nastane pokud ten řidič uvidí zelenou a pojede proto rychleji. Protože on vidí, že mám červenou z jeho pohledu nenastává materiální podstata. akorát, že tím může dojít ke střetu (kde by asi byla míra zavinění na obou stranách) a tím dochází k naplnění materiální podstaty. Ergo moje úvaha o nenaplnění materiální podstaty byla mylná a tedy se dopouštím přestupku. Z toho mi vychází, že nejen, že by neměla být naplněná materiální podstata viditelně, ale že by nemělo dojít ani k možnému naplnění materiální podstaty chováním jiných, což v naprosté většině není možné.
3) Společnost svůj zájem demonstrovala osazením a provozováním semaforu (či omezením rychlosti). O tomto zájmu jsem tímto informován. Takže bych musel prokázat, že ten semafor byl zapnut bezdůvodně (či že omezení rychlosti v tom místě je zbytečné).
4) Bezpečnost silničního provozu je chráněný zájem. A bezpečnost silničního provozu je definována a upravena zákonem o pozemním provozu. Pokud tedy poruším ustanovení zákona, tak tím porušuji tu bezpečnost. Není tím náhodou dosaženo toho materiálního zájmu?
ad 1) Ale zákon o provozu na pozemních komunikacích přestupky jako přestupky nedefinuje. To dělá v této souvislosti jen zákon o přestupcích, jen ten říka:"Přestupku se dopustí ten, kdo…"
ad 2) Souhlasím, jen tu hranici budeme hledat asi každý někde jinde.
ad 3) Viz mé předchozí rozbory vztahu formálního a materiálního aspektu.
ad 4) Jako shora, mrkněte na předcházející články, tam jsem to podrobně rozebíral.
1. Ano. Podle $141 zákona o provozu na pozemních komunikacích se mění $22 zákona o přestupcích (ten $ se jmenuje přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu) a výslovně se uvádí, že "Přestupku se dopustí ten, kdo". V tomto případě tedy zákon říká úplně konkrétně, že se jedná o přestupek (a je tam i pokuta). V tom případě konkrétní definice přestupku má snad přednost před obecnou.
2. Právě proto, že ta hranice bude vždycky sporná, to definuje zákon jednoznačně.
3. Tohle není vztah aspektů. Ale možná bude rozdíl mezi světly na křižovatce pro řízení provozu a světly na přechodu pro bezpečné přecházení. Já měl na mysli spíše ten druhý případ.
4. Na to jsem koukal. Jenže tam rozebíráte, že materiální zájem je dodržovat zákony. Já se ptám obráceně – zákony byly vytvořené, aby ten materiální zájem definovaly.
ad 1) Ale to je novela zákona o přestupcích, navíc dnes už nahrazená jinou.
ad 2) Podle mě to zákon definovat přesně nemůže, protože by musel postihnout buď všechny případy anebo rezignovat na materiální aspekt. Ani jedno ale dle mého soudu zákon nestanoví.
ad 3) a 4) Zákony byly vytvořeny, aby dodaly právní jistotu, ale ten materiální aspekt uchopují jen přibližně. Budu to demonstrovat na dalším příkladu s rychlostí jízdy.
S přestupkovýmu zákonem jde souběžně i správní řád. Asi by bylo zajímavé jak by musel správní orgán dokázat ono porušení.
Citace: "Speciálně zde ještě jednou zdůrazním, že nepovažuji za právem chráněný zájem slepé dodržování zákonů z nějakých výchovných důvodů jen pro ně samé……"
Právní názor jednoho právníka, neznamená, že jde o právní názor například státního zástupce, nebo soudce. Tedy stručně řečeno: Kecy, kecy, kecy……, dvojí, až trojí výklad konkrétního paragrafového znění…., nadruhou stranu prakticky nulová vymahatelnost práva…..
Netvrdím, že je můj názor správný, jen tvrdím, že věřím, že bych si jej dokázal "ustát". A možná taky ne. Kdo ví. Tmářství stylu "když se kácí les, tak lítají třísky" za účelem zajištění "vymahatelnosti práva", je mi ale odporné, tak na něj reaguji touto sérií článků. Že se mnou i řada právníků nebude souhlasit, mne nepřekvapuje.
Pane Beran, už jste se s materiálním aspektem přestupku někdy v právní praxi setkal? Pokud ano, jak to dopadlo?
Ne, nesetkal, vždycky jsem si tento argument "šetřil v rukávu" na dobu, kdy bych jej potřeboval, což zatím naštěstí nebylo potřeba a snad nikdy nebude. Na jednu stranu by bylo zajímavé nějaký případ rozjet a udělat z něj precedens, na druhou stranu mne vidina několiletého souzení se před správními soudy vůbec neláká. A to určitě ne z obavy z výsledku, ale spíš kvůli tomu, že to ve mě vždy vyvolává takovou deziluzi…
Vážený pane doktore,
nechce se mi vypisovat sáhodlouhé argumentační názory o tom, jestli máme formálně-materiální, nebo materiálně-formální pojetí přestupku.
Literatura viz například Jelínek: trestní právo, Henrych: správní právo, Kuchta: komentář k zákonu o přestupcích…
Nebezpečnost činu pro společnost je jeho sociální kvalitou, spočívající ve schopnosti jednání fyzické osoby vyvolat poruchu nebo ohrožení právem chráněných zájmů.
Už jen tedy ta možnost porušit, nebo ohrozit zájem (bezpečnost provozu je možno ohrozit přejitím na červenou) je přestupkem. Stupeň nebezpečnosti postačí malý atd.
Jinak ale díky za ostatní přínosné články!!! Nechci nijak zpochybňovat Vaše názory.
Ale to ohrožení musí mít nějakou intenzitu, nemůže to být čistě teoretická záležitost ve stylu "kdyby tam jelo tak…". To ohrožení musí být dle mého názoru podložené konkrétními skutkovými okolnostmi.
do diskuse ohledně významu materiální stránky přestupku přispívám citací z rozsudku NSS čj. As 17/2007 – 135, domnívám se totiž, že argumentaci lze analogicky vztáhnout i na přestupky resp. z textu podle mě vyplývá, že stejný princip se týká i trestných činů a přestupků:
"… správní delikty představují ve srovnání s trestnými činy jinou formu protiprávního společensky nebezpečného jednání a pro jejich trestnost mají platit podobné principy a pravidla, jako v případě trestných činů. Upravují-li zásady soudního trestání situaci, v níž formálně trestný skutek nelze považovat za trestný čin, je-li jeho společenská nebezpečnost nižší než nepatrná, musí obdobná pravidla platit i pro správní delikty. Podstatou správních deliktů je postih za jednání v rozporu s právem. K jeho trestnosti však nepostačuje, že jednání po formální stránce vykazuje znaky skutkové podstaty deliktu, pokud zároveň není jednáním společensky nebezpečným (škodlivým). Jinými slovy, aby mohlo být určité protiprávní jednání kvalifikováno jako správní delikt, musí být kromě formálních znaků deliktního jednání naplněna i materiální stránka deliktu, a jednání musí vykazovat určitou míru společenské nebezpečnosti ve vztahu k porušené povinnosti, stanovené zákonem na ochranu odpovídajících hodnot. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit skutečnost, že zákony upravující správní delikty stricto sensu materiální stránku deliktu neupravují (na rozdíl od právní úpravy trestných činů a přestupků – srov. § 3 odst. 1 trestního zákona a § 2 odst. 1 zákona o přestupcích). Materiální stránka protiprávního jednání se tak i v případě správních deliktů musí projevit nejen při stanovení výše sankce, ale JIŽ PŘI POSUZOVÁNÍ TRESTNOSTI právně závadného jednání."
Jo to je dobrý.. Co vy na to pane Beran?
Samozřejmě výborný argument, za který čtenáři děkuji a řeší dilema, zda materiální aspekt u přestupků ano či ne a zda prokazovat či ne a zda je součástí formálního aspektu nebo ne. Je hezké vidět, že i NSS považuje materiální znak za něco nezbytně nutně prokazovaného a posuzovaného a nejen za přežitek.
V zájmu objektivity musím dodat, že i na NSS samozřejmě panuje různorodost názorů, např. dnes publikovaný rozsudek NSS čj. 9 As 77/2008 – 50:
"V řízení o přestupku je rozhodováno o vině a trestu za porušení práva, je proto třeba zkoumat naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku, mezi něž patří i objektivní stránka přestupku. Obligatorní znaky objektivní stránky jsou jednání, následek a příčinná souvislost neboli kauzální nexus (nexus causalis), tj. vztah mezi protiprávním jednáním jako příčinou a škodlivým následkem, který je právě tímto jednáním vyvolán. Škodlivý následek coby znak skutkové podstaty přestupků SE PŘITOM ZPRAVIDLA NEPROJEVUJE MATERIÁLNĚ, OBVYKLE JE VYJÁDŘEN SAMOTNÝM FAKTEM PORUŠENÍ POVINNOSTI, s nímž v podstatě spadá v jedno.“
K tomu jen drobná poznámka, že na rozdíl od výše zmíněného rozsudku nebyl v tomto případě materiální znak deliktu meritem věci. Osobně je mi bližší dříve zmíněná argumentace.
i pro překročení rychlosti. Pojedu-li ve dvě hodiny ráno po prázdné dálnici (silnici) 180 km/h překračuji zákon, ale pak se ptám: "ohrožuji bezpečnost a plynulost silničního provozu?". Protiargumentem je, že při této rychlosti mohu ohrozit svou bezpečnost (a současně může nastat nějaký ten materiální dopad na majetek třetí osoby), ale toto je diskutabilní z toho hlediska že i při rychlosti 50 km/h ohrožuji svou bezpečnost, protože nikdo nestanovil, jaká rychlost je v autě "bezpečná"( tzn. taková, že když čelně narazím do mostního sloupu nebudu ohrožen na své bezpečnosti, rozuměj nebudu mít žádná zranění a to ani lehká, protože takto chápu ohrozit svou bezpečnost; stejný argument je i o škodě na majetku – je poškrábaný čerstvě natřený mostní sloupek škodou na majetku třetí osoby?). I při přecházení na červenou, když nikdo široko daleko nepojede, si mohu zlomit nohu, protože budu spěchat, abych byl na druhé straně cesty.
Závěr – argumentace je vždy složitá a přesvědčit zedníka v uniformě nebo soudce, který je také účastník silničního provozu, se mi zdá nemyslitelná. Jak říká Švejk: Život lidskej je tak složitej, že samotnej život člověka je proti tomu úplnej hadr.
Pokusím se předložit argumenty v další části článků, kde se pustím do rychlosti jízdy.
Je vidět, že právníci žijí ve svém virtuálním světě definic a právních norem a skutečný život jim tak nějak uniká mezi prsty. Je to vidět i na těch přestupcích, které se ve vnímání běžných lidí scvrkly na vymáhání pokut za nesplnění, pro ně nesmyslných povinností, které si vymyslel nějaký státní úředník, aby sobě nebo státnímu aparátu jako celku usnadnil život (viz pokuty za propadlý OP, za nevyplnění formuláře o sčítání lidu apod.) a za šikanování řidičů ze strany policie slepě vynucující absurdní paragrafy silničního zákona (jednou zelená karta u techničáku ano, podruhé ne, kontrola expirace obvazu v lékárničce apod.). Silniční zákon by měl sloužit pouze jako pomůcka pro dopravní policii, která vyšetřuje dopravní nehodu k určení viníka resp. míry spoluzavinění. V tom případě, pokud by znaky určující míru zavinění byly všeobecně akceptovány, by se většina účastníku silničního provozu s takovým zákonem ztotožnila. Jekákoli drakonická represivní opatření sloužící k vynucení prevence jsou běžnými lidmi podvědomě vnímána jako šikana namířená proti nim a nutně to vede k osobnímu odmítnutí takového zákona jako celku, a naopak je brána jako potenciální bič proti osobním nepřátelům. Takový zákon nemá šanci být většinou občanů akceptován a je už z principu porušován nebo obcházen a tudíž se míjí požadovaným účinkem. Zákonodárci se pak hrozně diví, jak je možné, že i přes zvýšení hranice škody pro určení co je a co není nehoda se počet nehod nesnížil a naopak počet mrtvých a vážně zraněných na silnicích stoupá. Celá série článků je potom jenom na úrovni pojednání, zda se v hovně šťourat prstem nebo klacíkem, když většina lidí to hovno prostě obejde.
Opravdu květnatě shrnuto. :))) Názor, že "to hovno je třeba prostě obejít" je hezký, ale jak to funguje v praxi, protože vždycky si jej obejít nemůžete dovolit anebo spoléhate, že Vás nikdo policie nezastaví?
Květnatě ale blbě. Počet mrtvých ani zraněných na silnicích nestoupá, ale už nějakou dobu klesá. A to jak v poměru k intenzitě dopravy, tak v absolutních číslech.
Chtěl bych se pana doktora zeptat, zda mu nepřipadá poněkud zvláštní, že ve světle nového trestního zákoníku, který již materiální znak neobsahuje, by se v přestupku měl tento znak prokazovat?
To připadá, ale přiznám se, že jsem se s novým trestním zákoníkem zatím neměl možnost blíže seznámit. Dr. Šámal by nám to ale jistě vysvětlil. 🙂
Ackoliv "pravnicine" nehovim a, jak uz tu nekdo psal, i mne cela ta vec prijde jako "pravni pseudoproblem", je to velmi zajimave pocteni. Argumentace mi prijde jako logicka a musim priznat, ze se v tomto duchu i obcas chovam (poruseni formalniho pri neporuseni materialniho aspektu) at uz to je ve finale pravne spravne nebo spatne…
Jedna fakticka poznamka: v clanku je 2x napsano "prechazeni chodniku na cervenou" – asi je mysleno "prechazeni silnice/ulice na cervenou".
Super články pane Beran, líbí se mi to, má to hlavu i patu, ale chybí tomu ten konkrétní případ kdy už to někdo zkoušel argumentovat u soudu a co mu na to soud řekl (spíš kvanta případů). Takhle už lze jenom diskutovat, než se něco objeví 🙂
To ano, konkrétní případ ale neznám.
Po přijetí předpokladů v začátku článku mám tentokrát jen drobnost: Podle mého názoru jsou přímo v přestupkovém zákoně uvedeny zájmy společnosti, proti kterým jsou ty které přestupky. A to v nadpisech paragrafů.
Tedy u přecházení na červenou nelze posuzovat, zda bylo ohroženo např. životní prostředí, ale je třeba vždy brát v úvahu jen zájem "bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích" (nadpis tuším §22), což je součást právního zájmu "pořádek ve státní správě a územní samosprávě" (nadpis druhé části z.).
No ale ty nadpisy jsou spíš přibližující, než že by taxativně vymezovaly okruh právních zájmů, nemyslíte? Samozřejmě by to zužovalo možnost argumentace správních úřadů, ale naopak v tomto směru bych jim nechal volnost. Ať je to jakýkoliv právní zájem, když si ho vyargumentují v souvislosti s provozem na silnicích…
Je pravda, že to není striktní výčet, ale právě vymýšlení právního zájmu společnosti ze strany úřadů bych se docela bál, aby nakonec někdo neargumentoval třeba globálním oteplováním. Já bych v takovém případě jako potenciální přestupce argumentoval tím, že pokud je ten přestupek uvozen jako přestupek proti bezpečnosti a plynulosti, nemůže být považován za přestupek např. proti ochraně zdraví.
Opět zdravím,
zrovna u té světelné signalizace je to ošemetná věc. I když se na první pohled může zdát, že trvat na jejím dodržování za autorem popsané situace je nesmysl, který dělá z lidí voly, na druhý pohled už to tak zřejmé není.
Světelná signalizace slouží k jednoduchému a srozumitelnému řízení dopravy v místech, kde se nedokáže řídit sama, nebo kde je to obtížné. K tomu slouží jednoduchý "mindset", který by měl mít zažitý každý účastník silničního provozu:
"Na červenou se stojí, na zelenou se jde / jede."
Je velmi žádoucí, aby se tento "mindset" příliš nerozmělňoval. Z jiných diskusí na téma světelná signalizace vím, že jakmile se ztotožníme s chodcem jdoucím na červenou v autorem popsaným případem, začne se argumentovat, že když to může udělat chodec, proč by za stejných podmínek nemohl řidič, a skončí to tak, že ty signály jsou vlastně jenom takovým doporučením, čímž se jejich smysl začne pomalu ale jistě vytrácet. Prostě v dopravě jsou pravidla, o nichž by se nemělo moc pochybovat -vozidlo zprava jede, červená – stůj. Koneckonců i v jiných odvětvích dopravy jsou světelné signály naprosto bezvýjimečně aplikovány a dodržovány – železnice, lodní doprava.
Pochybnosti o smyslu semaforů jsou vytvářeny jejich nadužíváním – pokud někde na opuštěné silnici svítí ve dvě ráno červená, je v první řadě problém v tom, že za takové situace nemá být semafor v činnosti vůbec, protože odpadá základní smysl jeho existence – řízení dopravy tam, kde by se jen obtížně řídila sama. Takový přístup by přispěl k zachování rozumu mnohem více, než rozmělňování jasného a zřetelného významu světelné signalizace.
Pivko, jsme zase u toho. Jak se rozeznají pravidla, o kterých by se nemělo pochybovat, od těch, o kterých by se pochybovat mohlo? (Já bych řekl, že podle toho, že přestupky jsou proti zájmu společnosti, kterým je pořádek a pořádek je definován pravidly v zákoně a v zákoně je napsáno, že když svítí červená, chodec nesmí vstoupit do vozovky, což je striktní zákaz, oproti méně striktnímu pravidlu, jako je třeba "jezdí se vpravo", které nic nezakazuje, ale na to už prosím nikdo nereagujte, to je věcí minulých článků)
Přihodím spíš další příklady:
1) Rovná silnice, kde široko daleko nic nejede (Praha Prokopova) a uprostřed přechod pro chodce, kde svítí červená a je tam tlačítko pro chodce. Ukázněný chodec přijde, zmáčkne tlačítko a čeká. Pak začnou jezdit auta, naskočí jim červená, musí zastavit, chodec dostane zelenou, přejde, auta ještě chvíli čekají na zelenou. Neukázněný chodec přejde na červenou, a až auta přijedou, můžou projet plynule. Tím, že porušil zákaz nejen že neprouši zájem plynulosti dopravy, ale ještě k němu přispěl. (Ale obvykle to chodec nejdřív zmáčkne, pak usoudí, že je bezpečné přejít na červenou, a auta tam pak stojí zbytečně.)
2) Radar měří tvoji rychlost v obci a když jedeš rychleji než 50, naskočí červená a donutí tě zastavit (a stejně tak všechny za tebou), i když tam není žádná křižovatka nebo přechod. Podle zdejšího výkladu lze červenou nerespektovat.
Já si myslím, že zrovna v oblasti silniční dopravy by mnohem lepším přístupem, než různé právní ekvilibristiky a snaha o kreativní výklad zmršených zákonů bylo stanovení několika jasných a jednoduchých pravidel, která budou nekompromisně vynucována.
Dneska je však celá normotvorba v oblasti silniční dopravy už od samého počátku na vyližp… Například ta rychlost. Hází se všude třicítky s argumentací, "ať tam jezdí aspoň těch 50". Pak přijde jednou za půl roku satrapčík s radarem a na tomto místě selektivně zkásne pár nešťastníků, kteří tam jeli 37. Na silnici první třídy se jednou někdo vysype, protože na vedlejší správně neodhadl rychlost vozidla na hlavní a už je tam plná čára a sedmdesátka. A pro jistotu 500 m před tou křižovatkou. To samý platí o snižování rychlosti u škol s platností 24/7, posunování začátků obcí stále dál od zastavěných území, atd. atp.
Proto jsem byl proti nadužívání argumentace ohledně materiálního znaku, byť v teoretické rovině s ní lze souhlasit – vnese totiž do celé věci ještě větší bordel. Podle mě jiná cesta, než totální "refocus" v oblasti tvorby pravidel silničního provozu i jejich vynucování k větší bezpečnosti silniční dopravy nevede.
Prostě, se značením, semafory a omezeními je třeba šetřit. Musí to být nastaveno tak, že když je někde červená nebo snížená rychlost, je pro to zatraceně dobrý důvod. Řidič musí vědět, že když je v zatáčcce 70ka, že se vysype, když tam pojede 90, a že když tady nezastaví na tu červenou, je sakra velká pravděpodobnost, že ho někdo sejme. Taková pravidla je pak možno nekompromisně vynucovat a nemusíme se bavit o žádných "tolerancích" a "materiálních znacích". Ale ona se pak budou vynucovat sama, protože těch magorů, co nemají na silnici strach o svůj kejhák je naprosté minimum.
Rozhodně neříkám, že nesouhlasím, ale kdy bude ta právní úprava na takové úrovni a bude vůbec někdy? Nepřevládá ale spíš "hysterie" a paušalizované zpřísňování? Až ta právní úprava bude taková, jako píšeš, tak bude materiální aspekt zbytečný, protože ty formální aspekty budou odpovídat těm materiálním, dožijeme se toho ale někdy? A co do té doby než nastane "právní nebe na zemi"?
Tento clanok ma podla mna, jeden predpoklad – neviem, ci spravny, alebo nespravny. A to jest ten, ze jeden ucastnik porusuje (aj ked "len" formalne) pravidlo a ostatni neporusuju. Problem nastane vtedy, ak sa stretnu dvaja (viaceri) co porusuju pravidlo/a (aj ked, z ich pohladu, len formalne) a pri nom nespravne vyhodnostia okolnosti (co sa stane lahko, ked pritom nepredpokladaju, ze aj ostatni porusuju pravidla, alebo ak to aj predpokladaju, tak potom vyhodnotenie vhodnych okolnosti je znacne zlozite a chybove, cize zvacsa dojde k zlemu vyhodnoteniu situacie).
Vést to k tomu samozřejmě může, ale i tak dle mého soudu bude možné tu situaci vyhodnotit. A to nejlépe dle kritéria principu omezené důvěry, tzn. spoléhat lze jen do určité hranice.
Se zájmem sleduji články i diskusi, sám najíždím cca 50 tis. km ročně v osobním voze a nejsem zrovna příznivcem jízdy v autě, která se dnes již standardně podobá jízdě vlakové soupravy o délce 2 km s jednou tažnou Avií vpředu. Poslední můj přestupek jsem dořešil až zrušením soudního rozhodnutí u Nejvyššího správního soudu, tolik k mé motivaci účastnit se této diskuse.
K věci – rozhodující otázkou, která bohužel z důvodů správně popsaných JUDr. Beranem (úroveň správních orgánů a nižších soudů), bude vyřešena patrně až u NSS, je, zda "právem chráněný zájem" se v předmětu úpravy pravidel silničního provozu vyskytuje i bez toho, že by se v daném místě a čase páchání přestupku vyskytoval i jiný účastník silničního provozu, který je nositelem tohoto právem chráněného zájmu. Při vší úctě k odbornosti JUDr. Berana, a naopak jen velmi nerad vzhledem ke své praxi musím říci, že dle mého názoru je "právem chráněný zájem" všudypřítomný a zcela nezávislý na tom, zda je zákon porušen či nikoli.
Právní názor JUDr. Berana ve své podstatě spočívá v tom, že právem chráněný zájem se zjeví jen tehdy, je-li porušen pachatelem přestupku a současně je přítomen účastník silničního provozu, který je jednáním přestupce omezen, ohrožen nebo poškozen. Narážíme tak na problém samotného vymezení obsahu tohoto pojmu, a to v tom smyslu, zda se jedná o objektivní či subjektivní veličinu. Mám za to, že obsah tohoto pojmu je objektivní a je vymezen negativně, tedy právem chráněným zájmem je právo všech účastníků silničního provozu na takové jednání, které neomezuje nebo neohrožuje (to je různé pro jednotlivá pravidla silničního provozu) ostatní účastníky silničního provozu. Samotný fakt, že v daném okamžiku zjištění přestupku se žádný jiní držitel právem chráněného zájmu v blízkosti fyzicky nenacházel, neimplikuje, že právem chráněný zájem nebyl poškozen. Jednak z toho důvodu, že zjištění přestupku je okamžikovým zjištěním zatímco ději jednání přestupce něco předcházelo a něco následovalo. Při rychlosti 80 km/hod. se tak děje rychlostí 20 m/sek.a s přihlédnutím k fyzikálním zákonitostem nelze jistě tvrdit, že přestupkové jednání trvalo právě jen ten okamžik zachyceným k tomu nadanou autoritou s tím, že v daný okamžik zjištění přestupku se nikdo poblíž nenacházel. Za druhé se právem chráněný zájem nemusí týkat jen ostatních účastníků silničního provozu, ale i majetku, který je k provozu na pozemních komunikacích používán. Určitě se shodneme, že v každém okamžiku jízdou po pozemní komunikaci užíváme něčí majetek – komunikace, dopravní značení atp. Právem chráněný zájem tak může být vyjádřen i vzhledem k tomuto majetku a jistě by se např. našly normy, které říkají, do jaké rychlosti a zatížení náprav vozidel jsou vozovky konstruovány.
Materiální aspekt přestupku tak nespatřuji v jeho ztotožnění s formálním aspektem, nicméně vzhledem k majetkové struktuře pozemních komunikací a fyzikálním principům pohybu na nich nenalézám situaci, kdy by formální a materiální znaky mohly být od sebe odtrženy. S tímto vědomím se po komunikacích pohybuji a za nejvýznamnější pravidlo silničního provozu pro mne považuji – poznej hranice své (fyzické i právní způsobilost) a svého vozu, nenech se omezovat ale neomezuj a neohrožuj ostatní, buď fér a za každé okolnosti předvídej, chovej se tak, jak ti dovoluje tvoje právní vědomí a ekonomická situace. To poslední zdůrazňuji, protože v současném systému je zřejmé, že účelem sankcí a složitého systému vymáhání práva je zejména ekonomický postih a tedy zmaření určitého předchozího úsilí, které jsme vynaložili za účelem získání volných peněžních zdrojů. Při splnění těchto pravidel je pravděpodobnost bolestivého dopadu ruky zákona rovna statistické pravděpodobnosti, že zrovna vy se stanete "obětí" silniční kontroly.
Rád se připojím k tomuto názoru p. Michala i když si rovněž vážím názoru Judr. Berana.
P. Michala snad jen doplním, že správní orgán má možnost každý přestupek ocenit podle jeho závažnosti, tudíž dle interpretace původce této diskuze nikoho jsem neohrozil, správní orgán posoudí závažnost mého jednání, neboli materiální aspekt mého přestupku a jelikož ho neshledá za závažným způsobem ohrožující zájmy společnosti, ocení ho dolní sazbou.
Ze života to znamená, že když mě nedávno zastavila policejní hlídka za předjíždění přes dvojitou (pro dokreslení přede mnou jel v mírném klesání "borec" 70-kou a táhl jsem za ním již asi 4 km a v přehledném úseku min. 250m jsem tedy předjel), tak po samozřejmé otázce "Jste si vědom pane řidiči, čeho jste se dopustil?" mi bylo hlídkou nabídnuté přijatelné řešení na dolní hranici tj. za 500 Kč a jeden bodík, tak jsem vůbec neremcal a pokutu na místě uhradil.
V tom pro mne vidím prostor pro diskuzi nad materiálním aspektem přestupku.
A co když máte, jako dnes v přestupkovém zákoně, dolní sazbu tak vysokou, že říkat jí "dolní sazba", je čistá ironie. Např. zákazy řízení od jednoho roku do dvou apod. Tam už ani sankce na spodní hranici sazby nepomůže. A co body? Je jedno, jak nízká byla pokuta, pokud je přestupek bodovaný, dostanete body bez ohledu na výši sankci za ten přestupek, tj. bez ohledu na to, jak moc k Vám byli shovívaví. Aby se uplatnilo více to, co uvádíte, muselo by se to celé přepracovat a vzít to pořádně.
Předem díky za reakci.
Je třeba rozlišit vymezení přestupku od na něj navázaných sankcí. Ano, lze souhlasit, že v případě sankcí jsou tyto často přitažené za vlasy. Zákonodárce vždycky bude více represivní než je třeba. Vzhledem k jeho odtažení od reálné problematiky se nelze divit, že mnohé vidí černější než to ve skutečnosti je. Tato část problematiky však není předmětem článků a diskuse, což je logické vzhledem k tomu, že její změna je možná jen v legislativním procesu.
V nahlížení na systém sankcí je však třeba rozlišit sankci jako takovou (pokuta, zákaz řízení) od jakési "časové statistiky" spolehlivosti řidiče, za kterou považuji bodový systém.
Jak jsem shora uvedl, sám jsem velmi aktivním řidičem, tedy jako řidič určitě sdílím všechny nářky směrem k pokutám a bodům. Na druhou stranu, moji klienti vždy očekávají a váží si mne pro nestrannou, vyváženou a právně souladnou analýzu, a takovou se snažím nabídnout i čtenářům této diskuse.
souhlasím s Vámi a problém vidím v nedostatečné kvalifikaci těch, kdo rozhodují o uložení sankce, konkrétně zákonodárce vyloženě předpokládá neschopnost rozhodnout o společenské nebezpečnosti přestupce při překročení rychlosti a taxativně určuje výši pokuty.
CHodci a ciklisté by měli užívat stejných pravidel k zabezpečení silničního provozu.Žel bohu na silnicích je to úplně jinak.Je to věcí jak státní tak městské policie,aby nekompromisně zasahovali a trestali.Jsem profesionální řidič a denně to vidím,co si chodci a ciklisti dovolí.
Váš právní názor co se týče kvality je stejně kvalitní jako ty padělané ložiska z chiny. Jsou daná pravidla a tím to hasne. Chceš mít auto? Chceš ho řídit? Tak si udělej řidičák, tam tě pravidla naučí, nebudeš-li jezdit podle nich, asi dlouho nepojezdíš, chodec sice bude chodit furt, ale exekutor si užije. Nicméně, jako slohovou práci něco jako úvahu na téma nač mi je dodržovat zákony, docela ujde, hlavně co se týká délky jednotlivých článků, uctyhodné plácání o ničem…….
Oj joj, tohle šlo mimo … 🙂
Děkuji za kvalitní názor k věci. Jistě při přístupu "jsou daná pravidla a tím to hasne", až zákon řekne, že máte skočit z okna, bez přemýšlení skočíte, viďte?
No nevím.Každý z nás to občas propálí na červenou,nebo přeběhne přechod na stejné světlo.Pokud by to ale začalo být pro občana bez případného následného postihu,pak by to nezůstalo jen u přechodů.Přeci proč bych měl stát u žel.přejezdu,když nikde žádný vlak není vidět a proč stát na červené na křižovatce ve 2h ráno,když nikde nikdo.A pak by zde začala ta pravá džungle.
Samozřejmě jsem rád,asi jako každý,když vím jak reagovat,pokud mě orgán přistihne při onom přestupku.Ale spis to je a vždy bude o obezřetnosti každého z nás,pokud se rozhodne "spáchat"ono porušení zákona a nenechat se chytit.
To by začala, to máte pravdu. Zrelativizování všeho by určitě na přehlednosti nepřidalo, ale opravdu by to bylo horší, než je to dnes? Opravdu jsou to zákony, co nás drží od toho, abychom se nepozabíjeli anebo spíš to, že respektujeme druhé lidi a chápeme, že nejsme na silnici sami?
zkácená citace:
Tomáš Beran, 12.8.2009, 21:50
Ale to ohrožení musí mít nějakou intenzitu, nemůže to být čistě teoretická záležitost ve stylu "kdyby tam jelo tak…"
Neříkám, že s Vámi nesouhlasím, ALE…
Tuto sofistiku by bylo možno ovšem následně vztáhnout i na další oblasti, a to například na povinnou výbavu. V jejím duchu bych totiž mohl argumentovat, že vlastně vůbec nemusím mít lékárničku ("kdyby se někomu něco stalo a potřeboval ošetření" JE přeci čistě teoretická záležitost a navíc, chodci ani cyklisté, přestože jsou také účastníci silničního provozu, ji přeci mít nemusejí), ani výstražný trojúhelník ("kdyby došlo k poruše, odstavení vozidla a nutnosti jeho označení" je opět rovina neopodstatněné a nepodložitelné teorie) a stejně tak by se dalo polemizovat i o dalších součástech povinné výbavy. Ale obávám se, že např. (byť vcelku logické) řešení typu "řidiči, klidně si neměj lékárničku, ale jestli se dostaneš do situace, kdy jí budeš potřebovat a nebude k disposici, odstíhají tě za neposkytnutí první pomoci" není v praxi realizovatelné…
Tuto argumentaci naopak podle mého nelze použít – a divím se, že tady tento dotaz již nezazněl – na povinnost používání bezpečnostních pásů, domnívám se totiž, že přežití posádky vozu v zájmu společnosti je (tedy aspoň v drtivé většině případů), přestože jejich použití rozhodně není samospasitelné.
Určitě bychom mohli mít 1000 pokračování této série článků a v každém hledat hranici u toho konkrétního přestupku, to ano. A možná bychom se shodli a možná ne. Já netvrdím, že se shodneme a tu hranici u všeho najdeme; už jen proto, že se na řadu věcí dá dívat z různých úhlů pohledu. Celé to má nicméně podpořit zamyšlení se nad celou situací a ukázat, že řidič není výlučně vystaven na milost a nemilost nesmyslným pravidlům.
Bez jakékoli urážky, ale není důležité a rozhodující shodnout se s Vámi, jako spíše přímo na místě s PČR, popř. později s příslušným orgánem činným ve správním řízení…:)
Přesto je Vaše polemika se stávajícím systémem a praxí přinejmenším velmi inspirující a děkuji za ní.
Já si naopak myslím, že řešení "klidně si součást výbavy neměj, ale když jí budeš potřebovat a nebudeš jí mít, dostaneš flastr" je lepší, než neusátálá buzerace "musíš vozit tohle tohle tohle". Jak o něco výše psal Pivko, nadužívání značek a kombinace nesmyslné buzerace dotlačila lidi v jejich vnímání zákona do toho stavu, že se předpisy dodržují jen velmi volně. V Německu je na dálnicích neomezená rychlost – ale že by tam někdo jezdil přehnaně rychle? Ne, standardní rychlost provozu tam je cca 90 – 160km/h. U nás se naproti tomu řeší tvrdě každá kravina (proslavených 51 km/h), ale pak si policejní prezident dovolí takovou botu (a ještě se u ní nechá chytit), že se v důsledku vysměje veškeré práci svých podřízených a veškerý efekt jde vniveč…
Musím uvést, že jsem pouze z nudy nahlédl do článku, co napsal pan JUDr. Tomáš Beran. Očekával jsem smysluplný, vážný a na úrovni článek. Ale podle mého to jsou pouze řeči a řeči… někoho, kdo…. .
Odedneška se asi bude přecházet a jezdit na červenou. Dále se bude jezdit v obci rychlostí 220 km/hod (a další a další jednání). Vždyť nejde o přestupek :-). Žádná PREVENCE, bezpečnost a plynulost.
Demagogie.
Líp bych to neřekl…
Ono si to chce hlavně přečíst všechny články, třeba i několikrát, je to psané trochu složitějším slohem.
Někdo pomalejší, může právě takhle reagovat, aniž tomu porozumí.
Dobrý den,
článek jsem si přečetl a možná by se některé úseky daly aplikovat při jednání s městskou policií, která dovolím si napsat přímo na takové chodce číhá.
Ovšem stejně bylo se dalo uvažovat i když autem přijedu v noci na opuštěnou křižovatku, kde svítí červená…A to si nedovolím křižovatku "přeběhnout"…
Ja len kedy asi bude dalsia cast … nemam nad cim uvazovat 🙂
Tez jsem netrpelivy, mam to k tematu, zitra jdu na magistrat, tak abych vedel co a jak
když už to není právem chráněný zájem na plynulost a bezpečnost silničního provozu tak to bude třeba právem chráněný zájem na ochraně života a zdraví občanů, a že zrovna nic nejede….zákon je zákon. To by je pak mohli zrušit všechny.
Už dlouho vedeme tuto polemiku s kamarádem. Můj názor je ten, že řidič by měl být především vychováván k tomu aby byl zralý a odpovědný. Zákon nikdy nemůže obsáhnout všechny aspekty provozu.
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda -li nevíte o odborníkovi – právníkovi nebo advokátovi, který se specializuje na dopravní problematiku. Předem děkuji.
S chutí jsem si přečetl sérii článků a musím s radostí konstatovat, že zákonodárce není vždycky tak padlej na hlavu, jak vypadá.
U silnice, po které často jezdím, probíhají stavební úpravy. Byla vybudována dočasná objízdná trasa, která je zcela přehledná po celé délce cca 200m a je vybavena plnou čárou zakazující předjíždění. Nájezd na tuto objížďku je poměrně ostrým esíčkem. Jsem toho názoru, že ačkoliv je přejetí plné čáry jinak přestupkem, když si zkrátím cestu a "natáhnu" si zatáčku přejetím do protisměru, v situaci, kdy mám dostatečný rozhled a nikdo nejede, pak jsem nenaplnil materiální podstatu žádného přestupku. Můžu v souladu se svým svědomím spoléhat na to, že mě nikdo sankcionovat nebude a nemůže, neboť k tomu není žádný důvod…
Vážený pane Berane (dovolíte bez titulu, abych se necítil jak ve škole, tam toho má každý mraky a mě už to nebaví :-D) dovolil bych si na úvod ocenit Vaši práci, máte můj velký obdiv. Trochu odbočím od tématu, ale ne zas tak daleko. Tak trochu by mě zajímalo proč pořád upozorňujete různosmýšlející přispivatele na fakta a názory, které jste již zmínil v předchozích článcích (se kterými se mimo jiné dosti ztotožňuji i když v některých výkladech s mhouřením očí, ale to nejspíš jejich nedostatečným pochopením). Přispivatele, kteří čtou jen jednotlivé články byste spíše měl upozornit na začátku na to aby si přečetli vše chronologicky a pak přispívali a dále v článku je ignorovat. Napadlo mě, že buď je to tím, že jste tak obrovsky velkorysý. A i těm co \“zběžně listují\“ chcete připomenout ať se nedopouštějí chyby \“soudu na první pohled\“ a tak snažit se jim přinést i přes jejich letmé nahlédnutí ten pravý náhled na problematiku. A nebo chcete ať i ti \“zběžně listující\“ Vám přináší reflexi k dané problematice. Vlastně to vyvozuje otázku: Jste si absolutně jistý neprůstřelností Vašich tvrzení a tezí? a nebo připouštíte že to může mít někde díru v zákoně? Neznám zákony ani nejsem právník jinak bych se do diskuze zapojil asi odborněji ;-):-D
absolutně souhlas ohledně chodců a cyklistů, policajti sou tak akorát schopni fakt dát tu pokutu za červenou na přechodu (ať už v rámci či mimo právo) ale to že banda výrostku skáče po celé silnici jak opice jak sem měl kdysi příležitost potkat a jednoho z nich málem přejet a asi po 50m sem minul v protisměru policii tak sem jen viděl jak nezastavila i když se jim taky vyhýbala. A zase sme u zažitostí naší policie tentokráte: však to sou puberťáci tak co s nimi, nerozsypali přece kontejner (neudělali nic hmatatelného- resp co by se dalo napr. nafotit) tak je nebudeme řešit. A přitom je někdo přejede a je s toho průser neskutečných rozměrů jestli je to dost adekvátní označení, co pak? však nerozsypali kontejner. Dalším fenoménem jsou cyklisti bez osvětlení a nejlépe v černém úboru a bez odrazek = pro mě to jsou sebevrazi a jestli označuju motorkáře jako jednou nohou v hrobě tak takové individua považuju za ty jež jim již na rakev sypou hrsti hlíny a květiny. A osobně mám několik zkušeností z nichž jedna: já = chodec okolo, zastavili policajti cyklistu bez světel odrazek v černém kabátě na kraji města (mířil z města), kde svítily sice lampy ale jakoby nesvítily (bídně a postaveny řídce)a odešel po přemlouvání policajtů bez pokuty pěšky vedouc kolo po krajnici a to eště po pravé straně. Takže otřesnost na druhou, pač si myslím že o pár metrů dál na to znova nased. Proti tomu je podle mě taková šedesátka v zastavěné obci z cca přehlednou cca rovnou silnicí lemovanou chodníky uplná havaj
Pokračovat v takovýchto lehcevážnostech policie bych mohl asi do rána ale jak už bylo zmíněno ve vině jsou i úřady a to nejen zmíněnými způsoby ale taky hlavně tím že dávají polovodičům (oblíbené slovo, česky: řidič který nikdy neměl dostat řidičský průkaz) řidičáky protože vytrvali do devátého kola (rozuměj dělají zkoušky na podeváté) a byl jim řidičák udělen jen protože instruktorovi už šedly vlasy a komisaři se mu ho zželelo nebo uznal že poplatků za opakování mají dostatek a že zase podojí někoho jiného, případně polovodiče osvítil na jeden den Duch Svatý. co k tomu dodat snad jen to že by měli policajti trestat takové přestupky které svou materiální povahou mnohdy vrchovatě převyšujou mnohdy \“suché\“ a nicneevokující aspekty formální ani kolikrát \“soudce\“ neví pod co je zařadit.
Znovu jsem si s chutí článek přečetl a autor mně svým názorem jako vždy udělal radost. Problém je v tom, že žádný zákon nemůže myslet. Chybí mu mozek, který na rozdíl od zákona uživatel komunikací sice má, ale zdá se že v mnoha případech není funkční. Bohužel právní princip říká, že i když zákon není dobrý tak platí do té doby, než se změní, ale to trvá… Tak se stává, že špatné zákony nás tlačí do role nesvéprávných blbců a dopravní policisty rovněž. Dokud se nezmění dosavadní filozofie v přístupu k dopravě, žádné zlepšení nebude. Takže autor bude mít ještě mnoho příležitostí pro napsání zajímavých článků, které budeme s chutí číst. A co do té doby my, ostatní řidiči a chodci? Můžeme jenom tiše skřípat zuby nebo přemýšlet o tom, jak tenhle pro někoho \“zlatý důl\“ prostě změnit 🙂
Nevím jestli to tady ještě někdo bude číst, ale rád bych se zeptal na názor těch, kdo tvrdí, že zákon se musí dodržet vždy a všude a materiální aspekt je splněn i když okolo „nikdo není“. Jedete do kopce (dlouhého třeba kilometr), dvojitá plná čára, před vámi cyklista, který jede 10 km/h. Do protisměru vidíte kilometr daleko a nic nejede. Předjedete cyklistu? toto je totiž ukázková absence materiálního aspektu – do protisměru NIKOHO neohrozíte. Takže znovu – předjedete? Pokud ano (dle vaší logiky) jste spáchali přestupek. A věřím, že každý z vás předjede (pokrytci). Pokud ne – opravdu se potáhnete do táhlého kopce kde vidíte daleko a NIC nejede za cyklistou? Tomu nikdo nevěří 😉