Macík, Brabec a Tomášek po Silvestru v peruánských horách překonali výškovou nemoc

V Cuscu, městě ležícím v Andách, 3300 metrů nad mořem. Jejich těla už se zvládla vyrovnat s nepříjemnými stavy z převýšení i virózou pořízenou v letadle, hlavy si odpočinuly od shonu, který zná každý, kdo těsně po Vánocích odlétá na Dakar. Šéf týmu Martin Macík starší už je s částí Big Shock Racing sestavy v Limě a jistí technické přípravy, zbytek mechaniků a dalších členů dakarské party přiletí ve středu 3.ledna. Ve stejný den sestoupí z hor také Macík, Brabec a Tomášek, aby se tým už v kompletní sestavě připravil na čtvrteční přejímky.

Aklimatizační pánská jízda – Martin Macík s navigátorem Františkem Tomáškem a motorkářem Janem Brabcem se vypravili do peruánských hor hned po Vánocích, aby jejich organismus přivykl na extrémní nadmořské výšky, které je čekají v polovině závodu. Jezdci tráví 4 dny v Cuscu a dva dny ve Valle Sagrado, v Andách na jihu Peru, v nadmořské výšce přes 3000 metrů nad mořem. Po příletu přišel čas pro relax, bylo třeba vyrovnat se s minimem spánku během letů a také s novým klimatem. V dalších dnech už závodníci vyrazili na túry po okolní překrásné přírodě.

Největší problémy s aklimatizací měl opět navigátor František, který při převýšení trpí pravidelně. „Několik prvních dní v horách mě bolí hlava, je mi špatně od žaludku, jsem malátný a unavený. Ale po pár dnech nepříjemné stavy ustupují a síly se vracejí. Je daleko lepší odbýt si tyto nepříjemnosti v klidu hotelového pokoje než v plném nasazení v kabině kamionu,“ popisuje navigátor František Tomášek. Svou tradiční popříletovou rýmičku si léčil i Martin Macík.

Jediným reprezentantem, který je od počátku zcela fit, a ve výborné náladě se stará o zábavu i zbytku výpravy, je Jan Brabec. „Jsem sám překvapen, jak dobře vše snáším. Místní mi poradili pár tipů, jak zdolat výškovou nemoc, například popíjet čaje z koky. Řídím se jejich osvědčenými radami a zdá se, že jsem na správné cestě. Zatím jsem problém s aklimatizací téměř nezaznamenal,“ líčí Jan Brabec.

Obyčejný Silvestr v peruánských horách? Pánové v Cuscu strávili také poslední letošní noc. „Byla moc příjemná, i když klidnější, než by si kdo představoval. V 6 hodin odpoledne, kdy v České republice vrcholila půlnoc, jsme si popřáli s rodinami a pak jsme zašli na večeři. Ve veselé společnosti místních, kteří nám před jídlem rozdali čepičky a píšťalky, jsme si za doprovodu harfy snědli jídlo a vyrazili na kutě,“ popisuje Martin Macík a dodává: „Přeci jen, i když je na našem soustředění legrace, závod se blíží a s ním přichází i odpovědnost.“

Hned 1. ledna trojice vyrazila na výšlap. „Nikdy jsem neviděl tak nádhernou přírodu. Vládne tu absolutní klid, žijí tu milí lidé, kteří jsou v pohodě, i když toho moc nemají. V kopcích, kde my, natrénovaní závodníci, vypouštíme duši, nás předbíhají místní malé děti s krumpáčem přes rameno, když běží okopávat záhonky,“ popisuje František Tomášek.

Kromě fyzické aklimatizace má pobyt v horách výborný vliv i na psychiku. „Naše pánská trojka, která spí v jednom hotelovém pokoji, tu vzbuzuje lehký údiv místních. Ale my jsme naprosto spokojení, ten týden nám hodně dal. Srovnali jsme se po fyzické i psychické stránce, užili si opravdu hodně legrace a zahnali tak tíhu odpovědnosti a napětí, kterému se před Dakarem nevyhnete. S Brabčákem jsme se tu definitivně sžili, s Františkem se kamarádíme spoustu let, takže pánská jízda, jak má být,“ popisuje Martin Macík. Ale už 3. ledna se trojice přesune zpět do Limy, kde se shledá se zbytkem týmu, aby 4. ledna absolvoval technické přejímky. A 6. ledna bude následovat pódium, které Dakar 2018 odstartuje.