Materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část IV.)

Čtěte také:

Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část I.)Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část II.)

Tzv. materiální aspekt přestupku – soumrak přestupků v Čechách? (část III.)

Hned na úvod si dovolím malé postesknutí nad tím, že se mi asi nepodařilo dostatečně jasně vysvětlit, proč si myslím, že materiální aspekt není nějak apriori nebo implicitně obsažen v aspektu formálním, ale už se s argumentací nechci opakovat, jednotlivé argumenty padly, snad tedy ten názorový rozdíl tkví v pojetí některých hlavních myšlenek, ale tam chápu, že se asi vždy shodnout nelze. Jak se mohli čtenáři přesvědčit, názory na význam a vliv materiálního aspektu oscilují od jeho rovnocenného postavení s ostatními aspekty až po velmi „opatrnou“ aplikaci tohoto aspektu či „skoro“ odmítání. Jednoznačnější stanovisko by mohl dát až soud.
 
V dalším výkladu, a i když s tím něktěří nesouhlasí nebo budou nesouhlasit, nicméně budu vycházet z toho, že tento aspekt je rovnocenný ostatním aspektům a že jej je třeba v každém případě dokazovat, jakkoli chápu námitky, které zaznívají z roviny ohrožení právní jistoty.
 
A nyní k jednotlivým příkladům. Začneme něčím „lehčím“, a to přecházení chodníku na červenou. Bude to vzorový příklad, který se dá naroubovat na spoustu dalších příkladů. A ještě než se do toho pustíme, další řádky rozhodně nebudou návodem k čemukoliv, je to diskuse a rozbor aspektů, na základě kterých lze dospět k závěru, že konkrétní jednání je přestupkem. Rozhodně to není návod k porušování zákona, ale je to návod k přemýšlení, i když chápu případné obavy ze zneužití a otevření Pandořiny skříňky.
 
Popis daného případu je následující: Jedná se o křižovatku s řízením provozem, všechny příjezdové komunikace ke křižovatce jsou přehledné např. na vzdálenost 100 m. Chodec stojí na přechodu a má červenou. Rozhlédne se a nikde není žádné vozidlo. Nicméně má červenou.
 
Pokud přejde v takovém případě vozovku, poruší jednoznačně zákon o provozu na pozemních komunikacích, který mu zakazuje nepřecházet v případě červeného světla na semaforu. Tím naplní formální znak přestupku, protože se dopustí jednání, které je jako přestupek označeno v zákoně (§22, odst. 1, písm. l zákona č. 200/1990 Sb.). Chodec si je vědom toho, že má červenou a přesto do vozovky vstoupí, tím je splněno zavinění, protože se jedná o přímý úmysl, případně o nepřímý úmysl (pokud je lhostejný k následku).
 
Jak ale bude naplněn materiální znak? Který právem chráněný zájem byl takovým přejitím ohrožen nebo porušen? Řekli jsme si, že ty hlavní právem chráněné zájmy jsou bezpečnost a plynulost silničního provozu, ochrana před nepříznivými vlivy dopravy jako je hluk, prach, vibrace a např. ochrana životního prostředí. Speciálně zde ještě jednou zdůrazním, že nepovažuji za právem chráněný zájem slepé dodržování zákonů z nějakých výchovných důvodů jen pro ně samé. Argumenty pro to jsem již uvedl, jen zdůrazním, že nejsme v mateřské školce, výchovné důvody v podobě slepého dodržování pravidel proto neuznávám jako společenský zájem, neboť mi zatím nikdo neodpovědel, v čem takový zájem společnosti spočívá.
 
Mám tedy za to, že je nutné si vybrat některý právem chráněný zájem popsaný shora. Samozřejmě okruh těch zájmů, které by společnost mohla na dodržování takového pravidla ve výše uvedeném případě mít, se neomezuje na ty, které jsem uvedl a určitě čtenáře napadnou další – neváhejte je zmínit. Rozhodně se ale asi nevyhneme nikam nevedoucí diskusi na téma, co to ten společenský zájem je a kde je hranice osobní sféry člověka a kde už je hranice zájmu ostatních / společnosti. Nicméně nechci odpověď utopit a rozmělnit v nekončící debatě o tom, co zájem společnosti je.
 
Dovolím si tedy uvažovat, že důvod, proč máme pravidla o přecházení vozovky a pravidla o tom, že na červenou se nechodí a na zelenou ano, je právě bezpečnost a plynulost silničního provozu. To první z toho důvodu, abychom se nepozabíjeli a to druhé z toho důvodu, abychom se všichni někam dostali. Pokud by jeli/šli všichni naráz, nikam bychom se nedostali, o dopadech na zdraví a majetek nemluvě. Mám tedy za to, že je zcela logické, že s ohledem na výše uvedené právní zájmy máme za smysluplné, aby taková pravidla existovala a aby všude tam, kde by jejich porušením výše uvedený zájem byl ohrožen nebo porušen, se jednalo o přestupek. Určitě se totiž shodneme na tom, že když by si všichni jezdili naráz, jak by chtěli, bezpečnosti a plynulosti silničního provozu by to nepřidalo.
 
V konkrétním případě to ale znamená zkoumat, zda konkrétní jednání takové zájmy ohrožuje nebo porušuje. Proč je třeba to zkoumat, nebudu vysvětlovat, tři předcházející díly na to snad byly nebo by mohly být dost. Musíme si tedy položit, pro mnohé kacířskou, otázku, v čem jednání námi popsaného chodce porušuje nebo ohrožuje bezpečnost a plynulost silničního provozu. Jak bylo řečeno, smyslem toho prvního zájmu je, abychom „se na silnicích nepozabíjeli“, tzn. nepřecházíme na červenou pro to, aby „se nikomu nic nestalo“. Pokud se v našem popsaném případě bude jednat o přehledný úsek, kde nepojede žádné auto a bude možné vyhodnotit situaci tak, že přejitím na červenou chodec nijak neohrozí svou bezpečnost (tj. tím, že by ho někdo jedoucí na zelenou srazil) anebo neohrozí ani bezpečnost ostatních účastníků tím, že by do něj, jedouce na zelenou, mohli narazit, čím bude ohrožena nebo porušena bezpečnost silničního provozu? Můj závěr je, že ničím! Pokud máte odlišný názor, sem s ním.
 
Pokud se podíváme na plynulost silničního provozu, je jejím smyslem, abychom „se střídali“ v tom, „kdo pojede“ a abychom se tak „spravedlivě“ a postupně dostali domů všichni. Nemohou jet všichni naráz, byl by to chaos a nikam bychom nedojeli, provoz by tak nebyl plynulý. Proto má někdo zelenou a ten jede a druhý má červenou a ten stojí. To vše proto, že na silnici nejsme sami a protože se lidé setkávají na jednom a témž místě a pro všechny není v tomtéž místě prostor pro projetí/projití, existují pravidla pro plynulost silničního provozu, která říkají, kdy má kdo přednost – chápu, že to říkám polopaticky a triviálně, ale diskuse jistě ukáže, že je to nutné. V tom tedy tkví onen zájem na plynulosti – tj. stanovit pravidla pro „sbíhání“ se, soulad a „tanec“ do sebe zapadajících dílků tak, aby to fungovalo a provoz byl (v mezích možností) plynulý.
 
Čím ale náš chodec jdoucí na červenou, když široko daleko není žádné auto a má možnost na odpovídající vzdálenost vidět, že nic nejede, porušuje tento zájem? Ano, ocitá se v onom prostoru „střetu“, který má v danou chvíli „vyhrazeno“ auto, co by jelo na zelenou, a to ve chvíli, kdy mu toto místo „střetu“ není vyhrazeno (chodec má červenou), ale pokud v daném okamžiku není přítomno to vozidlo, které má přednost, je dotčena plynulost silničního provozu? Můj závěr je, že není! Pokud se domníváte opačně, neváhejte argumentovat!
 
Jestliže tedy jeho jednáním není ohrožena nebo porušena bezpečnost a plynulost silničního provozu, který další právní zájem společnosti je? A opět, netahejte mi sem zájem na slepém dodržování zákonů.
 
Pokud dospějeme k závěru, že žádný právní zájem porušen ani ohrožen není, pak se nemůže ve smyslu ust. §2 odst. 1 zákona o přestupcích jednat o přestupek. A pokud se nejedná o přestupek, nelze takové jednání postihnout.
 
A než mne začnete kamenovat, že nabádám k anarchii, vydýchněte si a chvilku se nad tím zamyslete. Opravdu Vás trápí, když na opuštěné silnici (třeba v noci, ale i přes den) někdo přejde chodník na červenou? Pokud ano, proč? Jestli proto, že „zákony se musí přece dodržovat stůj co stůj“, tak sice chápu ten strach z přízraku, že by každý, Bůh uchovej, měl a mohl mít vlastní názor (ještě toho tak, viďte? kdo si myslím, že lidé jsou, aby si sami určovali pravidla, že?!), ale rozhodně nesouhlasím. Co tam máte dalšího?
 
Výše popsaný případ je první v řadě. Je relativně jednoduchý a snadno argumentovatelný, než se dostaneme k těm kontroverznějším a složitějším, u kterých bude některým čtenářům, a tom nepochybuji, znám tu hysterii, při psaní odmítavé odpovědi létat hněvem pěna od úst.
 
Samozřejmě tento případ vyvolává ještě víc otázek, než poskytl odpovědí. Pro názornost jsem „simuloval“ určité „ideální“ podmínky. Źivot ale není vždy tak jednoznačný a proto řada situací bude hraničních. V popsaném případě bylo jasně vidět, že tam žádná auta nejsou. Určitě si dovedu představit miliony verzí tohoto případu, ale pokud se budete ptát, kde je ta hranice, nemohu říct. Není ostrá a nemůže být ostrá. Prostě a jednoduše vede podél toho, co kdo dokáže vyargumentovat. Pokud věříte, že si ustojíte pobíhání mezi auty na dálnici, směle do toho, ale takovému případu bych šance nedával. A tak od toho úplně černého případu až k tomu úplně bílému případu je nekonečno variant, jejichž posuzování je a bude vždy individuální. Dovedu si představit, jaké otázky vás napadají – jak musí být přehledný úsek, jak daleko tam smí být auto, jak rychle musím přeběhnout atd. atd. Miliony variant a znovu opakuji, že hranice přestupku vede podél toho, co vyargumentujete nebo o čem policistu, strážníka, úředníka nebo soudce přesvědčíte
 
Příště se podíváme na překračování rychlosti.

JUDr. Tomáš Beran