Legendy minulosti: Mercedes-Benz třídy G
Zprávy, že má hranatý utilitární off-road Mercedes-Benz třídy G skončit, se objevují pravidelně. Ale se snad ještě větší pravidelností přichází stále nové a nové modely, verze a deriváty. Nedávno jsme tu měli šílený šestikolový Mercedes G63 AMG určený pro nějakého arabského šejka, který je zhmotněním pohrdání jakýmikoli konvencemi. A to je v pořádku. Takže proč si vlastně Mercedes třídy G nepřipomenout v sekci Klasická auta?
Všechno to začalo na počátku 70. let, kdy Íránský Sáh Mohammad Reza Pahlaví, který vlastnil v Mercedesu významný podíl, navrhl dozorčí radě, že by mohla postavit auto pro vojenské a civilní účely. Stalo se.
Vývoj započal v roce 1972, kdy se Mercedes spojil s karosárnou Steyr v Rakousku, která měla zkušenosti s výrobou off-roadů a pracovních strojů a především měla volné kapacity k výrobě auta. Technici Mercedesu byli zodpovědní za design, vývoj a zkoušení nového vozu, Steyr měl připravit výrobu. První prototyp byl hotový už další rok a od roku 1974 se model intenzivně testoval v poušti, bahně i za polárním kruhem.
Výroba začala v roce 1979 v rakouském Grazu a to jak pro armádu, tak i pro civilní účely. Vzniklo obrovské množství variant, které snad ani nejdou popsat. Celkem bylo k dispozici snad čtrnáct různých podvozků a karoserií a Mercedes-Benz samozřejmě slyšel i na individuální úpravy – tohle prostě bylo pracovní auto. Silniční verze se značí jako 460, vojenská pak 461 a tu dnes vynecháme. Přesto později vznikla jedna silniční verze založená na vojenském W461 – měla například kapotu, po které se dalo chodit.První Mercedes-Benz G-Wagen (označení třída G přišlo až později) měl čtyřválce 2,0 l (109 k) a 2,3 l s karburátorem (102 k) nebo od roku 1982 se vstřikováním (125 k). Ještě tu byl šestiválec 2,8 l (156 k) a oblíbené byly i nezničitelné atmosférické diesely. Čtyřválec má objem 2,4 l a výkon 72 koní, pětiválec 2,5 l pak 84 koní a pětiválec 3,0 l „závratných“ 88 koní. Přeplňování bylo vyhrazené jen pro vojenskou verzi, která měla asi 125 koní.
Mercedes-Benz třídy G velká fotogalerie
Vybrat jste si mohli ze dvou rozvorů o délkách 2,4, nebo 2,85 metru. Karoserie byla čtyřdveřová nebo dvoudveřová, s pevnou nebo stahovací střechou, pick-up či dodávka… Bylo toho skutečně spoustu.
DOPORUČUJEME: Legendy minulosti – Land Rover
Mercedes G-Wagen procházel kontinuálně modernizací a neustále mu přibývaly různé prvky výbavy. V roce 1981 dorazila automatická převodovka, postupně se zlepšovala bezpečnostní i komfortní výbava a pracovní verze se začala stále více lišit od té civilní. Princip ale zůstal do dnešních dnů pořád stejný – karoserie na rámu, až tři uzávěrky diferenciálů, redukce.
V roce 1990 se představila modernizovaná silniční verze a byla označena jako W463, ze které vychází i současný model. Přišlo i jméno G-Klasse, tedy třída G. Novinkou bylo ABS a permanentní pohon všech kol se třemi uzávěrkami a redukcí. Hodně pozornosti bylo věnováno interiéru, který automobilka více posunula osobním autům, zlepšila se kultivovanost a jízdní vlastnosti, ačkoli zůstaly v terénu stále vynikající, se začaly také orientovat na silnici.V nabídce už také byly pořádné motory, takže vedle šestiválců se pod kapotu dostaly i osmiválce. Už v roce 1993 přišla limitovaná edice Mercedes-Benz 500 GE s pětilitrovým osmiválcem o výkonu 240 koní, ten byl neoficiálně vyvážen i do USA. Bylo postaveno i malé množství aut s označením 500 GE 6.0 AMG, což je vůbec první „géčko“ oficiálně prodávané s logem továrního úpravce AMG. Převrtaný motor měl 331 koní, což bylo na off-road/SUV té doby nevídané. Osmiválcové verze měly uzávěrku jen uprostřed a vzadu, pohon všech kol potom posílal více výkonu dozadu. Model měl i nižší světlost, byl určen spíše na silnici.
V roce 1994 se změnilo označování modelů, kdy se písmenko třídy dostalo před jméno. Od té doby se tak Geländewageny jmenují například jako G300 Turbodiesel. Ten měl sice o půl litru menší objem než předchozí 350 GD Turbodiesel, ale o 41 koní větší výkon. Základní model G 320 se šestiválcem měl řadový motor a z něj vycházela i verze G 36 AMG s výkonem 272 koní.
Další modernizací prošel Mercedes třídy G v roce 1997. Kabriolet s krátkým rozvorem měl například elektricky ovládanou střechu, ale modernizace se dotkla i motorů, především pak dieselů. Benzínový šestiválec si ponechal označení G 320, ale měl uspořádání do V. O rok později přišla znovu verze G500 s výkonem 300 koní, která se prakticky stala páteří nabídky. Vozila se do USA a v roce 1999 na ní vznikl výroční model na oslavu 20 let třídy G.
Rok 2000 znamenal příchod verze G 400 CDI, která dostala dieselový osmiválec o výkonu 250 koní a točivém momentu 560 Nm. Tenhle model přilákal hodně lidí, kteří by jinak sáhli po benzínovém modelu. Dynamika byla velmi slušná, ale později osmiválec nahradil moderní šestiválcový diesel G 320 CDI s výkonem 224 koní a točivým momentem 540 Nm – byl úspornější, lehčí a spolehlivější.Ale to bychom něco důležitého přeskočili. Rok 1998 totiž přinesl i poprvé verzi Mercedes G 55 AMG, která měla osmiválec 5,5 litru o výkonu 386 koní. Ta vydržela ve výrobě do roku 2004 a vlastně se jednalo o jediné vyloženě „silniční“ géčko, i když i ono dobře zvládalo terén.
Modernizace v roce 2005 přinesla právě diesel G 320 CDI, který nahradil verze G 270 CDI a G 400 CDI. Šílená verze G 55 AMG si ponechala své označení, ale nový osmiválec 5,4 litru dostal kompresor a teď ze sebe vydoloval 476 koní a přes 600 Nm. Vzniklo tak správné politicky nekorektní vozidlo se zlověstným zvukem a drtivou dynamikou. Když vezmeme v úvahu, že Mercedes G je pořád hranatá krabice na rámu, řídit model G 55 AMG rychle musí být docela výzva.
Ačkoli se poslední roky neustále nad Mercedesem G zatahují mračna, pořád ho lidé kupují. Poptávka je zejména v arabských zemích a v Asii. A možná i proto vedle klasických modelů G500 a G320 CDI vznikly verze G 63 AMG (544 koní a 760 Nm) či doslova „hulvátská“ G 65 AMG V12, která má 612 koní a 1000 Nm. Tady vidíte, že když si zákazníci dupnou, možné je všechno. Svým způsobem je to ale i tím, že Geländewegen se pořád montuje vesměs ručně, takže lze vyhovět skoro každému přání. U výroby na automatizované lince to zas tak jednoduché není.Pokud máte o Mercedes-Benz Geländewagen zájem, na trhu najdete plno aut. Klasické modely z 80. let jsou rovněž zastoupeny a i u nás seženete hezká auta na veteránských značkách. Běžný je model 300 GD a pořídíte ho za 150 – 200 000 korun, aniž by vyžadoval nějaké větší investice.
Na údržbu je to jednoduché auto, ale čím modernější vůz máte, tím samozřejmě přicházejí problémy s elektronikou a tak dále. Auto hodně jezdí i v terénu, protože tohle si nikdo nekupuje jako „masírku“ do Pařížské ulice. Naopak, zatímco někdo si kupuje Porsche na okruhy, tohle je podobná sorta lidí, kteří s géčkem jezdí primárně do bahna.
Proto prověřte podvozek a hledejte stopy kroucení a případně zlomení a neodborného vaření. Vozidla mohou být často napadnutá korozí, takže pozor na levně přetřená zrezlá místa. Kosmetické vady ale neřešte, soustřeďte se spíše na celkový stav a pokud možno jasnou historii – hlavně u výkonnějších modelů. Kompresorem přeplňované G55 AMG vás může přijít na skoro milion korun, ale svým způsobem by se mohlo jednat o sběratelskou raritu. Takže když na to máte…
